Kundun
Kundun - Život dalajlámu
Režie:
Martin ScorseseScénář:
Melissa MathisonKamera:
Roger DeakinsHudba:
Philip GlassHrají:
Tenzin Thuthob Tsarong, Gyurme Tethong, Tulku Jamyang Kunga Tenzin, Tenzin Yeshi Paichang, Tencho Gyalpo, Tenzin Topjar, Tsewang Migyur Khangsar (více)Obsahy(2)
Známý americký režisér Martin Scorsese nedělá jen filmy o gangsterech. Devět let po kontroverzním Posledním pokušení Krista natočil snímek o dětství a mládí jiné božské bytosti: o nositeli Nobelovy ceny míru, čtrnáctém dalajlamovi. Příběh začíná po smrti třináctého dalajlamy v roce 1933, kdy se vydali tibetští mnichové hledat jeho nové převtělení. Jeden z nich jej objeví po čtyřech letech v čínské provincii Čching-chej blízko tibetských hranic. Je to svéhlavý dvouletý chlapec, žijící v početné chudé rodině. Malý kluk podle mnicha projevuje nesporné příznaky svědčící o jeho božskosti. Po rozloučení s rodinou se ocitá v temném paláci Potala v Lhase. Obklopen sluhy, učenými mnichy a členy vlády vyrůstá v izolaci od okolního světa a je zasvěcován do tajů víry. Jen zřídkakdy se může uvolnit v zahradách letního sídla. Až mnohem později objeví v Potale věci ze Západu po osvíceném předchůdci. S některými civilizačními „vymoženostmi“ se rozšiřuje dalajlamův obzor a narůstají jeho vědomosti o světě za hranicemi Tibetu. Po ustavení komunistického režimu prohlásí Mao Ce-tung životní zájem lidové revoluce na sjednocení země, k níž musí patřit i Tibet. Následují historické události, jež zcela rozvrátí po staletí trvající teokracii a jež vedou v roce 1959 k nucené emigraci čtyřiadvacetiletého dalajlamy… (Česká televize)
(více)Recenze (227)
Trvalo mi 20 rokov, kým som sa k tomuto filmu odhodlal. Scorsese je macher a to najlepšie čo urobil bolo, že to všetko natočil s nehercami, nepchal do filmu žiadne celebrity. Nádherné exteriéry, neherci to zvládli prekvapivo dobre a k tým nádherným obrazom dodal hudobný doprovod fantastický P. Glass. 80%. ()
Krásný, spíše meditativní snímek, který zdává poctu velikému člověku, který mě osobně zase tolik neříká, ale rozhodně jej plně respektuji. Martin Scorsese dokázal natočit další pozoruhodný životopis. Nejvíce mě zaujmula, kromě perfektního vizuálu, skvělá hudba. ()
Poetictejsi a citlivejsi nez take dobry snimek 7 let v Tibetu a hlavne velmi inteligentne pojate a zpracovane. Pan Scorsese si jak se zda dokaze poradit se vsim, i s vypravnym zivotopisem. ()
Příběhy z dalekých zemí a kultur jsou pro našince zajímavé už jen svým prostředím a odlišnými podmínkami živobytí. Kundun je příběhem čtrnáctého Dalajlámy, jehož život sledujeme od útlého dětství. Tvůrci dobře zachytili zejména těžkost odchodu od ideálů, pro které už Tibet pod nátlakem komunistické Číny nemůže existovat, jinak je bohužel film trochu rozvláčný a emocionálně mělký. Dobře se na něj kouká, Tibet je nádherná země a kameraman odvedl svou práci skvěle (nominace na Oscara), totéž lze říct i o hudbě a kostýmech, ale nějakého hlubokého prožitku jsem se i přes duchovně založený svět tibeťanů nedočkal... ()
Scorsese netočí špatné filmy a Kundun je toho dalším důkazem. Technická stránka snímku je bezchybná, je radost sledovat film jako řemeslné dílo, ale připočteme-li k tomu ještě výbornou hudbu (ale na Himaláj karavanu nemá) a poutavý příběh 14. Dalajlámi, který však nabere na obrátkách až ke konci, vychází tento počin na slušné 4*. K plnému počtu by to chtělo možná o něco kratší stopáž. ()
Kundun je další z řady machrovin Martina Scoresese. Jeho schopnost točit absoltuně rozmanité filmy a vždy velice dobře je pověstná. Zde je odskok od něčeho, co by se dalo nazvat jeho tradiční tvorbou ještě markantnější. Natočil zkrátka film z jiného světa, který nejen že je velmi poutavý, ale působí nesmírně autenticky. Jasně, někomu kdo nikdy nebyl v Americe může připadat opravdový i Vinnetou, ale zde je průnik do tibetský reálií takový, že je filmová iluze tamního světa dokonalá. Za to zasluhuje Socrsese hluboký obdiv. Respekt zaslouží i výprava, která dokázala vyrobit Tibet z Maroka, kostýmy, rekvizity, samozřejmě hudba a u tohoto režiséra tradičně vždy dokonalý střih. Čeho si cením ale nejvíc, je již samotná volba nejednoduchého námětu. Už jen rozhodnutí natočit životopis Dalajlámy, v němž hraje důležitou úlohu jeho duchovní vývoj, posílá film daleko z vod mainstreamu. Kundun se podle mého názoru maximálně povedl a říká přesně to co by říkat měl. A to tak dobře, že jsem se na chvíli zastyděl za můj prací v byznysu těžce vypěstovaný cynismums. ()
Obtížné hodnotit tento biografický snímek, u mě se pohupuje mezi 3 a 4 hvězdičkami.Protiklad vidím hlavně v úmorné zdlouhavosti některých scén které film ani tak nepopohánějí o kus do předu,i když má film něco přes dvě hodiny působil na mě dojmem že trval skoro tři.U takového filmu jako je například Gándhí který tolik správně trvá,se mi tohle nestávalo. Přikloním se ke 4 hvězdičkám ale jen proto že jsem si doplnila vzdělání,ale s klidným srdcem můžu říci že další projekci bych už asi nezvládla. ()
Vizuálně i obsahově krásný film. Moc dobrý výběr hlavního představitele a velice zajímavé zpracování jeho příběhu, které není nabité rychlými strhujícími událostmi, ale přesto dokonale zasáhne a vystihuje vše podstatné. ()
Nerad takhle odkazuji na cizí komentář, ale Lima to tentokráte opravdu náramně vystihl. :-) Jinak co se týče mého názoru, nemohu než chválit. Scorsese je machr, který by dokázal citlivě a poutavě natočit snad i dětství Saddama Hussaina, a soundtrack od Philipa Glasse je jednoduše fenomenální. A hlavně, film naprosto strhne a plnohodnotně odvypráví historickou etapu v rozmezí nějakých dvanácti let, aniž by výrazněji překročil dvouhodinovou stopáž - říkejte si tomu jak chcete, ale já to nazývám jako umění.. 90% ()
Jeden z najhorších Scorseseho filmov. Točiť autobiografiu za života jej predstaviteľa bráni v plnom odstupe od témy. Navyše ku koncu je film čím ďalej tým viac klasickým historicko-životopisným klišé. ()
Nádherný poetický film a veliká poklona Tibetu! Velkolepé barevné zábery přírody a chrámů a naopak industrializovaná šedivá Čína a skvěle slizce zahraný Mao Ce Tung! První hodinka je jen takový příjemný vtipný kochání se nástupem novýho Dalajlámy, ale pak s vpádem Číny film hodně přitvrdí a začne být najdnou hodně mrtvých! Herci, kteří jsou vlastně neherci jsou dobří, krásná hudba a zajímavý příběh, prostě skvělej film a opět neomylnej Scorsese! ()
Tibet zde není předkládán jako svět sám pro sebe, jenž má kolem sebe vzduchoprázdno, jak by se mohlo z prvních záběrů zdát. Čtrnáctý dalajláma je moderní člověk (stejně jako předešlý), sleduje filmy a aktuální zprávy, poslouchá rádio, uskutečňuje návštěvy do okupující Číny a přivádí její představitele do úzkých. Je zajímavé sledovat jednak proměny vztahů v rodině poté, co je Kundun „korunován“, druhak jak dochází ke konfrontaci dvou v mnoha ohledech naprosto odlišných kultur. Jedni staví náboženství na nejvyšší úroveň, pro druhé představuje jed – opium lidstva. Snímek pokládá mnoho otázek, které vybízejí k zamyšlení a uvědomění si vlastní podstaty. Scorseseho režie je naprosto brilantní, projevuje se zde dokonce jako symbolista a vkládá do filmu i odlehčující scény (dalajláma na toaletě u pisoárů, Tibeťané řídící automobil). Úchvatná kamera podtržená burcující hudbou, výborné kostýmy a výprava umocňují zážitek z jednoho z nejlepších náboženských filmů. ()
Nepopsatelné, magické, úžasné. Čekal jsem, že se mi tento Scorseseho snímek bude líbit, ale absolutně jsem nečekal, že mě svým pojetím a vyzněním doslova smete. Omračující a dechberoucí podívaná, ale zároveň je to natočeno velmi úsporně. V tom tkví síla tohoto životopisného filmu o 14. dalajlámovi. Hodně pomáhá geniální kamera Rogera Deakinse, výprava Danta Ferrettiho a hlavně duchovně přesahující hudba Philipa Glasse. Měl jsem v očích smutek po celou druhou polovinu. Třeba scéna, SPOILER ve které Mao Ce-tung řekne dalajlámovi, že jeho matka byla buddhistka a jedním dechem dodá, že náboženství je jed. KONEC SPOILERU To jsem cítil absolutní bezmoc. Závěr tuto bezmoc jenom korunuje. Krásný a velmi smutný film, který si zasluhuje mnohem větší pozornost, než jaká je mu momentálně věnována. Annaudových Sedm let v Tibetu (1997) se na Kunduna vůbec nechytá. ()
Zklamání. Abence dramatu, vlastně je to do délky silně předimenzovaný umělecký dokument. Za dokonalou filmařskou profesionalitou jsem nenašel víc než povrchní pohled na obecně známé věci. Dost přesně to odráží výčet ocarových nominací: kamera, výprava, kostýmy, hudba. Ale scénář? Režie?... ()
Meditatívne, miestami až poetické a s nádhernou hudbou a ešte krajšou prírodnou panorámou, skrátka po technickej a vizuálnej stránke hotové filmové veľdielo. Čo sa týka obsahovej stránky, tak tam je to trocha slabšie. Niežeby nebol život Dalajlámu dostatočne zaujímavý, no nechytilo ma to tak, ako som čakal. Niektoré myšlienky boli pekné, niektoré ma oslovili menej a niektoré vôbec. Možno to chcelo aj lepšiu dynamiku a výraznejšiu prácu s postavami. Preto slabší nadpriemer je v hodnotení tak akurát. 70/100 ()
Kundun se v tomhle případě stal ztělesněním nudy než Buddhy. Styl zvolený Scorsesem je pojat jako velkolepý film se silným důrazem kladeným na vizuální stránku filmu. Kamera uzpůsobená širokému plátnu dokáže vykouzlit nejeden pěkný a působivý záběr na Tibet a jeho obyvatele. Ale tady končí veškeré klady filmu nasnímaného v polodokumentárním stylu. K autentickému zážitku sice pomáhá neznámé herecké obsazení, ale současně v přepálené stopáži se ztrácí v různých variacích na exotické prostředí, které nabídne záběry z mnoha časových úseků běžného dne jednoho vládce. Když připočtu k záporům i můj nezájem o tyto náboženské kultury, vychází mně z toho hezky nasnímaný film, ve kterém se skoro nic neděje. Kvality mistra Scorseseho přišly vniveč. 40% ()
Krásný, i když trochu chladný film, zatím nejlepší od Scorseseho, co jsem viděla. Člověk se dozví o hlavní postavě a prostředí spoustu věcí a přitom se nenudí. Užasné jsou výkony herců. ()
Takže ako vyzerá ten náš nepriateľ? Bue to netvor s rohami? Ani náhodou, vyzerá rovnako normálne, ako Dalajláma sám. A najhoršie na tom je, že takí sú najhorší. Ako my. Scorsese ale neobviňuje iba Čínu, nečinnosť z rady západných mocností iba dokazuje, že pokiaľ za našim bojom za západné hodnoty nie sú nejaké tie materiálne záujmy, je nám zachovanie demokracie niekde kvázi mimo civilizácie jedno. Na pôde vyše dvoch hodín bohužiaľ nie je priestor na podrobnejšie rozobratie situácie, Scorsese tak radšej ako s potenciálnymi vysvetľovačkami pracuje s filmovou rečou. Šalamúnsky, alebo až budhisticky premyslený ťah. Len mi potom nie sú niektoré faktografické veci úplne jasné. ()
V Posledním pokušení Krista zobrazil Martin Scorsese Ježíše jako jednoho z lidí, se všemi lidskými chybami, pochybnostmi i strachem, ale přesto výjimečného a nezapomenutelného. Podobná věc se mu povedla ve filmu Kundun - tady je nedokonalým a přesto "božským" a vznešeným člověkem čtrnáctý tibetský dalajláma. Rozdíl mezi oběma filmy je v tom, že Kundun je osoba 20. století, náš současník, a proto nepřichází v úvahu "vykonstruovaná" pointa Posledního pokušení. Dostatečně silnou pointou je v tomhle případě sama skutečnost. V pozadí dalajlámova příběhu zvolna vyrůstá před našima očima představa historických událostí - tak, jak své okolí a to, co se kolem děje, vnímá sám dalajláma, nejprve jako malý chlapec, potom teenager a nakonec jako dospělý muž. Kamínky do mozaiky proto přibývají pozvolna. Hlavně díky této postupné gradaci nechybí filmu napětí a je velice snadné a jakoby samozřejmé vcítit se do hlavního hrdiny. Film navíc klade spoustu otázek, aniž by na ně explicitně podával odpovědi - nechává divákovi prostor k zamyšlení, a to se cení. V tom by měl Martin Scorsese dávat lekce mnohým hollywoodským kolegům. ()
Scorsese by se měl na tento typ filmů jednou provždy vysrat a zakotvit to čistě mezi mafiány. Opět nesmírně zdlouhavé a těžce nezajímavé pojetí. Oceňuji, že se člověk prostřednictví filmu seznámí blíže s tradicemi Tibetu a jejich pohledem na svět, a to do doby dokud průmyslová Čína nezaznamenala jejich vědeckou zaostalost a neudělala si z Tibetu svoji děvku. Opravdu smutný osud jedné nesmírně zajímavé země. Film je bohužel zajímavý výhradně z historického hlediska. Koukat se dvě hodiny jak se páni poklonkují vyvolenému dítěti nebyl zrovna vrchol zajímavosti. S buddhismem sympatizuji, s Dalajlámou bych neměl problém zajít na pivo, ale tento film mě tedy dvakrát nenadchnul. ()