Režie:
David FincherScénář:
Jack FincherKamera:
Erik MesserschmidtHrají:
Gary Oldman, Amanda Seyfried, Lily Collins, Charles Dance, Tom Burke, Joseph Cross, Tuppence Middleton, Leven Rambin, Tom Pelphrey, Arliss Howard (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Hollywood 30. let vypadá úplně jinak, když se na něj podíváte očima sarkastického scénáristy a alkoholika H. J. Mankiewicze, který právě dokončuje svého Občana Kanea. (Netflix)
Videa (2)
Recenze (230)
Netflix má na svědomí dalšího režiséra a je velká škoda, že to musí být zrovna Fincher. Kdysi největší talent své generace si splnil sen a natočil film podle scénáře vlastního otce, ale divák přes dvě hodiny trpí. Mank je pouze sterilní konverzačka, humor nefunguje, děj je nepřehledný a obsazení no name koštěte do role největšího pojmu klasického Hollywoodu je poslední hřebíček do rakve. ()
Formálně precizní a jazykově vytříbený snímek o tvorbě scénáře k Občanu Kaneovi. Nenabízí bohužel krom dobového kontextu nic moc nového. Fincher točící podle scénáře svého otce opečoval srdeční projekt ve všech směrech a prezentace tématu stylem srovnatelným s filmy čtyřicátých let minulého století je rozhodně na místě. Nejde poznat rozdíl. Herci do jednoho skvělí. Hudba je dokonalá, Reznor a Ross brutálně umírnění, poslušně slouží příběhu. I když bylo zvláštní poslouchat Trentovu typickou hru na piáno u filmu, který se očividně musel natáčet před osmdesáti lety... ()
Hořce sžíravé drama o politice, bohatství a právě zvědomovaném vlivu filmových magnátů a jejich poskoků na veřejné mínění. *** A o výjimečných jedincích s pronikavou inteligencí, sociálním cítěním, dobrým srdcem, ostrým jazykem a takovou schopností reflexe, jakou nikdo vlivný nemůže potřebovat, což právě z nich, možných spolehlivých pilířů zdravé společnosti a morálních kompasů žertem krutého a tak obvyklého osudu v dnešním typu společenského zřízení dělá sarkastické oslyšence a téměř samotáře s několika věrnými a kurážnými přáteli, balancující na hraně nevyhnutného sebezničení. Alkoholismus (jako ostatně téměř u každého) není příčinou jejich zvnějšku přivozeného úpadku, ale důsledkem. *** Mankiewicze tu v celém rejstříku téhle polohy naprosto bravurně ztvárnil Gary Oldman. *** A o pletichách, chybách, slabostech, podléhání, výčitkách, zlomených vazech, zpronevěřené odpovědnosti, přebíhání a ne/klidném spaní těch prostředních. *** Občan Kane mě otravoval (ale ještě to po letech jednou zreviduji), dost možná právě pro tu filmem zmiňovanou vivisekci, jíž se z plnokrevné předlohy stal toporný agitační scénář, ale tohle vrstevnaté dílo z doby jeho vzniku mě uspokojuje měrou vrchovatou. *** A taky už si nikdy nespletu Uptona Sinclaira se Sinclairem Lewisem. *** (Na B12, o státním svátku naší rádoby-demokracie.) *~ ()
Mank rozhodně neskrývá oscarové ambice a zároveň představuje jeden z x-filmů, kde (akademická) forma válcuje (divácky přívětivý) obsah. Černobílý vizuál, zatmívačky, úvodní vintage titulky a samotný námět snímku vrací diváka zpět do zlaté éry Hollywoodu - do doby velkých studií, zářných hvězd a scenáristických týmů i solitérů. Fincherův Mank je řemeslně natočený životopisný film, který však po většinu stopáže postrádá jakoukoli dramatickou či hlubší scénu - až téměř v závěru filmu, při "Mankově vylévání srdíčka okatě pokukujícím po Kaneovi", jsem cítil silnější emoce. Herecky a námětově slibný film, který však pokulhává na jalovém zpracování. ()
Patrím medzi divákov, ktorým Hollywood 30. rokov nič nehovorí a nevidel som ani legendárneho Občana Kanea. V menách osobností a odkazoch na filmy som sa teda miestami celkom strácal, no film som si napriek tomu skutočne užil. Fincherovi sa podarilo vytvoriť skvelú dobovú atmosféru a herci na čele s Garym Oldmanom odviedli naozaj dobrú prácu. ()
Reklama