Elvis

Je mi strašně líto, že Elvis byl nasazený jen v minimu promítacích časů. Zasloužil by si mnohem více prostoru. Svou živelností a vizuální podmanivostí se totiž v suchém triku dostane mezi (mé) nejlepší filmy roku. Luhrmann geniálně kloubí jednotlivé motivy a i díky skvělému Austinu Butlerovi dostává Presleyho na plátna v té nejlepší formě. K ruce má navíc vychytralého „plukovníka" v podání Toma Hankse, který si vpovzdálí jede svůj tvrdý byznys a drží tak jinak velmi nadšený snímek pevně při zemi. Jedním slovem - paráda. (10.07.2022)

Skvěle nasnímaná čísla, energické pojetí, dokonalý střih, zvučný hlas, razantní zacházení s Presleyho písničkami, ale také mdlá dramaturgie, místy jalové dialogy a chamtivý Tom Hanks dokazující svoji všestrannost, ač já ho coby herce prostě můžu v jiných úlohách. Tomu všemu znovu předcházela léta studia, protože přepečlivý Baz Luhrmann (přicházející skoro dekádu od rozporuplně přijatého Velkého Gatsbyho, kde jsem i já nejedné naškrobené scéně nevěřil) už takový prostě je. A my si tak můžeme jeho opulentní portrét doby v dalším autorském filmu řádně vychutnat. Do nitra fenomenálního umělce s naleštěnými vlasy, namalovanýma očima a rychlými boky ale režisér nepíchá. A možná právě ta odtažitost a pohled z trochu větší dálky, než bych si přál, mi lehce vadil. Prostě absence uspokojivé psychologie hlavního hrdiny tam je, ostatně to platí i pro jeho „klíčového muže“. Chápu, že na legendy se jednoduše nesahá, ale docela mi trvalo, než jsem si na tenhle přístup zvyknul. Stejně jako na dosud vesměs televizního Austina Butlera. Je tu trochu za prázdnou nádobu, která si nechává druhými doplnit obsah. Pochopitelně zejména obtloustlým manažerem, rovněž i vypravěčem Hanksem (sorry, divně šišlajícím), který dosud žil hlavně z pouťových atrakcí. A právě ani vztah příživníka a talentovaného umělce (jeho vliv na Elvisův život je dodnes předmětem mnoha spekulací), stejně jako třeba úřednická snaha o zákaz vystoupení s ohledem na Elvisova lascivní gesta a pohyby, mě nečapnul. Ale to všechno okolo ano. Včetně kontroverzního hrobového comebacku v Las Vegas. Ač se úplným „nepříjemnostem“ přeci jen vyhýbáme. Přesto žádný rutinní životopisný příběh. Vzestup a pád naivního, ale nesmírně talentovaného mladíka očima legendárního tvůrce totiž nejde jen tak odmakat. Neexistuje, aby píseň prostě jenom odezněla. Řada nápaditých remixů, mísení hudebních stylů a energie tlačící se na všechny strany. A hlavně je tam v průběhu děje několik skvěle zachycených okamžiků, až pudových, a je jedno, zda jde o charismatického umělce nebo třeba omdlévající fanynku. Dokonalá je samozřejmě práce kamery, scénografů, kostymérů… Luhrmann je čaroděj. I když ikonický Moulin Rouge! byl přeci jen někde jinde. Tam byl přetékající hrnec emocí. (24.07.2022)

Baz Luhrmann opět natočil postmoderní mozaiku, která je promyšlená, fungující i zábavná. Jeho režijní trademarky už nejsou takovým zjevením jako před dvaceti lety, přesto se daří balancovat na hraně nutného převyprávění biografických faktů a rozjívené pohádky, a to velmi vtahujícím způsobem. Více zde. (03.07.2022)

Elvis má tak šílenou stopáž, že jsem se mu vyhýbal i přes mnohá doporučení, které jsem na něj dostával, ale nakonec jsme se na HBO Max našli a já si to opravdu užil. Absolutně jsem neznal Elvisův příběh a musím číct, že zejména, díky postavě plukovníka jsem nabitej emocema ještě teď, taková zkurvená pijavicem to je absolutně bez debat, ale dokázala udělat strhující film. Samozřejmě nebyl sám, Elvis je dokonalej tahoun a Austin Butler je fenomenální. Opět hudební ikona ve filmu, která má v sobě emoce, poutavý příběh, kvalitní herectví, odvažný střih a nápaditou režii a můj palec nahoře. (03.09.2022)

No teda. Byla jsem po několik měsíců vystavena mediální masáži propagující tento film, a stejně jsem si předem neuvědomila, že ve filmu hraje i Hanks, a ani to, že hraje hlavní postavu. (A stojím si za tím, že na záporáka nemá tu správnou jiskru, pořád působí jenom jako pohádkový dědeček se stupidním přízvukem, který ta skutečná postava prý ani neměla.) Sice to je běžný přístup používat v životopisných filmech někoho jiného jako vypravěče a průvodce k nazírání na hlavní objekt zájmu, ale způsob, jakým to Baz udělal tady, odsunul Elvise na druhou kolej a učinil z něj kompletně pasivní figurku. (A je mi to až líto vzhledem k tomu, jak citlivý a přesný výkon Butler podává v porovnání s Hanksovým pitvořením.) Mému zmatení/nepochopení/nepřijetí filmu určitě nepomáhá, že na rozdíl od spousty jiných hudebníků jsem o Elvisovi nikdy nic nečetla a tak o něm nic nevím, a tento film neudělal nic pro to, aby mě přesvědčil, že na něm jako osobě bylo něco hodno zájmu. Nejvíc tak pro mě "Elvis" představuje možnost podívat se, kam se posunuly Bazovy schopnosti, a z toho vývoje jsem taky docela smutná. Některé pasáže, například jak se samy se sebou střetly různé verze That's Allright, jsou promyšlené a políbené vyšším plánem, ale jinak mi pan tvůrce připadal jako by sám nevěděl, proč co dělá. Moderní covery/varianty/aluze Elvisových písní puštěné k některým scénám působily násilně a náhodně. Buďto na ně měl být dán větší důraz jako na budoucí odkaz toho, co se na plátně odehrává, a nebo tam radši neměly být vůbec. Možná když by si člověk pustil soundtrack a soustředil se jen na hudbu, tak se vyjeví síla této rozmanitosti svedená na jedno místo, ale při promítání filmu samotného, kde se zmíněné skladby jen tak mihly, jako by se tam ocitly omylem, a než si člověk stihl uvědomit, co to vlastně poslouchá, byly pryč, mi to připomínalo spíš zoufalost a bezradnost než tu slavnou "inovativnost", která se Bazovi napříč jeho kariérou přisuzuje. (18.08.2022)