Private Torment
Režie:
Hynek BočanKamera:
Jan NěmečekHudba:
Jiří ŠustHrají:
Pavel Landovský, Josef Somr, Daniela Kolářová, Míla Myslíková, Josef Chvalina, Eva Geislerová, Evelyna Steimarová, Adolf Minský, Soňa Šimberová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Hořká komedie o manželství, nevěře a podivné lásce podle novely Vladimíra Párala... V příběhu o tom, jak se šest lidí domnívá, že prožívají lásku a občas si při tom jaksi vymění partnery, vytvořil jednu z nejvýznamnějších filmových rolí Pavel Landovský, jehož Standu Kociána charakterizovala tehdejší kritika jako „živnostníčka v podnikání i v lásce“. Neméně velkou a náročnou roli zde dostal Josef Somr, který hrál bezskrupulózního Adu Vinše. Oběma úspěšně sekunduje debutující Daniela Kolářová v primitivní a vychytralé postavě Bohunky, za jejímiž intelektuálně znějícími replikami je cítit prázdnota, bezútěšnost a neschopnost prožít něco hlubšího než „bouři pod peřinou“ (pod tímto výstižným názvem běžel Bočanův film v Polsku). Mechanická monotónnost života však u našich hrdinů pomalu umrtvuje vše lidské včetně lásky a sexu. Hynek Bočan chtěl natočit „zlý“ film a současně však film, který by nebyl nudný. Zvolil proto úmyslně metodu kontrastu. Soukromá vichřice je komedií, při níž se divák baví tak dlouho, dokud mu nedojde, že se směje vlastně sám sobě... Když se v polovině 60. let objevila na pultech knihkupců prvotina spisovatele Vladimíra Párala (tehdy inženýra severočeské chemičky) "Soukromá vichřice" s podtitulem „Laboratorní zpráva ze života hmyzu“, nikdo netušil, s jakou úporností bude tento nelítostný analytik ubíjející životní banality a stereotypu ve svých „výzkumech“ pokračovat. Ale ať už to byla "Profesionální žena", "Radost až do rána", "Mladý muž a bílá velryba", "Milenci a vrazi" a další jeho díla, vždy kromě „vědeckého zájmu o onen hmyz“ v nich najdeme svižný vypravěčský styl a na svou dobu odvážný ponor do světa erotiky. Jeho knihy byly čtenáři nadšeně přijímány, protože znamenaly v české literatuře jisté novum. Podobně byly vítány i filmové přepisy próz spisovatele, který patří vedle Bohumila Hrabala k nejčastěji filmovaným autorům moderní české literatury. Soukromou vichřici natočil v roce 1967 režisér Hynek Bočan. Podle režisérova názoru je Páral „jedním z prvních autorů, kteří v naší literatuře odkryli velice přímým, až drastickým způsobem reálné vztahy mezi lidmi“. (Česká televize)
(více)Recenze (84)
Lanďák lákal a nezklamal. Má to svou formu, myšlenku a vnitřní depresi...61%. ()
Parálovi se pravděpodobně v době psaní tohoto příběhu začal párat mozek, protože nechápu jak je možné, že Kolářová po sotva minutové známosti se Somrem nasedne k němu do auta. A to Somr - nic ve zlém - není takový hezoun, aby po něm každá letěla. Když odpářu tuhle a některé podobné blbosti, dostanu průměrný příběh s docela dobrými herci, který na jedno pokoukání stačí, ale žádná velká zábava se rozhodně nekoná, protože humorné situace tam nejsou prakticky žádné. Je to prostě stereotypní a nudné, nicméně může to posloužit k drobnému zamyšlení nad vztahy mezi lidmi. 50% ()
Jó, dovedu si představit, že takhle nějak to za komoušů mohlo fungovat. Některé scénky jsou celkem úsměvné, zejména když je na scéně Pavel Landovský, ale celkově pro mě jen průměrný film téměř o ničem. ()
Stereotypy ve vztazích ze života partnerského. A scéna v hospodě a zejména cesta na chatu, Lanďák se Somrem zahráli geniálně !! ()
Ma to svoje mista, o prekotnou zabavu vsak dle meho nejde... :-) 3- ()
Výborná komédia. Tento film hrali len vo filmovom klube a bol moc obľúbený. Dali by ste si bužtový guláš??? P.Landovský je výborný, keď skúša vo vani tú kyselinu ...80%. ()
Kde jsou ty časy, kdy jezdily po Ústí tramvaje a bylo jakoby kouřmo a přitom tak jasně vidět. To bylo vše všude dokonale stejné. Jak je to dnes? "Nezlob se, už musím jít, jestli chci stihnout nákupy." "To je Páral." ()
Když se lidi ve vztahu nudí, je to těžko zvládnutelné. Jelikož si jeden z hrdinů knihy (filmu) nepořídil psa či potomka, vrhl se na dobrodružství, při kterém se mj. pokouší o rafinovanou vraždu svého soka v lásce. ()
Je tam dost vtipných momentů, ale především znepokojivých stereotypů. Dost mě žralo to uplatňování stejných rituálů v intimnostech s různými partnery, jako by se nechumelilo; kéž by tomu tak ve skutečnosti nebylo. Jinak Neckářova "Lékořice" byla tehdy dost aktuální – vyšla 1966, rok nato vyšel Páralův román a ještě téhož roku byl zfilmován do této podoby. ()
Stereotyp života a vztahů po česku. Sice úsměvný, ale s hořkou pachutí v ústech. Překvapil mě Landovský, kterého mám zaškatulkovaného jako hochštaplera. Jeho role sice byla primitivní, ale uvnitř sebe sama plná lásky a vynalézavosti. Večery s kartami v ruce mi připadaly jako láska do kříže. Nebyl by to Páral, aby tam nebylo i trochu té erotiky. ()
Přes své slídění po Landovskýho raných rolích, pro který mám slabost, jsem se dopracoval i k Soukromý vichřici a byl ochotnej snést i skutečnost, že je tam v titulní roli Kolářová. Začátek byl taková ta klasická přednormalizační nuda, herci se chovají jako debilové, zažívají nějaký milostný podivnosti a hlavně unyle trpěj v práci ve fabrice. Když jsem si uvědomil, že je to chemička, v hlavě mi zaznělo zděšené: "O můj Bože, to je PÁRAL!" Vzpomněl jsem si, jak jsem četl z donucení nějaký jeho knihy na gymplu, jak jsem z toho byl zhnusenej, protože kromě nekonečný nudy v chemičce a typický bolševický šedi jeho knížky pravidelně přinášely už jen různý sexuálně zabarvený nechutnosti a nedorozumění. Všechny byly na jedno brďo a dokonale zaměnitelný. Soukromá vichřice je toho dokonalým odrazem, tak jsem jí znechuceně vypnul a šel si vypláchnout oči octem. ()
Páral a jeho socialistický playboy. Mám pocit, že psal stále o tom samém. ()
Periskopická lovestory naruby vylisována v koncernových závodech Páral a Bočan. Velmi podařené, srandovní a svébytné. ()
Ten film má svůj půvab zvláště po letech, kdy jsme zestárli a můžeme konstatovat, že ten život byl přesně takový (až na ty zálety), jaký je zde představen. A na režimu nezáleží, jen se dnes krade jinak. KLaždé manželství upadá do stereotypu, z něhož se někdy snažíme vyklouznout. Muž doveze ženskou ke krámu, pak na ni nervózně čeká před obchodem, sem tam občas a čím dál míň sex (pokud je žena alkoholička, tak to řeší rumem v ledničce), středy s kartami s ředitelem a jeho ženou, z práce na soukromou stavbu, i s ukradeným materiálem, mezitím si skočit za miláčkem (ten páralovský výraz spojili se mi vždycky moc líbil), v práci pak kontrola plnění úkolů a pak nohy na stůl... A tak pořád dokola, až se jeden unaví a pozve na rande holčičku, aniž tuší, že je to dívka jeho údržbáře Standy... Pak už to začíná být opravdu komedie a závěr je už mistrovský majstrštyk dvojice opilců, kdy všichni víme, že Landovský nemusel nic hrát. Kolářová v mládí půvabná... Ten začátek vypadal poněkud nudně, tak jednu hvězdičku dolů... ()
A je to vůbec komedie? Pamatuju si, jak nám děj toho románu popisovala češtinářka na střední. Utkvěl mi její výsměch "maloměšťáctví" a slova o buřtuláši, který mladá milenka předkládá na šmajchlchatičce do naprostého zblbnutí. Tehdy jsem se dozvěděl, co je to to pokrytectví. A že kritice maloměšťáctví se nejraději věnují zase měloměšťáci. Hynku Bočanovi se podařilo natočit film podle Páralovy předlohy dobře a zábavně. Scéna v čínské restauraci je (i díky fórku s přítomností Menzela, Bohdalové a Neckáře) nezapomenutelná, stejně jako pracovní morálka na stavbě domku. Ale... je to ještě vůbec komedie? ()
Natočeno dle stejnojmenné literární předlohy Vladimíra Párala a jak se běžně uvádí, vyobrazuje typické životní sterotypy, ze který se jednotlivé postavy příběhu snaží vymanit. Neojedinělé životní etudy ve svých perspektivách tak, jak prostě jsou. Osudové náhody souběžně vedou k paradoxům, čímž se také ukazuje, jak všechno souvisí se vším. Začínající Daniela Kolářová vyobrazuje dívčí naivitu impozantně, Pavel Landovský, svým způsobem, nekňubu tak, jak hrál vždy, takže jeho výkon nijak nepřekvapí a Josef Somr snažící se znuděný charakter nějak oživit prostě už jen hrál. Pozice opilce mu však na dlouhou dobu zůstala. Alkoholika i později ztvárňoval nesčíslněkrát. Doba nelítostné komunistické atmosféry moc v jádru při dnešním pohledu už moc znatelná není, ale je vyjádřena v plné parádě. Životní etudy a snahy o vymnutí se z nudného stereotypu je však kupodivu nadčasový. Vladimír Páral to podchytil dobře a režisér Hynek Bočan jeho vizi obrazně zhmotnil jak nejlépe uměl. Některé noirové pasáže tomu dávají navíc až umělecký dojem. Ale jo, snímek může připadat vcelku nudně, ale jde o myšlenku, kterou je potřeba správně uchopit. Po divácké stránce se nejedná zrovna o jednoduchý film, ale taková už Páralova literární tvorba byla. Jeho ´partnerský vzorec´ v chování postav ve své absurditě je reálnější, než by si kdo myslel. ()
Jeden z nejlepších filmů nové vlny. Brilantní absurdní drama, okořeněné jak se sluší a patří skvělým černým humorem, s výbornými hereckými výkony celé ústřední čtyřky. ()
Československá komedie natočená podle Páralova románu. Zabývá se soužitím několika párů, jejichž dny jsou zobrazeny nesmírně stereotypně, jsou naprosto jeden jako druhý. Dojem totálního stereotypu navíc umocňuje používaní stejných záběrů a dokonce i dialogů. Komickou složku s přehledem obstarává talentovaný P. Landovský. Zejména jeho nezdařené pokusy o napadení či zranění jeho nadřízeného J. Somra, neboť dotyčný mu svedl milenku, byly vtipné. V roli oné sexuchtivé ženy se představila v netradiční pozici D. Kolářová. Kromě výše uvedených herců se v této komedii objevili i M. Myslíková a nevýrazný J. Chvalina. Ve snímku se objevuje i několik opileckých scén, ta poslední ve dvojici Somr/Landovský byla zpočátku zábavná, poté však už hodně nepřesvědčivá a hlavně přetažená. Silné zaměření snímku na depresivní opakování šedivých dnů lze chápat jako satiru na stereotyp socialismu, přesto ani tato poměrně dobře provedená myšlenka mě neodradí od mirně nadprůměrného hodnocení. ()
"Máš mě rád? .. Mám.. Jak? .. Moc..." Klasická Lanďákovina. ()
Roztomilá ústřední trojice v milostném trojúhelníku zasazeném do socialistického pochmurna. Kromě lásky tu máme frontu na pomeranče, pásovou výrobu, soudruhy a soudružky, ubytovny, krádeže socialistického majetku, zkrátka vše, co bylo před téměř 50ti lety běžnou součástí našeho života. Já se bavil dobře, Landovský se svou posedlostí likvidace Somra byl opravdu výborný. ()