Eurosong: Příběh skupiny Fire Saga

Milý film s úžasnou Rachel (ak to všetko spievala ona, tak asi mám novú najobľúbenejšiu speváčku), ktorému hrozne škodí Ferrell. Jednak v tej úlohe pôsobí ako päsť na oko kvôli svojmu veku, no s výnimkou jeho poznámok o Američanoch, nie je ani príliš vtipný. Má ale aj veľké plus za to, že dokázal ako scenárista veľmi dobre zachytiť pravidlá a všetko okolo tejto súťaže, o ktorej v USA nemali doteraz ani šajn, že niečo také existuje. Ja sám tým pravidlám príliš nerozumiem, keďže Eurovision sa koná väčšinou bez Slovenska. Myslím, že sme boli jeho súčasťou len 3x (Tublatanka, Palonder, Kristína) a nikdy sme sa do finále nedostali, takže nie sme touto súťažou tak zasiahnutí ako zvyšok Európy. (14.01.2021)

Nechci lakonicky říct, že závěrečná skladba islandské post-rockové skupiny Sigur Rós byla tím nejlepším, nicméně tenhle projekt hudebního souznění napříč Evropou byl vždycky docela průšvih. Vnímám jej jako průměrnou estrádu s nenápaditými popovými songy, ve kterém hraje značnou roli politika a jsou v něm patrné historické i jiné sympatie. Komika Willa Ferrella, jehož manželka je Švédka, prý tenhle eurovizí guláš zaujal a protlačil ho (snadné to prý nebylo) u zaoceánských producentů. A vlastně proč ne? Dva prosté vesničany z islandského pobřeží drží jisté hodnoty, mají své sny, srdce na správném místě a najednou jsou jednou nohou ve velkém světě. Právě na tom (a na islandském mnohé parodujícím úvodu) to solidně ubíhá, těží to z až satirického potenciálu, jenže pak měl přijít někdo povolaný a minimálně čtvrt hodinu vystříhat, nakopat ty, kteří vymysleli množství debilních vtipů, a nechat tam to, aby byl výsledek svižný, nápaditý a vtipný. Bohužel není. Vaty je moc, vysvětlování už vysvětleného zrovna tak. David Dobkin (Nesvatbovi, Soudce) řemeslo zvládá, ale nic navíc nepřidává a asi měl do výsledné podoby (a Ferrellova scénáře) víc mluvit. Právě Ferrell nijak nepřekvapí, Rachel McAdams je tradičně skvělá (ač částečně přezpívaná), neheterosexuální Rus Dan Stevens s rozepnutou košilí výborný a Melissanthi Mahut kočkoidní. (04.01.2021)

Eurovize je šílenost a Ferrelův snímek si s tím krásně pohrává. Hlavními postavami tu máme kamarády od dětství z malého města na Islandu, kteří se do velké soutěže chtěli vždycky dostat... a i přes veškerou nepřízeň se jim to nakonec podaří. Film kope vlastně úplně do všeho, ať už to jsou američtí turisté, vztah Ruska k homosexuálům nebo další stereotypy spojené s různými státy. Oproti jiným komediím to až tak trapné není, zasmál jsem se a Dan Stevens se svými kostýmy je tu pak úplně boží. PS: ČR se dostala do finále, jupí! 70% (29.12.2020)

Náhodou docela příjemnej a na pohodu feel good filmeček. Netflix konečně zase po nějaké době vyprodukoval něco nadprůměrného. Zákulisí Eurovize jakož to prostředku k rychle nabité slávě mám zmapované slušně a nepohoršuje mě to. Přidat ještě víc vtipných situací, tak bych šel i na 4*, takhle dávám nakonec 65% (02.07.2020)

"Příběh Ohnivé ságy" coby hraný film o nejznámější hudební soutěži na světě je v podstatě jedna velká ptákovina s typicky afektovaným Willem Farrellem a roztomile potrhlou Rachel McAdams - obsahuje však několik povšimnutíhodných scén a momentů, které nenuceným způsobem pobaví i mile překvapí. Základní příběhová kostra je klišé na entou, zde je to však ozvláštěno prostředím Eurovize a nádhernou krajinou Islandu. Stopáž mohla být o něco kratší a některé scény by úplně v klidu snesly zkrácení - avšak za camea vítězů z předchozích ročníků Eurovize, linii se skřítky a Demi Lovato jsem byl vážně rád. Vedle toho si film vtipným způsobem střílí (někdy i možná nevědomě) z evropských zemí - viz "nulový" výskyt 4%-lidí v Rusku, nenávist Evropanů vůči Američanům či zmínka o Východním bloku. Hudební vystoupení byla povedená a diváci si vlastně mohli aspoň v jistém slova smyslu užít Eurovize, když byla letos zrušena. (03.07.2020)