Černí baroni

Z na svou dobu vypointované Švandrlíkovy satiry (zase trošku vnímat ty kontexty, prosím!) zbylo jen obsahem dle scénáře útržkovitě nezvládnuté a formou místy až otravně hlupučké či neumětelsky poctivě debilní šaškování ve stylu mírné lekrace v mezích stádní zábavy... Nojo, už to bude skoro dvacet let, jojo, takhle začínala porevolučně záludně sračkovatět ta naše >slavná< druhdy státní kinematografie. Nejnovější vlna se starým... . . . Začudlili sůdruhovja, terazky sů magormi... %-[.. - - - P.S. Donutil mě znovu až nutil k nevolnosti, Landa pak zjevně ani nemusel moc hrát (sám sebe, že...) a ten Vetchý - sakra on snad ani nepochopil, koho hraje... °-/ . . . Škoda víc už slov... - - - - - (Poprvé viděno kdysi v oněch dobách nadějných, poté jednou ještě s prstem v nose v nějaký ten černý večer, hodnocení kdysi mnohé, komentář zde vcelku otrávený při dalším repete na novácké trdlovizi jako dvastaosmdesátýtřetí - 12.6.2011) (12.06.2011)

Těžko říci, jestli to šlo lépe zfilmovat. Ovšem z daného scénáře nešlo vytěžit lepší film s lepším obsazením. Na krátce porevoluční období, kdy vznikaly většinou neuvěřitelně blbé vizionářské bláboly o podnikání a demokratickém nadšení, vzniklo několik vynikajících filmů a právě "Černí baroni" jsou jedním z nich. Suverénní comeback Pavla Landovského v podobě majora Terazkyho - asi jeho nejlepší role. Ale i ostatní herci byli vynikající. A budete se divit, ale když jsem viděl film prvně před lety, na konci jsem málem brečel. Za to může ta krásná úvodní melodie. Sice se může zdát, že se posmutnělá melodie do humorného filmu nehodí, ale není to pravda. Vynikající klasika se spoustou hlášek. (11.02.2005)

Čo bolo, to bolo. Bohužel. Nevím jak je to možné, ale ještě před rokem jsem se u Baronů mohl potrhat smíchy. Když jsem se na ně díval teď, výbuchy smíchu se nějak nedostavovaly. Úsměv mi sice z obličeje nešel ještě pěkně dlouho po dokoukání, ale přesto už to nějak není ono. I tak je ale považuju za jeden z nejlepších českých filmů vůbec a označení 'legenda' na ně pasuje tak jako na málokterý jiný film. (23.02.2009)

K Černým baronům (podle černých výložek příslušníků PTP) jakožto knize mám zvláštní a ryze osobní vztah - je to jedna ze tří knih, kterou jsem kdysi před rokem 1989 v rámci cyklostylového šíření ineditní literatury přepisoval s několika vloženými kopíráky na svém psacím stroji. Znám jí tedy více než dobře... Dnes už si nemyslím, že je to 100%ní literární text, má některé své mouchy, ale zamlouvá se mi způsob, jakým Švandrlík reaguje na mezní období nejen našich dějin, ale i svého vlastního života (sám prošel jednotkami Pomocných technických praporů, tedy PTP) - tedy humorem a ještě přesněji satirou, vykreslením a akcentováním jednotlivých typů charakterů, toho bizarního panoptika, vyskytujícího se v téhle oblasti společnosti v dané době, a typizací možná nahodilých situací, které však vršeny za sebou, tvoří bizarní obraz doby, sice idealizovaný, ale z dnešního pohledu obohacující vjem. Ten neskutečný tlak na člověka, projevující se prorůstáním oficiální režimní propagandy do všedního života, frázovitostí a frekvencí parazitních slov v jazyce, neustálou v cyklech se zrychlující recyklací oficiálně schválených postojů, myšlenek, idejí, ale i obyčejných vjemů a poznatků, patosu v oficiálních vyjádřeních, vědomé potlačení přirozeného ,,selského" rozumu (všechny ty absurdnosti v čele s nadživotním obrazem Žižky se samopalem...) a nástup režimem řízené iracionální slepé poslušnosti... Na druhé straně však oscilace mezi režimními ideály a proti tomu poddání se těm nejnižším animálním pudům, kteréžto v člověku otevřela doba, příklon k vulgaritě, vulgární sexualitě, alkoholu či materiální fixaci... To vše přenesl do svého filmu i režisér Zdenek Sirový, obsadil ty nejlepší herce, které doba nabízela (zvláště verbální kreace Miroslava Donutila jsou dnes již legendární) a natočil výbornou a vtipnou komedii o té nejsmutnější době v našich novodobých dějinách. Možná je to trochu protimluv, ale funguje to. Absurdita systému vystoupila do popředí a v druhém plánu zůstalo hořko někde vzadu na jazyku... Tak takové to bylo...i nebylo... Přes několik drobných nedostatků (především lehká disbalance dějové kostry a celková fragmentárnost snímku, možná i ztráta některých point) výborná satira...o době , která byla nepočítaněkrát horší než tahle kniha i film... Podobné filmy: Tankový prapor (30.11.2007)

Obtížně zfilmovatelné stěžejní Švandrlíkovo dílo bylo pro zesnulého režiséra Zdenka Sirového velkou výzvou, a on se jí chopil se ctí, i když snímek přes všechny svoje kvality zůstává ve stínu své slavné knižní předlohy. Největším úskalím pro film bylo herecké obsazení, a zde to funguje tak napůl, protože literární postavy měly svou specifickou životnost, která je ve filmové podobě hodně znásilněna, ale vybraní herci nehrají špatně, i když slovenština Pavla Landovského není zrovna vždy přesvědčivá a Kefalín Ondřeje Vetchého má něco do sebe. Herci ve vedlejších rolích však byli překvapivě životnějšího charakteru, a takový Hamáček Jiřího Schmitzera má punc opravdovosti, stejně jako generál Václava Postráneckého. Konec filmu však vyznívá zbytečně lacině a Josef Dvořák svou roli neustál a nehodil se sem, stejně jako tragický konec, který se vůbec neslučuje s celkovým pojetím filmu. Ale ta odvaha, pustit se do zfilmování tohoto díla, se musí ocenit. (22.01.2009)