Atlas ptáků

Začátek na mě působil zvláštně, ale pak se děj rozvinul a nabídl zajímavé téma, které bychom neměli z mnoha důvodů podceňovat. I když se to zdá člověku štastně zadanému, zasnoubenému či ženatému neuvěřitelné a nepochopitelné, ostatně jak sama Alena Mihulová komentovala, tak nešťastných, naivních a po lásce toužících lidí po ČR, ale i po světě chodí dost. Ti se jakémukoli náznaku vysněného štěstí oddají, propadnou a obětují vše, ačkoli se odtrhávají od reality. Olmo Omerzu potvrzuje pověst originálního a znamenitého režiséra, který dokáže s každým dalším filmem zaujmout. A vždy do něj obsadí svoji dvorní herečku a moji velkou oblíbenkyni Elišku Křenkovou. A stejně tak jako se mi v Rodinném filmu líbila psí vsuvka, tak oceňuji roztomilá ptačí intermezza. Aspoň jednu sošku to dnes večer mohlo přihrát. (05.03.2022)

“Miroslav Donutil dokazuje, že stále má co nabídnout z hereckého rejstříku” znělo jako upoutávka na návštěvu filmu. Pan Donutil se ani moc nutit k hraní nemusí, v jedné poloze jde o chroptění, ve druhé o jeho civilní podobu naštvaného muže přílišným zájmem veřejnosti. Kdyby tak bylo na co víc koukat. Tahle věc by byla ok pokud by se snad jednalo o cvika, komorní kamerovka na pár aktů. Jestli je to prvotina tak to snad snese nějaký odpolední nedělní vysílání na ČT. Scénáristicky je to brak jak blázen, zkratkovitý, pointy rozhovorů pocem kamdeš. Při “obědové scéně” mi cukalo v kolenou že je čas opustit sál. V poslední době se říká, že snad bude českému filmu líp. Ale Atlas ptáků - panebože ta úplně mimozní ptačí metafora je další facepalm. Naprosto zbytečná a nijak neprovázaná - tak Atlas ptáků jednou v učebnicích jako jeden z příkladů úsvitu českého filmu fakt nebude. Dvě hvězdy pač Troška točí ještě hůř, tak ať je nějaká hierarchie (01.09.2021)

Prvních 20 minut se Atlas ptáků se rozjíždí slibně, ale do konce se něj stane nepříliš sympatický film s nesympatickými postavami, které oproti začátku neprojdou žádným vývojem. Po zhlédnutí jsem se musel ptát, proč Olmo Omerzu chtěl tento příběh vyprávět - jestli chtěl dokázat pravdu, že peníze v životě neznamenají všechno, tak to před ním už udělali jiní a mnohem lépe. Rámování příběhu ptačími rozhovory je sice zajímavé, ale proč a jak to souvisí s vyprávěním, není vůbec jasné. Je sice osvěžující, že Miroslav Donutil tentokrát nešaržíruje a je působivý ve scénách, kdy se snaží být co nejvíc úsporný, v některých momentech (opilý Róna) se ale nepodařilo úplně ukočírovat jeho obvyklé panáčkování. Herecky nejpřesvědčivější ze všech tak je Eliška Křenková. (30.01.2022)

Při sledování některých  nejmenovaných vysoce postavených činitelů mám občas pocit jako by šlo o roboty, co si jdou  bez ohledu na následky jenom za svým, nedokáži si chvíli ponechat chladnou hlavu, a  chovat se i trochu jako lidi z masa, kostí a emocení. Tohle jsem si  uvědomil, když mi  hlavní postava Ivo Róna začínala připadat už tak  jako  karikatura. Ale není podobných karikatur plná televize a internet? A on i ten pán Ivo Róna má za tvrdou masku někde ukryté svoje ptáčky...Miroslav Donutil se své zdanlivé karikatury zhostil přesným  minimalistickým herectvím, takřka Gabinovskeho stylu a v takové poloze mu t hodně o sedlo. Film jako celek není výsloveně dokonalý, ale rád jsem si zašel do kina a se zaujetím sledoval nové české drama s mnoha přínosnými současnými tématy jako například přehnaný  důraz na patriarchát, důvěřivost a možnosti zneužitíí na internetu, pokrytectví apod. Všechno různé tak nějak spojené dohromady, že až to působí dojmem, že se film snaží chytat víc zajíců najednou. Ale spolehlivě se všemi motivy táhne linka odhalovaní kostlivců ve skříni a rozkladu osobnosti. Od začátku je to také předstováno tak, že vše spěje k odhlaení nějakého velkého osobního tajemství, takže i při dost pomalém tempu působí  film napínavě. Pro někoho z komentujících napětí skončilo scénou v chatě, pro mě ovšem víceméně přetrvalo až do konce. Byl jsem tedy trochu zklamán,že to stejně v závěru od té mikrodetektivky odbočilo a vlastně tam o to ani nešlo. Což trochu naštve a možná nejen mě, pokud na vás taky tak zapůsobil impozantní trailer. Ale vždycky se mi u filmech líbila jistá hra s divákem a ta se tady povedla. Atlasovi ptáků  jde než o šokující odhalení, asi spíše  studii člověka,který má sice vše, ale najednou ztrací půdu pod nohama. To se celkem povedlo vystihnout stejně jako zmást diváka.   Ve výsledku se film i přes výše zmíněné dvě jasné tahnoucí línie a zřetelné ambinace   ale přece jen trochu rozplzne (a to i  trochu po zhlédnutí v hlavě),  a ty mluvicí  ptáky jsem rovněž moc nepobral. Ale víceméně mě to celou dobu i přes nedostatky bavilo. Mrzí mě tedy malá návštěcnost a i chladné hodnocení (vážně mi chcete říct, že je tohle o 11  % horší  než  třeba Ženy v běhu?) a rád film ocením slabší čtyřkou. Děkuji za pozornost. (05.10.2021)

Kdo je straka? Kdo je kavka? Vrabci si už štěbetají na střechách o tom, jak jezeďačka bláznivá naletí a patriarcha, v hnízdě sám, bude celý oškubán. Dlouho je držen divák v napětí, jak se všechno vyvine, aby ho na konci pustili bez nějakého výraznějšího efektu a to sdělení, jak vás vaše minulost dožene v budoucnosti, odletělo s hejnem špačků. Donutil při svém naplňování norského přísloví, že věrná láska, sáňkování a lov na ptáky netrvají nikdy dlouho, úspěšně střídal jen dva výrazy. Brzy zemřu a zemři.. (05.06.2023)