Dáma na kolejích

Ten název jsem slýchával dlouhou dobu a film se často objevoval v televizi. Protože nemám příliš rád Jiřinu Bohdalovou, dost dlouho trvalo, než jsem se odhodlal snímek zhlédnout. Čekal jsem opravdový muzikál, plno pěkných písniček ze 60.let (které opravdu můžu) a velké revuální scény, ale bohužel jsem se ničeho takového nedočkal v míře, kterou bych potřeboval, abych byl po skončení filmu spokojen. Dvě hvězdy za to, že to zase taková tragédie nebyla. (19.10.2011)

Muzikál nie je moje pole diváckej pôsobnosti a podľa toho aj hodnotím. Texty, piesne, hudba a hlavne tá tanečná choreografia sú neznesiteľné a útrpné, z hercov sú zaujímaví možno tak Peterka a Brzobohatý, ostatní sú len křoví a Bohdalová v hlavnej úlohe je neskutočne prehnane afektovaná a uvrešťaná - čo sa ale od feministickej muzikálovej blbosti zo socialistického Československa dalo čakať... Ten záver je síce trochu podpásovka, ale zároveň je jediným, čo v tomto filme (a tomuto filmu) dáva nejaký zmysel a aspoň trochu sa drží reality. (17.10.2014)

Tenhle muzikál jsem nikdy neměl rád. A to jej dělali tvůrci tak povedených Starců na chmelu. Jenže - on ten film nejspíše obráží skutečné tehdejší manželské problémy pana Brzobohatého a paní Bohdalové, která mu dělala v reálném životě hysterické a žárlivé scény, jenže tady má hrát tu puťku, která se stane sebevědomou ženou, bo všichni chlapi jsou hajzlové záletní, víme? Ani bych se nedivil, kdyby za námětem stála právě ona. Písničky jak které, osobně se mi líbí dvě. A ještě oceňuji tehdejší pražské reálie - pár let a v Praze je prdlajs. (10.11.2020)

Porozumět tomuto dílu, které poetikou i použitou metodou vědomě navazuje na STARCE NA CHMELU, není snadné. Přesah do retrospektivní emancipace, která končí zdánlivou hospodyňskou odevzdaností puťky z tramvaje, zřejmě nalézá své vypovídací jádro právě v prolnutí oněch krajních scén šoku z manželovy nevěry v úvodu a návratu do řidičského křesla tehdy moderní tramvaje v závěru tohoto muzikálového filmu. Zde jakoby tvůrci vyjádřili svůj názor na nablýskanou výpravnost značné části retrospektivních scén, které byly v přímém protikladu se skutečnou tváří komunistického protosocialismu té doby. Oprýskané budovy, zanedbaná města a vesnice, infrastruktura před odpisem a spou s tím touha konečně začít po létech strádání a nedostatků opravdu žít. Průvod felícií, tehdejších supranedostatkových supervozů a jejich jízda po ještě prvorepublikové jakobydálniční komunikaci tuto aureolu virtuální reality před 45 lety ještě více zvýrazňuje. Zřejmě poprvé tehdy Jiřina Bohdalová naznačila, že její umělecké možnosti dalekosáhle přesahují formát navenek prvoplánové - a tím i povrchní - lehce nadrzlé komičky. Přehlédnout nelze ani půvab a už tehdy vyzrálé herectví předčasně zesnulé a nedoceňované Libuše Geprtové stejně tak jako mužské protagonisty. Tehdy nastupující Radoslav Brzobohatý i Liberečan s pražským rodným listem František Peterka (asi nejvíce známý z KRKONOŠSKÝCH POHÁDEK) se rozhodně neztrácejí a zejména Peterka, který tu má ojedinělou možnost k rozehrání svého chlapského herectví, naznačuje, že i na regionálních scénách té doby působily vyzrálé herecké osobnosti. Když přemýšlím nad tím, proč tento muzikál, scénářově i choreograficky vypravený na stejné invenční úrovni jako STARCI NA CHMELU, vlastně zapadl, jen těžko hledám odpověď. Zřejmě je tu rozdíl dán již námětem: zatímco v prvním případě Pucholt vzlétá ke hvězdám a naznačuje přitom meze tehdejšího režimu a jeho ideologie v působivém oparu stříbrného větru, v DÁMĚ je hrdinkou udřená žena-dělnice, odbývaná za své dvojité směny jednou za rok emdéžovitým večírkem, táhnoucí z nezbytí svou káru, pro niž jí ze stříbrného větru zbývají již jen právě ony nečekané záchvěvy náhle rozbolavělého srdce. Chodit po zemi a trpělivě sbírat a trhat fakta a souvislosti vnímané navíc ženským mámovským zrakem není - a asi nemůže být - pro diváka tak poutavé a strhující. Právě v tom však tkví skutečný půvab a přínos tohoto neprávem zapomínaného a rozporně přijímaného klasického díla autorské trojice Rychman-Blažek-Koníček. (25.08.2007)

Veľmi pekný filmík, na svoju dobu. Bohdalka úžasná ako vždy. Vtedy asi ešte netušila že o pár rokov sa s Brzobohatým stretnú v geniálnom filme UCHO. Neskutočne krásna Praha šesťdesiatych rokov! A farebná, ja som na nej mohol oči nechať ... Krása :-) Škoda že teraz je Praha taká fádna, hlučná, smradľavá, plná áut a turistov. :-( Ach, kam sa to všetko podelo? (15.04.2014)