Reklama

Reklama

Rod Draka - Série 1

(série)
Trailer
USA, 2022, 10 h 4 min (Minutáž: 51–67 min)

Předloha:

George R.R. Martin (kniha)

Hudba:

Ramin Djawadi

Hrají:

Paddy Considine, Olivia Cooke, Emma D'Arcy, Matt Smith, Steve Toussaint, Eve Best, Rhys Ifans, Sonoja Mizuno, Fabien Frankel, Milly Alcock, Emily Carey (více)
(další profese)

Epizody(10)

Videa (20)

Trailer

Recenze (142)

UhLee 

všechny recenze uživatele

První série - (9/10). Západozemí je zpět baby! V plné dračí síle a je to zatraceně sexy. Po držkopádu posledních sérií Game of Thrones bylo mé očekávání velmi opatrné a převažovala spíš skepse. Mé obavy byly však sežehnuty na popel hned v první epizodě a já jsem s radostí nasedl na tuto nezapomenutelnou jízdu na několik týdnů. Byla to cesta, která byla zakončena exkluzivní kino projekcí posledního dílu, což byl teprve zážitek. Je něco se dívat na seriál doma, ale když vidíte poprvé v životě epizodu nějakého seriálu na velkém plátně, tak je to silný zážitek, který vás vtáhne ani nevíte jak. House of the Dragon není žádný seriál, kde by byly monumentální a epické bitvy. Tohle je seriál, který staví na dialozích a od nich odvíjí celý následný děj. Intriky a pletichaření je hlavní náplní v tomto dračím dezertu, který jsem s radostí slupnul jak malinu. Casting je perfektní a Matt Smith si od prvních epizod získal mé srdce a věřím že i většiny fanoušků. Ještě bych vypíchnul další trefu do dračího a tou je Ewan Mitchell, který hraje jednookého fantoma. Nevím, jestli ho miluju nebo ne (spíš ano). Ramin Djawadi mi ukázal už u jeho předchozích projektů, že patří ke skladatelské smetánce. Jeho soundtrack je však ztělesněním čiré dokonalosti a když na scénu přicházejí dlouhé a táhlé záběry, nebo jenom nějaká epická korunovace nebo nástup na trůn, tak on vytasí něco, co vás zasáhne na to správné místo a díky němu jsem se taktéž cítil u House of the Dragon  jako doma. Převažuje ve mně naprostá spojenost a všechny křivdy jsou vůči Game of Thrones odpuštěny. Teď už jenom můžu s radostí očekávat druhou sérií, která ovšem bude tentokrát seriálovou událostí roku. Tady bylo hodně těžké vybrat tu nejlepší epizodu za celou sérii, protože tady máme celou plejádu úžasných scén a momentů, které se odehrávají napříč celým seriálem. Nakonec jsem však zvolil epizodu, která mě na konci několikrát přežvýkala a nakonec jako flák masa vyplivla. Nejlepší epizoda: Driftmark (S01E07) ()

filmfanouch 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Seriál Hra o trůny se stal globálním fenoménem, to museli zaregistrovat i ti, kterým zápolení rodů Stark, Lannister a Targaryen nic neříkalo. Minimálně prvních 6. sérií si poté v rámci ohlasů vedlo nadstandardně, v rámci posledních dvou sérií se ovšem projevil fakt, že autor knižní předlohy George R. R. Martin nezvládl dopsat poslední dvě plánované knižní pokračování původních knih a tvůrci seriálu si tak museli výrazně jít svou vlastní cestou. A pro mnohé především závěrečná 8. série byla brutálním zprzněním toho, co na prvních sériích milovali. Hra o trůny ovšem pořád zůstává pravděpodobně největším hitem v historii stanice HBO a tudíž by se zákonitě nevyplatilo nechat svět Západozemí spát. Především i proto, že Martin nelenil a svět Západozemí razantně rozšířil. Seriál Rod Draka je tak založen na fiktivní kronice Oheň a krev, která pojednává o historii rodu Targaryen a stačilo jen čekat, zda se tvůrcům zvládne navázat na prvotní úspěch Hry o trůny. Rod Draka se primárně vrací k základům a k tomu, co hrálo především v prvních sériích Hry o trůny hlavní prim. Mluví se tu sice o snu Aegona Dobyvatele a pradávné hrozbě na Severu, prim tu ovšem hraje především politické pletichaření a s ním spojené dialogy. Přitom všem platí, že se tvůrci skutečně nemohli spolehnout na kdovíjak silné dialogy z předlohy, kdy je sama předloha skutečně pouze fiktivní shrnutí jednoho rodu. A přesto se tvůrcům s předloženým materiálem zvládlo vypracovat skvěle napsané tragické drama, které funguje díky fenomenálním dialogům a fenomenálním představitelům stěžejních rolí. Rod Draka si tak minimálně ze začátku zvládne diváka omotat prstu stejně jako to kdysi na samotném startu zvládla Hra o trůny. Je to pořád svět Západozemí a i když se tu sice vyskytují nejrůznější draci v plné kráse, je to pořád především Martinem vytvořený svět, který se snaží reflektovat nedostatky i špinavost nejen středověku, ale i současnosti. Prim tu ostatně hraje i fakt, že by na trůn Západozemí měla poprvé v historii usednout žena, kdy někteří možnost přítomnosti ženy na trůnu vnímají jako slabost, někteří tím ovšem okatě jen zakrývají svou zatvrzenou maskulinitu a obavy z toho, že by jim měla vládnout žena. Dokáže to reflektovat i debaty o tom, zda je vůbec možné, aby se v sexistické společnosti mohla jednou v demokratické společnosti k moci dostat žena (převážně v USA to nejspíš ještě nějakou dobu bude jedno velké TABU). Rod Draka v tomto ohledu zvládne mít neskutečný přesah, zajímavé je ovšem především to, že zvládne v rámci jedné série pokrýt 20 let událostí, kdy především zaznamenává změnu času a poměrů. Rod Draka má tak výhodu nejen v tom, že jsou jeho dialogy tolik vtahující, ale především v tom, že se toho skutečně za 10 epizod stihne pokrýt hodně. 1. série v zásadě zobrazuje vše stěžejní vedoucí k predikovanému Tanci draků a též zobrazení starého známého přísloví o tom, že když se údajně narodí nový Targaryen, bohové si hodí mincí, aby rozhodli, zda bude lord nebo blázen. I když bylo poté v tomto ohledu snadné říci, že bude seriál nadržovat jedné straně, po finiši prvních 10 epizod to vlastně zas tak snadné tvrzení není, kdy má každá strana prozatím své pro a proti a někoho, koho nelze definovat černobíle. Za 20 let se postavy nějakým způsobem vyvíjí, dochází k paralelám a nečekaným vývojům událostí a i když se takový Viserys I. ve fenomenálním podání Paddyho Considina snaží sebevíc rodinu rozdělenou ve dví opět spojit, díky různým intrikám a starým křivdám je jeho úsilí jednoduše zbytečné. Rod Draka se díky tomu nikdy nezbaví pachutě čiré tragédie. Jisté názory se vlastně nepletou a Rod Draka je do velké míry telenovela, ovšem o poznání lépe napsaná a především řemeslně zpracovaná. Miguel Sapochnik, který je zodpovědný za epizody Tvrdodomov či Bitva bastardů ze Hry o trůny zvládne předvést, že o svůj nejlepší formu zatím nepřišel a seriálu budou jeho schopnosti chybět, nováčci Greg Yaitanes, Claire Kilner a Geeta Vasant Patel poté zvládají výrazně nezaostat. Bravurní vedení herců, bravurní uchopení akčních sekvencí a bravurní těžení potenciálu. Samotná kronika Oheň a krev je do jisté míry založená na dohadech a tvůrci díky tomu mají v rámci scénáře do jisté míry volné ruce, právě originální nápady jsou v tomto případě často k prospěchu věci a zvládají ještě více prokreslit charaktery. Momenty jako je finále 1. série jsou prozatím jedním příkladem za všechny, kdy právě tyto rozhodnutí přispívají k tomu, že konflikt Zelených a Černých do budoucna nebude tak černobílý a každý přispěl svou trošku do mlýnku. Skladatel Ramin Djawadi navíc nevsadil pouze na to, že bude variovat nejsilnější hudební motivy ze Hry o trůny a každou epizodou pere jeden silný hudební motiv za druhým, které jednotlivým momentům dodávají ještě sílu navíc (nástup Viseryse v epizodě 8 budiž jedním příkladem za všechny). Rozpočet je na celém seriálu vidět a to se nemusí sázet na jednu velkou atrakci za druhou. Když ovšem dojde na draky v akci, je to radost, především ve finále 1. série, které dveře k Tanci draků jednou bravurní sekvenci v režii Yaitanese láká na něco fantastického. Ocenit se navíc skutečně musí casting stěžejních rolí a to především v těch momentech, kdy dojde na přeobsazení. Člověk se tak může snadno obávat, že fantastická Milly Alcock bude výrazně chybět, Emma D'Arcy jí ovšem v roli Rhaenyry Targaryen dokáže nahradit stejně bravurně jako Olivia Cooke v roli Alicent Hightower nahradila Emily Carey. Matt Smith má jako Daemon Targaryen výraznou a herecky důstojnou roli, kdy dokáže předvést, že mu celkem jdou prevíti, Rhys Ifans zde konečně dostává prostor zazářit a s odstupem času se bude vzpomínat především na Paddyho Considina v roli krále Viseryse, silný dojem poté dokáže zanechat i Steve Toussiant jako Corlys Valeryon. S jeho obsazením bude mít kvůli jeho barvě pleti pořád dost lidí problém, z Corlyse se ovšem po čase vyklubala jedna z nejzajímavějších postav celého seriálu a Toussaint minimálně silnou svého výkonu zvládne pochybovačům zatnout tipec.  V rámci Rodu Draka je poté skutečně zajímavé sledovat, jak se loajalita postav vyvíjí, stejně tak jak konfrontace dospělých ovlivňují jejich potomky. Skutečně platí, že se v politickém zákulisí nachází jisté nemorální bestie, neznamená to ovšem, že jsou jimi všichni. Přes nenávist a touhu na pomstu se u postav pořád projevují uvěřitelné lidské emoce a do jisté míry i pochopení. Největší síla sci-fi či fantasy vždy tkvěla v tom, kdy se sebevíce za vlasy přitažená a nerealistická látka zvládla polidštit a svět George R. R. Martina v tomto ohledu prakticky nemá konkurenci.  Po 10 epizodách je vlastně snadné říci, že tvůrci přesně zvládnou pracovat s budováním a atmosférou stěžejních momentů, rozhodnutí dávat si na čas navíc v tomto případě přináší ovoce. S odstupem času tak bude 1. série Rodu Draka po vzoru 1. série Hry o trůny vnímána primárně jako otevření Pandořiny skřínky, už cesta k Tanci draků ovšem v tomto podání stála za to. Nyní tak jen stačí doufat, že tvůrci nepoleví a Tanec draků dostojí nastaveným očekáváním. Stačí totiž závěrečný závěr finále 1. série a je jasné, že vývoj událostí rozhodně nebude příjemný.... () (méně) (více)

Reklama

MsUtahraptor 

všechny recenze uživatele

Začalo to slibně, i když jsem byla skeptická ohledně Alicentina omlazení a, ehm, pevného přátelství s Rhaenyrou, s tím by se bývalo dalo pracovat (lépe). Pak přišla první rána v podobě páté epizody, kde se „neúmyslné“ zabití při turnaji změnilo v brutální vraždu s nespočtem svědků a nulovými následky pro vraha. Druhým kolíkem do rakve byl celý sedmý díl. Tmavší než pověstný Hannibal, mizerné tempo- nejdřív vleklý pohřeb plný pseudovýznamných zdlouhavých pohledů, na konci pro změnu uspěchaná dlouho očekávaná svatba. Královna veřejně napadne Dědice trůnu s dýkou v ruce a všichni včetně Královské gardy nečinně přihlížejí. Och, a dojde i na erotickou scénu tak suchou a nudnou, že jsem na ni úplně zapomněla pár minut po jejím shlédnutí. Ironií je, že ty samé postavy se o pár dílů dřív „pouze“ líbají a člověk si při tom sbírá čelist z podlahy. Předposlední epizodu utrpí jedna z mých nejoblíbenějších postav zásah dějové demence, když si z dračího hřbetu vymění pár významných pohledů s pěkně shromážděnou nepřátelskou sebrankou a následně odletí, protože „To není její boj.“. Poslední epizoda na nás vybalí hned několik nepříjemných překvapení. Z rozzuřené ženy, co ztratila otce, dceru a korunu v jediném dni je rozesmutnělá nanda slzící nad pěkným barevným obrázkem od bývalé kámošky, co ji i její děti dobrých deset let vytrvale ponižovala a pomlouvala. Podmínky kapitulace navíc předává jeden z hlavních iniciátorů zmíněných křivd a odejde nezraněn, ačkoli daná žena kvůli němu přilétne na drakovi chvíli (max. pár dní) po brutálním potratu… Asi nejcharizmatičtější postava je celou dobu vykreslována jako parchant, co miluje svou rodinu jen proto, aby nakonec škrtil svou manželku poněvadž ona ví něco, co on ne? Hlavně, že scény, jež ho polidšťovaly, jsou pečlivě vystřiženy... Nejsem si jistá, jestli chci risknout další sezónu. Na jednu stranu máme draky, na druhou vím, jak rychle to šlo z kopce s GoT a tam bych první sérii nevyčetla zhola nic. Abych ale neskončila úplně negativně, následuje výčet kladů předehry k Tanci draků: Milly Alcock skutečně působí jako Potěšení království; draci jsou patřičně různorodí, kostýmy asi o 150 % lepší než v GoT; nejvíc cool párem jsou bezkonkurenčně Corlys s Rhaenys; Harwin a Laena by bývali zasloužili víc času na obrazovce, také je dost škoda, že se tvůrci rozhodli vynechat vztahové triády s nimi- jsou to jedny z nejzajímavějších částí Targaryenské historie; Paddy Considine zahrál perfektního slabocha; Coleova proměna za sympaťáka v ukřivděného čůr*ka 👌; výběr herců pro stárnoucí postavy a rodiče s dětmi; Daemyra; Lordi Caswell, Strong a Beesbury, Lady Fell, ser Westerling, šáhlá Helaena, Strongovic Velaryonové; odchylky ohledně konce Velaryonovic dvojčat (s drobnějšími výtkami ohledně Laenina); všechny ty grafické porody měly své odůvodnění (ale jsem ráda, že už je máme za sebou); a na závěr to nejlepší, co z HotD vzešlo- hordy vtipů o senilní babče Vhagar, co si myslí, že stále s Visenyí dobývá Dorne… P.S.: Není nad to, když člověk sesmolí dlouhý komentář jen aby po odeslání zjistil, že ho drahé ČSFD odhlásilo a tak může začít psát pěkně od začátku... () (méně) (více)

LasT_Olt 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Určitě se zde nabízí přirovnání k první sérii GoT, než k její poslední. Nemyslím tak ani kvalitou, ale spíš tempem. Má to prostě všechno co jsem si přál a ještě víc, opravdu. Jako adaptace knihy to pokrývá předlohu dokonale tak z 90%, scénáristé v čele s Condalem tady mnoho linií ještě navíc krásně přibarvují, například král Viserys je zde zobrazen o poznání lépe, než v knize kde je to v podstatě jenom takový opilec co má rád svoje děti. Nejvíc se zde různí věk postav (např. Alicent má být asi o deset let starší než Rhaenyra, to jejich kamarádství mi tam moc nesedí). Rogue Prince a Kinslayer, Potěšení říše a Koňská hnáta....zvládnutí na jedničku. Časové skoky mohou působit trochu rušivě, ale teď už se to usadilo tak bych spíš chilloval než si kvůli tomu trhat žíly. Samozřejmě jsem hater a musím zmínit že HOT D s přehledem vyhrává válku fantasy seriálů jakože na plné čáře. Tam kde byl Zaklínač od Netflixu špatný, jsou Prsteny moci vyloženě tragické. A pověz mi, proč to vůbec dělat tak složitě? To je to tak těžký vybrat jako požadovaného černého herce, herce který umí hrát a má charisma? (Corlys). Není smysluplnější ukázat to jak ženy dokážou být silné, tím jak trpí u porodu, než je navléct do nějaké trapné zbroje a nechat je šermovat jak píča proti trollovi? Whatever. HOTD je nakonec ještě normální seriál, který nikomu nemusí nic dokazovat. Jsem fanboy, jsem. Chtěl jsem tuhle recenzi ale udělat co nejvíc objektivní, tak snad se mi to podařilo. Na druhou sérii se těším pomalu víc než na Vichry zimy, jelikož u ní vím, že se ji dočkám. btw. poslední díl, jsem si užil opravdu na plno, slyšet tam na začátku tu znělku...byl jsem blízko k dosažení nirvány. Opravdu jeden z TOP kino zážitku, možná dokonce ten úplně největší :) ()

Blackhand47 

všechny recenze uživatele

Velkým problémem Rodu draka je fakt, že se rozhodl pro tentýž formát jako původní Hra o trůny. Vzhledem k častým časovým skokům to ale díky tomu nefunguje, jelikož se postavy nevyvíjí organicky. Původní seriál pochopitelně adaptoval knihy a kvůli věku herců zvolili přístup, že jedna série se odehrávala vždy během jednoho roku. Zde však došlo k tomu, že po jedné epizodě máme skok půl roku, pak další dva roky, deset let a šest let. Postavy stárnou, mění se představitelé (u některých ne) a díky tomu se z nich stávají akorát schematické figurky. Komplexita charakterů tak v Rodu draka bohužel chybí a časové skoky mohou také za to, že i jednotlivé pasáže v příběhů odpovídají nějakému schématu, kdy jsou navíc vyhrocené, aby se postavy bez vývoje mohly alespoň někam nasměřovat. Vlivy globalizace v podobě Velaryonů nebudu komentovat, to nebyl úplně zdařilý krok. Příští řada snad již bude fungovat bez většího skákání v čase, aby postavy i zápletky fungovaly, jak mají. Poslední tři díly ukázaly, že plynulá návaznost příběhu rozhodně sluší a seriál i víceméně zachránily. Hodnocení: 70 % ()

Galerie (676)

Zajímavosti (29)

  • Když Alicent (Olivia Cooke) opustí Malou radu, aby pozdravila Rhaenyru (Emma D'Arcy), je zastavena a mluví se serem Errykem (Elliott Tittensor), přičemž si ho splete s jeho dvojčetem serem Arrykem (Luke Tittensor). Předznamenává tím, jak identičtí jsou, a jejich boj později. V knihách, když začne civilní válka, jsou dvojčata rozdělena: Ser Erryk s princeznou Rhaenyrou a Ser Arryk s královnu Alicent. Později spolu bojují na znepřátelených stranách a společně umírají. Zpěváci ve Westerosu prý napsali píseň o tomto souboji. (mikki089)
  • Fanouškům Hry o trůny (od r. 2011) může Lord Jason (Jefferson Hall) spolu se svým dvojčetem Tylandem (Jefferson Hall) připadat povědomě. Je to dáno tím, že herec Jefferson Hall se objevil jako Ser Hugh z Vale ve dvou epizodách 1. série Hry o trůny. (Veskoslav)

Související novinky

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD

NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD

29.12.2022

Opět se nám blíží konec roku, ale ještě před tím, než se všichni ČSFĎáci rozutečou do víru silvestrovských oslav, máme tu tradiční ohlédnutí za nejlepšími filmy a seriály roku podle nejoblíbenějších… (více)

Reklama

Reklama