Elvis

Za mě tedy žádná velká hitparáda. Bazův bazerantský styl je v podstatě jeden velký načančaný troubící jelen pro kulturně zdegenerované požírače pukjádra, přičemž dramaturga pravidelně zapomíná někde v gejklubu. A tak životopiss nejslavnějšího kolotočářského cigoše a plagiátora světa, který skončil jako napikovaný hotelový klaun naší kozy, je, jak bývá u Lulana zvykem, opět poměrně nezáživným, sterilním a řádně přebarvičkovaným popkulturním dávidlem, nicneříkající kýčovitou prezentací pozlátkových hlavněproudých (pseudo)fucktů a pásmem sameťákem zabroukaných, bezskrupulózně vyčórovaných negroplísní se stopáží naprosto hostilní k prdeli i k trpělivosti. Nevýrazný Prdlák nemá kromě epileptických tanečních záchvatů a živočisného pocení se v homopelerínkách co hrát a slouží v podstatě jen jako komparz Tomáši Visýmu, který se po dlouhé době konečně trochu vymanil ze své standardní škatule empatických dobroserů a fantasticky si střihnul řádně slizkého, veskrze ďábelského memphiského Kočku. Což je asi jediným pozoruhodným atributem tohoto dost úmorného žehlícího martýria. (28.06.2022)

Je/Byl to rebel! Na úvod bych rád uvedl, že jsem o Elvisovi, snad kromě jeho ikonického zevnějšku předem nevěděl vůbec nic. Ke sledování tohoto filmu, jsem se proto rozhoupal až díky velmi dobrým ohlasům veřejnosti. A musím říci, že se tvůrcům skutečně podařilo mimořádně dobře zachytit všechny důležité pasáže jeho života. Od toho roztomilého mladíčka, před nímž dívky na koncertech omdlévaly počínaje, až po tu feťáckou trosku konče. Ta pravá atmosféra přímo sálá z každého jednotlivého záběru a způsob natáčení tomu navíc dodá tu pravou jiskru Rock'n Rollu. Pro mne dosud neznámý Austin Butler ztvárnil hlavní roli dokonale a byl k nerozeznání od černobílých nahrávek předlohy z minulosti. Mimo něj si může další skvělý výkon připsat také Tom Hanks. Ten byl namaskován k nepoznání a dokonce vypiloval i pohyby obtloustlého vypočítavého starce k absolutní dokonalosti. 74% Nepopularni názor: Rozhodně to není tak vlažné a mdlé jako Bohemian Rhapsody, kde se povedly tak nanejvýš dvě scény a větší slávě se těší jen a pouze díky legendárním písním kapely Queen. Což je ohromná škoda, neboť jsou mi také mnohem bližší, ale z filmu jsem byl tehdy zklamaný. (12.11.2022)

Vyprávět příběh Elvise skrz pro mnohé neznámou postavu plukovníka Parkera byl naprosto geniální tak. To on stvořil největší hudební sólo hvězdu 20. století, aby ji svým pokřiveným charakterem dovedl k sebezničení. Luhrmann se nevyhýbá ani stinným stránkám Elvise, což se třeba u Mercuryho v oslavovaném Bohemian Rhapsody kvůli pokrytectví tvůrců vůbec nepodařilo. (07.10.2022)

V mnoha ohledech pozoruhodné dílo, které ukazuje svého protagonistu očima antagonisty, hudbu a image Elvise jako konstrukt okolí a médií. A současně jako vášeň, která třímala v jednom člověku, ovládaném jako loutka každým lakomým vrabčákem, jenž  si chtěl z Presleyho uzobnout... a která nakonec pobláznila celý svět. Elvisova kariéra byla novátorská show s takovým vlivem na popkulturu, jaký neměli ani Beatles v Británii, a je tedy jasné, že Luhrmann volí silně popkulturní filmařské prostředky – od splitscreenu přes extravagantní kompoziční návaznost až po flashbakové a flashforwardové schéma s vypravěčem, který je ve vší své proradnosti a vychytralosti naprosto spolehlivý. Tom Hanks mě možná ještě nikdy takhle nebavil a jako manažer Parker si až nebezpečně krade některé scény pro sebe – stejně jako Luhrmann, jenž dominuje nad střípkovitým, leč železně soudržným a souvislým dějem podobně jako Parker nad Presleyho životem, zredukovaným do třpytivé pompézní klícky. „I'm caught in a trap, I can't walk out....,“ zpívá Elvis v Casinu, zatímco jeho manažer uzavírá smlouvu s ďáblem a přebírá nad ním absolutní kontrolu. „Nejde tu o peníze, jde o život,“ říká postava v televizi na pozadí Presleyho slibů, že Parkera konečně vyrazí. Luhrmann nás zasypává živelnými scénkami, ale i takto nás nenechává tápat a přimyká nás ke stále zlomenějšími protagonistovi tím více, čím větší smyčku kolem něj osudový životní partner utahuje. Vše je perfektně srovnané, každý akt a každá koláž se vzájemně doplňuje ve skoro soustavné časoprostorové komunikaci, což v Luhrmannově cirkusovém rytmu vyvolává skoro závrať. Jak dlouho může člověk vydržet být atrakcí, když jemu samotnému čirá radost odpírána? Z filmu vyvstává nespočet motivů k porovnávání, které usnadňuje orientaci v dynamickém aranžmá, a že nás rejža svým dokonale propočítaným manýrismem občas od Elvise odtrhává až moc, to se dá v pohodě odpustit – při závěrečných archivních záběrech máme stejně v krku takový knedlík, že by ho ani ten nenasytný Parker nepozřel. A tím nechci vůbec křivdit Butlerovi, jenž byl opravdu úžasný a s Elvisem tak splynul, že jsem po nějaké chvíli už vůbec nevnímal herce, nýbrž jen postavu – a to se mi třeba u Maleka v BR nepovedlo. Moc potěšil i Richard Roxburgh, můj stále oblíbený Sherlock Holmes z nepříliš oblíbeného filmu, a díky i za Little Richarda. Takhle se točí biografie o kulturních ikonách – optikou kultury, která se rozpadala před očima a k radosti jí přitom stačilo pořádně se zavlnět v bocích. A znovu a znovu. 90 % (29.06.2022)

Nejlepší životopisný film, co jsem kdy viděl a to včetně netradičních chuťovek jako Šest tváří Boba Dylana a o asi světelný rok před limonádou Bohemian Rhapsody. Bazovi Luhrmanovi se tentokrát podařilo ukočírovat jeho pověstné komediantské pozlátko ala Velký Gatsyby, vynechal cukrkandlovost Austrálie, nedával tam žádné hokus pokus nesmysly ala Romeo + Julie a předhodil nám vedle Moulin ROuge svůj nejlepší flák. Skvěle funguje vyprávění o dětství, chápeme vojnu a dobové reálie a s oblibou střílet do kazatelů a prezidentů a výborně funguje vypravěčská linka s Colonelem Parkerem. A ten kluk Austin si zaslouží Oscara. (18.07.2022)