Eurosong: Příběh skupiny Fire Saga

Příznivci (hudebního) nevkusu mají žně. A všechno to má na svědomí (tentokrát nezvykle umírněný až krotký) Willl Ferrell. Ten dal vzniknout pěvecké dvojici Fire Saga z Islandu, co ve své zemi nepatří zrovna k uznávaným umělcům a spíše jen sklízí posměch. A vypadá to, že si se svým hudebním repertoárem nesplní svůj velký umělecký cíl: účastnit se proslulé pěvecké soutěže Eurovize. Najde se však skulina v pravidlech, která dvojici účast umožní. A nic není nemožné, ani probojování se do velkého finále. Ferrell se podílel na scénáři i produkci a za parťačku si vybral Rachel McAdams, s níž utvořil originální pár. Vesměs se jeho vize ubírá očekávaným komediálně/parodickým směrem, ovšem frenetických gagů je na dvě hodiny, co film trvá, přece jen odměřené množství, takže vznikly prolákliny, které tu délku občasně až křečovitě vyplňují. Jsme třeba svědky, kterak na párty najednou všichni začnou jeden po druhém spontánně zpívat směs známých písničkových hitů, řeší se neexistující monogamie ústředního páru, ten totiž ještě nepřekonal hranici mezi přátelstvím a milostným poměrem, tudíž mně i tohle přišlo poměrně nadbytečné, dokonce se snímek pokouší brát se i vážně, což se neukázalo jako vyloženě špatné pojetí. Našince bude asi nejvíce zajímat, zda se soutěž neobešla bez české účasti. Na tabuli se skutečně objeví nápis Czech Republic a rádoby český zástupce českého tábora udělí soutěžícím body nutné k postupu do finále, ovšem čeština z pódia nezazní. Zato jsou k vidění jiní bizarní umělci, z východního bloku i ze Skandinávie, mezi nimiž vyniká favorizovaný ruský zpěvák v podání Brita Dana Stevense čí řecká bohyně v řeckém podání sympatické Melissanthi Mahut. K vidění je také Demi Lovato coby islandská top zpěvačka i jako její duch. Asi nejtrapnější je téměř vše, co přímo nesouvisí se soutěží a odehrává se na Islandu - uctívání elfů, zabití jejich rukou či pobyt na rybářské lodi s otcem, toho ztvárnil Pierce Brosnan. Ferrellovi jdou ješitné a egoistické postavy, kterým se dá fandit jen díky tomu, že má za protějšek někoho tak neodolatelně sympatického, jakou je Rachel McAdams, k duhu. David Dobkin režíruje celkem na jistotu. V minulosti točil tak úděsné komediální záležitosti, až je přímo zázrak, že to má inteligentní koncept, co v podstatě devalvuje klišé jednoduchých příběhů a nenápadně inklinuje k tomu převrátit naruby staré známé "není důležité zvítězit ale zúčastnit se" a dává nový význam heslu "sláva vítězům, čest poraženým". Poměrně zamrzí, že film v závěru ignoruje výsledkovou listinu soutěže a úplně chybí závěrečná ceremonie. Will Ferrell a spol. dal vzniknout (hudebním) outsiderům, se kterými je trapně, nevkusně až originálně komediálně. A alespoň jednou ta nemožná Eurovize byla zábavná. 7/10 (15.07.2020)

Eurovision má sice naprosto banální děj, který lze najít v každé druhé romantické(?) komedii, ale na druhou stranu si to vynahrazuje vcelku slušným utahováním z oněch zpěváckých soutěží, do kterých jsem se kdysi chtěl sám dostat, ale ta následná prezentace nechutnosti showbusinessu mě nakonec přesvědčila, že by to byl blbý nápad. Navíc by mi tam určitě chtěli vyžehlit vlasy, což teda jedině přes mou mrtvolu. Film si může přičíst k dobru i přirozenou vtipnost Willa Ferrella, který mnohé momenty vcelku slušně zachraňoval. Ale ne snad, že by ten film byl jinak zcela bez vtipu, najde se tam hned několik pasáží, které opravdu pobaví, ovšem za břicho se asi divák celou dobu popadat nebude. Další plus byl i nápad udělat z hlavních hrdinů Islanďany, dodalo to na jejich zajímavosti, plus tvůrci si tak otevřeli dvířka pro mnoho kulturních fórů. Celkově je Eurovision prostá komedie, která sice ničím příliš nepřekvapí, plus její formát už člověk viděl ve spoustě jiných filmech, ale když vypne a nechá to na sebe působit, čeká ho vcelku zábavná podívaná. Navíc Rachel McAdams je tam strašně roztomilá. Lepší 3* (11.01.2021)

Filmová Eurovize je takový kočkopes. Vyloženě vtipných momentů tu až tolik není, parodie této bizardní soutěže je to tak napůl a některé scénky navíc působí hodně roubovaně, aby se Ferrell měl možnost alespoň trochu vyřádit. Na druhou stranu je tu několik momentů hrající vyloženě na vážnější nótu, stále roztomilá Rachel McAdams a slušný soundtrack, přičemž Husavik song bych bez váhání poslal rovnou na Oscary. (28.06.2020)

Takový šedý tuctový popkulturní průměr, asi jako nadpoloviční většina soutěžních kousků každého ročníku Eurovize, ale jakmile dojde na diskvalifikační píseň, tak ta urve gumu od trenclí či jiných libovolných spoďárů. Rachel McAdmas je v mnoha ohledech hodně dobrá a hlavně vcelku uvěřitelná, úplně v pohodě bych jí věřil i ten zpěv, kdyby to opravdu zpívala ona. Naneštěstí se tohle nedá říct o Ferrelovi. Možná se snažil až moc, každopádně jeho výkon a přehrávání až bije do očí. Jak ho mám rád, brát Fire Sagu za skutečnou kapelu, Sigrit by ho měla kopnout do prdele. Potěšilo mě zasazení na Island, který minimálně v roce 2018 do Eurovize vyslal vcelku netypickou a zajímavou kapelu Hatari. 2.5* (03.07.2020)

Milý film s úžasnou Rachel (ak to všetko spievala ona, tak asi mám novú najobľúbenejšiu speváčku), ktorému hrozne škodí Ferrell. Jednak v tej úlohe pôsobí ako päsť na oko kvôli svojmu veku, no s výnimkou jeho poznámok o Američanoch, nie je ani príliš vtipný. Má ale aj veľké plus za to, že dokázal ako scenárista veľmi dobre zachytiť pravidlá a všetko okolo tejto súťaže, o ktorej v USA nemali doteraz ani šajn, že niečo také existuje. Ja sám tým pravidlám príliš nerozumiem, keďže Eurovision sa koná väčšinou bez Slovenska. Myslím, že sme boli jeho súčasťou len 3x (Tublatanka, Palonder, Kristína) a nikdy sme sa do finále nedostali, takže nie sme touto súťažou tak zasiahnutí ako zvyšok Európy. (14.01.2021)