Courage for Every Day
Režie:
Evald SchormScénář:
Antonín MášaKamera:
Jan ČuříkHudba:
Jan KlusákHrají:
Jana Brejchová, Jan Kačer, Josef Abrhám, Vlastimil Brodský, Jiřina Jirásková, Olga Scheinpflugová, Václav Trégl, Jan Libíček, Jan Cmíral st., Josef Krameš (více)Obsahy(1)
Existenciální studie mladého dělníka, který našel smysl života v politické angažovanosti a po kritice kultu osobnosti hledá východisko z těžké morální krize, vypovídá o roztrpčenosti generace "podvedené historií". Schormův debut byl intenzivní provokací k zamyšlení se nad morální zkažeností doby (po osobních výhradách prezidenta Novotného se film dostal do kin s ročním zpožděním, cena kritiky, jež mu byla poté udělena, byla na příkaz oficiálních míst utajena, nesměla být publikována a film byl odstaven). Celý svět kromě Jardy je mravně a lidsky zpustošený, protože na lži a sebeklamu není možné nic lidsky hodnotného vystavět. Z prázdna deziluze se šklebí jiná víra, jež jakoby zvyšuje nihilistický výsměch jakémukoliv nadosobnímu cíli. Schorm přitom svým hrdinou nepohrdá, neboť i přes jeho omyly rozumí jeho trápení. Historie krutého vystřízlivění z ideálů, jež se ukáží být vírou v šikovně namalovaný plakát, je výstražným mravním apelem: kdo potlačuje hlas svědomí, sám se odsuzuje k trpkému osudu ztroskotance.
Mimořádným talentem 60. let se ukázal být Evald Schorm, který hned svou prvotinou Každý den odvahu rozbouřil veřejné mínění. Poprvé se s takovou otevřeností někdo dotkl hroutících se ideálů. Hrdinou je mladý dělník Jarda (Jan Kačer), někdejší svazácký funkcionář, který si zvykl schematické, černobílé uvažování, jedině v práci viděl smysl svého života. Zastihujeme jej však v situaci, kdy přestává rozumět dění kolem sebe, nechápe, proč jeho víra a nadšenectví se stává předmětem nepochopení a výsměchu. Nechápe, že kolem něho se změnil svět, zatímco on ustrnul v dávno překonaných frázích. Stále by chtěl jít příkladem, avšak svými snahami provokuje, zůstává nepochopen i svými nejbližšími, na holičkách jej nechávají i někdejší spolustraníci, kteří si z něho udělali výstavní praporek svých úspěchů. Schorm se však dívá nestranně. Shledává, jak "švejkování" a ležérnost se stávají bezděkým životním stylem, jak opovržlivě projevovaný nesouhlas se zprofanovanými metodami vůbec nemusí vést k hodnotnější nápravě.
(oficiální text distributora)
Recenze (77)
Za odvahu Schormovi že film v té době natočil 70 %. jinak dneska už se v něm jen těžko někdo zorientuje. Idealista (opravdu ?!) který si své prázdno v sobě nahrazuje stranickou aktivitou. ()
Budovatelské nadšení vyprchalo, zbylo pivo a tlačenka, většina se přizpůsobila, ale náš hrdina prožívá drama. Nějak mu ten život nevoní, tak mu všechno vadí a je rozerván. O tom je celý film. Drama o někom, kdo mi je vcelku šumák. Neztotožnil jsem se, ač si uvědomuji, že herecké obsazení i film jsou na úrovni. 60% ()
Schormův osobitý vypravěčský styl tu nabízí možná nejživotnější postavy filmografií Kačera i Brejchové. Tehdy málo, dnes příliš socialistický film, kde režisérův zájem o lidské nitro v dobové nehybnosti nelze považovat za pouhou uměleckou pózu. "">Malá domů<, to je heslo našich pracujících, že jo, milostivá ?" Partnerství Scheinpflugové a Trégla, připomínající o pár let mladší Simenonovu Kočku (Gabin-Signoretová), a do třetice hravost páru Brodský-Jirásková. Decentní ♫ Klusákův přínos. "Tihle všichni zradili revoluci, dostali nažrat a držej hubu" - dohlédli svůj paprsek naděje a už neřeknou: "prohrál jsem". Pochodem v chod ! 3-4* ()
Sociopatů přesvědčených o své předurčenosti lajnovat život ostatním, ač nedokážou ukočírovat ani svůj vlastní, je v každé době dost, ať už v politice nebo v různých sektách – v tom smyslu naprosto aktuální charakterová studie, s působivou kamerou (a zoufalým zvukem), syrovější, než jsem čekal, jen na můj vkus trochu roztěkaná, nedobroušená. ()
"Blázni nám otravují život, my jsme proti nim bezmocní…" Jistou bezmoc jsem při sledování tohoto filmu též cítil a dost se přitom nudil. Jan Kačer hraje v tomto filmu hodně divnou postavu jakéhosi politického agitátora "vola, který všechno odře a nic z toho nemá." Moc jsem nerozuměl postavě jeho dívky, ač tedy herecky to Jana Brejchová odehrála výborně. Víc jsem asi očekával od Josefa Abrháma, ale on zde vlastně toho prostoru zas moc neměl. Takže asi nejzajímavější figurku zde ztvárnil Vlastimil Brodský. ()
V půli šedesátých let musel film asi vyznít hodně odvážně, ovšem dnes působí nepříliš realisticky a celkem nudně. Taky výběr herců mi nepřijde vhodný, Abrhám se typově hodí na uzavřenější vzteklouny a né na extrovertní mladé rebely. A Kačer mi jako mladý uvědomělý dělník taky nesedí, pokud by se z něj na konci neměl vyklubat agent západní rozvědky (což se nestalo). ()
Na první pohled mi to evokovalo Světáky, ale to asi tou přítomností paní Jiráskové a pánů Brodského a Libíčka. Kromě výborných hereckých výkonů mají tyto filmy totiž jen pramálo společného. Jan Kačer jako ideologicky zmatený uderník si pravděpodobně touto rolí vysloužil postavu ještě zásadnější - o dva roky později ve filmu Návrat ztraceného syna. Dost ale hypotetických souvislostí, jde o vynikající pohled na rozpadající se ideály socialismu. K jeho natáčení to chtělo jistě velkou odvahu. ()
Neviem, či to bol budovateľský alebo ťažký romantický snímok. Napriek dobrému obsadeniu dojem vyložene zlý. ()
Rozharany budovatelsky hrdina, sedesatkovy realismus, Jiraskova... 3+ ()
Sledujem, že na tento film sú tu len samé chválospevy. Žiaľ mám odlišný pocit a presne opačný. Film sa mi zdá vyprázdnený a hluchými nič nehovoriacimi scénami, navyše strojený herecký výkon J. Brejchovej mi akurát dvíhal tlak. Nemôžem sa ubrániť pocitu, že tento "trezorový" film si získava priazeň iba kvôli tomu, že bol zakázaný a v DANEJ DOBE účelový a z "kultúrno-politického" hľadiska vhodný. Za povšimnutie ešte stoja záverečné titulky kde Menzla trápne prekrstili na Mencla a ktoré mali byť pravdepodobne na začiatku filmu... ()
Tak tady se nepovedlo vůbec nic. Režijní paskvil, toporní herci s ještě topornějšími dialogy, všichni se tak zoufale snaží cosi zahrát, že z toho bolí hlava. Herců mi bylo docela líto, o některých vím, že zahrát umí, ale tady se trápili všichni a nejvíc režisér. Evalda Schorma ale nemusím i u jiných filmů, ten pán mi prostě nesedí ani omylem... ()
Za jak dlouho se asi tenhle film stane pro diváky, vzhledem k dobovému kontextu, který se nijak nevysvětluje, nesrozumitelným? Na rozdíl od oficiálního textu se mi nezdá, že „celý svět kromě Jardy je mravně a lidsky zpustošený“, ale spíš že Jarda nepochopil, že „život je jinde“. Jeho donkichotství je pro okolí zákonitě směšné, ale co víc, Jarda se víc než ušlechtile projevuje vážně jako blb a k tomu chvílemi jako hrubý člověk. Všechno kolem (snad kromě Jardovy přítelkyně) je ovšem skutečně depresivní a navzdory budování jaksi v rozkladu. Úplně jinou aktivitou reaguje Jardův protějšek - výsměšný pásek výborně podaný Abrhámem. Působivý film. ()
Jedna hvězdička za herecké výkony Olgy Scheinpflugové a Václava Trégla, ale jinak jsem z filmu nepochopil zbla. Skutečně dílo pro náročného diváka, který si však nejdřív musí přečíst, co tím autor myslel, aby věděl, kam mají jeho myšlenky směřovat. Takže úderník, jehož ideály vzaly za své. Tak to snad bylo v náznacích toho shromáždění, kde přednesl referát v duchu Felixe Holzmanna, ano, takové to skutečně tehdy bylo, ale na zvýšení počtu hvězdiček to zdaleka nestačí. A pak ke konci v závěrečné rvačce, kde obviňuje lidi ze zrady revoluce. Zbytek filmu - nu, řekl bych typicky schormovský s typickým "nijakým" Janem Kačerem. Ano, nihilismus z toho kouká, ale takový tenkrát život nebyl, možná si to tenkrát takhle představovali pražští intelektuálové, ale nebyl. Po hlavním referátu kulturní vložka vypadala jako zábava na povel... Jako by i ti umělci byli otráveni... Hloupost. ()
Silná ideová kocovina 60. let v příběhu člověka ještě mladého, který však má pocit že mu ujel vlak, a že zatímco on agitoval a burcoval, tak ostatní se chtěli vlastně jenom nažrat a teď drží hubu. Co dál? Jaké jsou ideály zítřka? Pro co se máme teď bít? A zajímá to ještě někoho, soudruhu? ()
Jen se smějou. Vysmívají se svědomí, bojí se ho. Neváží si skutečné poctivosti, ochoty, obětování, těch nejušlechtilejších lidských vlastností. A když v sobě někdo najde ochotu pracovat a žít pro druhé, neznamená to nic. Všichni jsme netvoři. Nedokážeme ocenit ty skutečně největší z nás a klaníme se sprostým a laciným modlám. Potřebujeme si usnadnit život, naše existence je sobecká a parazitující. Jako skutečný člověk dokáže žít jen málokdo. Najít v sobě odvahu každý den je sisyfovským úkolem. Navždy by měla žít památka lidí, jež to dokázali. Jsou však jednou provždy ztraceni, neuvízli v paměti lidí. Ne ti skuteční ti jistě ne, pouze idoly a vzory které jsme nikdy nepoznali. Na těch stavíme svůj charakter. Na polopravdách a výmyslech. Ne na skutečných lidech, hrdinech našich životů. Zklamání ovšem zažije ve svém životě člověk příliš mnoho a většinu lidí to udolá k přesvědčení, že nikdo takový (čistý a spravedlivý) neexistuje. Přesto však je nutné v to věřit. Věřit v sám sebe a chovat se podle toho. Takovým člověkem bych měl být já sám. To by si měl říct každý. V to by měl věřit. Potom by byl svět lepším. Tento film nechť je inspirací těm, kdož věří sami v sebe. Bytostně se mě dotkl. ()
Velmi syrový snímek v podstatě založený na reálném základu o smyslu života na poli politické angažovanosti, trhlin morálky a podivnosti doby. Ohromná civilnost viditelně dodávající velké množství neherců, ke kterým se snaží přiblížit herci, dodává výsledku na velkolepé atraktivnosti. Síla nové vlny vyvolává ohromné klima k vyobrazení postoje jednotlivce se svými ideály v době, kdy je vlastně všechno úplně jinak. Trochu sociální, trochu psychologický, trochu ambiciózní příběh člověka věrný své zásadovosti. Snímek mnohé naznačuje a svojí neodolatelnou kvalitou předčí mnohá očekávání. Pokud se tedy pochopí, co tím vším chtěl básník říci. Zkrátka tu jsou mnohé kvality, které nenechali ani ve své době nikoho na pochybách a to v dobrém i špatném smyslu. ()
Jan Kačer je celý snímok nejaký zachmúrený a nie je s ním normálna reč. Dopozerané so sebazaprením. ()
Náboženský film? Nebo proč plakát se symbolikou ukřižovaného Krista? Abrhám pro pár krejcarů ruku i ďáblu podá. Hlášky: „To byste nevěřil, jak je tahle blbost těžká.“ – novinář o magnetofonu. Nesmí chybět vesmír: „Astronomie je velká věc, že jo?“ Nikdo nechce jít na besedu o astronomii: „Tak pro koho to děláme, prosím vás?“ „Umělci, frájové. Dobytek.“ „Nejvíce se bojím smrti.“ Zednářská symbolika: 1:07 – one eye symbolism; 12:41 – skrytá ruka; 19:09 – globus; 1:05:42 – Kačer si roztrhne košili. Joel 2:13 A roztrhněte svá srdce, a ne své šaty, obraťte se proto k Jahvemu, svému Bohu, neboť on je milostivý a plný slitování, pomalý k hněvu. Moc nerozumím scéně, kdy tupá mlátička Kačer zmydlí kouzelníka. Patrně jde o vyvolání sympatií publika k čaroději. ()
Pár světových filmů v Čechách vzniklo a tenhle k nim patří. ()
Příběh idealisty mezi střízlivějícími lidmi. Každý je tu svým způsobem pochopitelný, ale každý též zároveň zavržitelný. Zvlášť exceluje Vlastimil Brodský. Celý článek zde. ()