Starci na chmelu

Pro mě, vedle Spalovače mrtvol, což je trochu jiná kategorie, asi nejlepší film ze šedesátek, co jsem zatím viděl (uznávám, že jsem toho zas až tolik neviděl). Skvělé herecké výkony v ústředních rolích podpořené naprosto skvělou hudbou (vůbec nevadí, že polovina písní staví na třech stejnách tónech). Velmi zajímavý byl taky scénáristický koktejl, ve kterém už jsou jasně rozpoznatelné známky uvolnění cenzury - už jen to, že zmíní Masaryka, ale objevují se i typické prvky budovatelských filmů - apriorní odsouzení těch, co nezapadají do řady, ačkoliv, v celkovím vyznění jsou vlastně odsouzení ti, co odsuzovali. Film se ani zlehka nedotkne jediného romantického klišé, vše se vyvíjí z tak nějak samo od sebe, všechno sedí a elegantní závěr, který může každý film jen závidět, a který už si z režimu opravdu nic nedělal (26.10.2009)

Chmelové brigády byly zajímavým zpestřením mého středoškolského studia. Jen učitelský dozor nebyl tak úzkoprsý a převážnou většinu času jsme si užívali jeho nepřítomnosti. A když už se sbíral chmel, tak se téměř každý ochmelil a nejodvážnější choreografie poté probíhala u záchodové mísy. Starci na chmelu vznikli ve správný čas, kdy tvrdá ruka bolševika nestála po nějaká čas v cestě otevřenějším názorům. Na srdci i na jazyku sídlilo mnoho názorů, museli ven a rozezvučeli svou kritickou nótou svobodnější éter socialistického soužití. Tou nejvýraznější stránkou filmu je obraz. Hrátky se světlem, stylizovaná scénografie i vkusná choreografie činí z tohoto muzikálu okouzlující zábavnou podívanou. Romanticko-dramatická linie je vděčné téma a pozornosti nemůže uniknout rozverný nadhled. Hlavní postavou příběhu je student Filip (dobrý Vladimír Pucholt), který nechce splynout s davem, ale vlastní cestou poznává život, přetvářku i opětovanou lásku. Individualismus není hříchem, i když je často trnem v oku tmáře. Hlavní ženskou postavou je Filipova spolužačka Hanka (elegantní Ivana Pavlová), vyčnívající svým přístupem k životu nad své spolužačky. A brigáda dokáže posloužit k prohlédnutí předsudků. Filipovým rivalem je premiant třídy Honza (velmi zajímavý Miloš Zavadil), prototyp cílevědomého prospěcháře, pro něhož je přetvářka nutnou maskou. Důležitou postavou je třídní profesorka, zvaná Jana Ámosa (šarmantní Irena Kačírková). Při nelehkém rozhodování získává navrch uražená ješitnost uvědomělé autority a rozhořčení z prolomení masy davu nechtěným a nežádoucím individualismem. Výraznou postavou je předseda místního JZD (dobrý Josef Kemr) a jeho vyzdvihování důležitosti zapálených pracovníků. Z dalších rolí: laskavá předsedova žena Kateřina (příjemná Libuše Havelková), poslušní nohsledi mazánka třídy Karel (Vladimír Klos s hlasem Jiřího Bednáře) a Jirka (Vladimír Kloubek s hlasem Stanislava Fišera), zvědavá spolužačka Božka (Zuzana Šavrdová), soucitná předsedova dcera Anežka (Jitka Kloubková), či doprovázející kytarové trio (Josef Koníček, Josef Laufer a Petr Musil). Je to stále svěží zábava, jejímž stylovým ztvárněním a myšlenkou se i nadále nechám unášet a okouzlovat. (15.01.2017)

ak to malo nejaký politický podtext, tak išiel úplne okolo mňa. ale pesničky to malo dobré. a aj tá love story bola krásna. ako nesmelý zamilovaný chlapec k šťastiu prišiel je moja obľúbená osnova pre príbeh. obsadenie snáď ani spomínať netreba, to hovorí samo za seba (08.10.2008)

JJ, to bejvávaly časy... (17.12.2008)

Jak jsem už několikrát psal, českému tvůrci kouzlo muzikálu zůstane navždy zapovězeno. Problém bych viděl například v tom, že většina našich herců narozdíl od těch zahraničních neumí moc zpívat. Ale tenhle celkem zaujmul, díky zobrazení období 60.let a jejich kultury (moc této generaci neholduji, ale respekt mám). I když se to nikdy nevyšplhá nad ten průměr, musím uznat, že u nás je tento muzikál jedním z těch lepších. (13.02.2009)

Tenhle muzikál mám opradvu rád, hlavně kvůli V. Pucholtovi, ale nemůžu dát 5*, protože mám rád spíš jen některé vybrané scény než ten film jako celek. Ta scéna, jak je objeví Kačírková s Kemrem, je skvělá... Viděno znovu a "jen některé scény neplatí"... 5* jak vyšitejch - Filip a Hanka jsou úžasný... (28.06.2006)

Docenit Starce na chmelu vyžaduje uvědomit si, jak funguje muzikál a to v prvé řadě znamená muzikál klasického Hollywoodu. Ten je, stručně řečeno, ve své (klasické) podobě strojem touhy. Svět který ukazuje je více než v jakémkoli jiném žánru barevným a roztančeným předestřením naší touhy. Transpozice, které se mu dostalo v Československu 60. let vlivem politické reality, posouvá touhu, možnost jejího naplnění do situace explicitní konfrontace s mocí. Filip je po celou dobu vykastrován, ve smyslu neschopnosti (či neochoty) realizovat sexuální vztah - i když si stěžuje na jeho neuskutečnění, možnost že by jeho stížnosti přinesly ovoce je zanedbatelná a tak může spokojeně rozvíjet svou touhu bez obavy z jejího naplnění. Až ve chvíli, kdy se z hlediska moci (Druhého) stala tato touha naplněná, dokáže přikročit k její realizaci. Objektem touhy se totiž stala revolta (kterou si ovšem sám nevybral, teda revolta podmínečná, vnější), kterou stvrzuje až Hanka (a tedy až jejím činem je skutečně realizovatelná, resp. otvírá se jako smysluplná možnost). Sexuální vztah se stává jen podmínkou z vynětí řádu moci (odjezd z chmelové brigády) a vykročení do neznáma cesty protínající chmelnice. To, že právě tato situace se stává novým objektem touhy nedotvrzuje nic více než to, že Honza (tedy oportunista par excelence) je nelituje (v otázce po lítosti, kterou mu dává jejich profesorka se ukazuje její vlastní pozice - už ne sympatická učitelka rozumějící svým studentům, ale představitel moci v totalitním státě - "Přece bys je nelitoval?") ale děsně (mu) závidí. (18.12.2010)

Starci na chmelu jsou nejlepší český muzikál. Skvěle vydizajnovaný film plný nesmrtelných melodií, širokoúhlý se skvělým zvukem. Je z toho cítit spousta tvůrčí energie. Zároveň i ten odvěký souboj rozumu a citu, stáří a mládí atd. Kultovka nadčasová.100% (09.01.2016)

Velmi hezké písničky a zajímavě stavěný příběh je občas proložen scénou, která mi prostě nesedí (např. dechovkové antré, pár tanečních čísel), přesto se jedná o jeden z nejvýznamnějších českých muzikálů a jeden ze zásadních filmů české filmografie. Hudba: Jiří Bažant & Vlastimil Hála & Jiří Malásek (10.11.2004)

Nejlepší Pucholt. V ostatních filmech byl taky dobrý, ale ve Starcích na chmelu byl jednoznačně nejsympatičtější. Jeho zamilovaný, věčně poetizující Filip, citující Senecu, byl někdy směšný, někdy ztrapněný, ale vždycky svůj. Ve filmu najdeme hodně známých a profláklých melodií, ale ta hlavní je stejně nejlepší. Romantika náctiletých brigádníků mě dokázala oslovit, i když tu dobu jsem nezažil, a rozhodně je film mnohokrát lepší než dnešní podoba této komedie (Rafťáci ....). (08.11.2008)

Film sám o sobě pro mě ničím extra nebyl, avšak písničky, které se v něm hrály, se hrají dodnes. (28.08.2009)

První, nejslavnější a nejoblíbenější český muzikál. Nostalgie jak dělo http://www.youtube.com/watch?v=606uEbPZrHg (08.07.2010)

Nemám rád afekt! Přehrávané a nereálné. (30.01.2011)

"Masaryk, Marx a Seneca - jde to dohromady ?" - Na prahu mezi učebnicemi a životem - "Chytří hoši si berou co jim patří." Óda na platonickou fázi lidského množení se spoustou nadsázky, narážek na politickou současnost (♫Bossa nova - "Čím víc veřejně buduješ, tím míň se ti koukaj do soukromí...Každej věrtel ti otvírá cestu do života" ÚV XYZ-Ž) , choreografiemi a parafrázemi na ♫ nejsoučasnější hudbu písniček, jejichž texty stejně jako poselství filmu (narozdíl od retro muzikálů okouzlených touž dobou) mají obecný společenský a historický přesah. "Ty seš novej, eště historicky nepodchycenej typ grázla - krysa s poctivou fasádou !" ... Je přece v zájmu společnosti oddělit plevy od zrna. Moje vzpomínka na doby, kdy se během celého brigádnického dvojtýdne postupně do školy vraceli hříšní jedinci, i na doby, kdy iniciativní vysokoškolští asistenti hrozili brigádníkům vyloučením ze školy. Všechna "ale" polykám, den je totiž krásný. (29.12.2012)

Já se poprvé v životě cítím úplně správně a za to ti chci poděkovat... Ještě nikdo nikdy neviděl tak šťastnýho brigadnika, ani v televizních novinách ne..😀 (14.05.2014)

Povedeny cesky muzikal se skvelymi pisnickami a dobrymi hereckymi vykony, ale muzikal dela muzika a ta je zde opravdu skvela. (29.10.2004)

Hezká hudba s hroznými texty a dobrý Kemr. To je asi všechno. (07.04.2008)

Kdysi to pro mě byl hodně důležitý film. Musím ovšem hned podotknout, že jeho tzv. budovatelství jsem vždycky četl a pořád čtu jako těžkou ironii a vlastně nepříliš podstatnou kulisu. Tím důležitým pro mě byl motiv střetu hloubavého jedince s rozjuchaným kolektivismem, opravdovosti („Na každej pád aspoň vypadám takovej, jakej jsem...“) s kalkulem, zachmuřeného idealismu s charismatickým pragmatismem, ovšem se spoustou vášně na obou stranách. Tenhle motiv pořád považuju za strhující a od Pucholta (ty planoucí zraky!) a Zavadila (to upřímné přesvědčení o vlastní verzi morálky!) fantasticky rozehraný. Zrovna tak mě pořád oslovuje Kačírková v nefalšovaně tragické postavě mladé kantorky přicházející o ideály na rozhraní mezi dvěma světy, pořád se mi moc líbí „filosofující“ i špičkovací dialogy Filipa s Hankou („Jsi obyčejná zmije.“ –„Neobyčejná.“), velká většina choreografie, některá místa v muzice (většinou ne ta, co se drhnou u táboráků, ale spíš ta bližší strýčkovi Bernsteinovi), suverénní kamera. Jenže jsem teď naposledy s lítostí zjistil, že té dechovkově estrádní roviny je tam na mě nějak moc a vadí mi víc než dřív, vadí mi i nevyrovnaná kvalita písňových textů (někde neodolatelně hravé a nápadité, někde chtěné a vycpávkovité; na druhou stranu si pořád pamatuju, jak mi ve své době vyrážela dech jejich troufalá otevřenost – to už se dneska dá asi těžko vysvětlit, jak neuvěřitelně svobodně a drze znělo -náctiletému klukovi začátkem 80. let takové „ať spolknou zatím svoje ‚ale‘/tak jako často na schůzi“ z úst antického chóru v podání Pepíka díky-vám-chlapíku-statečný Lauferů a jeho boys), trochu mi vadí i prvoplánová komunální satira v (řemeslně bezchybném) ztvárnění Josefa Kemra, no zkrátka už musím některá místa přetrpět, abych si mohl užít ten zbytek. Nedá se nic dělat, zamáčkneme slzu a z původních ***** jde jedna dolů. (04.03.2012)

Jelikož obecně nemusím muziály a na Starce jsem se rozhodl podívat jen kvůli tomu, jaká je to klasika, ani jsem nečekal, že bych z toho mohl být bůhvíjak nadšený. Že to ale bude takhle tupý a budu si to muset přehrávat zrychleně, abych to vůbec zvládl dokoukat, mě překvapilo. Starci na chmelu jsou dějově retardovaná romantická sračka se zápletkama a dialogama jak z té nejlacinější telenovely. Ale pozor, on to je muzikál! Tam přece není děj to nejdůležitější, řeknete si. Ony jsou tam i písničky a pěkný písničky to podrží! No jo, ale ony i ty písničky jsou tupý! Ty melodie jsou otravný a nápaditější texty by napsal i pacient po lobotomii. „Opakujme ta dvě slova, bosa nova, bosa nova“ - WTF???. Hopsání sem a tam a veselé výjevy kolektivní epilepsie na poli bych promyšlenou choreografií taky nenazval. A jakkoliv byl ten budovatelský étos asi míněn ironicky, sral mě i tak. Tohle je prostě ze všech stran tak vylízaný, že to až fyzicky bolí sledovat. Neříkám, že má být všechno vysoké umění a že filmový muzikál o letní lásce musí být vysoce sofistikovaný, ale co je moc, to je moc. (15.06.2020)

Pro mě hodně silná komunistická káva, i přesto že byla doba v roce 64 trochu odlehčená. To, že hlavním hrdinou je rádoby intelektuál, na mě působí jaksi účelově a stále na mě více tlačil duch socialismu a falešného idealismu než hlubší vzbouření a síla lásky. Herci mi nemálo lezli na nervy, trošku se divím Kemrovi, že se k tomuhle stylu upisoval. Pár písní je ovšem vážně pohodových, navíc jsem byl unešen z trojice muzikantů v černém, kteří filmem provázejí, jinak bych asi sáhl ještě k nižšímu hodnocení. (21.06.2008)