Režie:
Zdenek SirovýKamera:
Jiří MacháněHudba:
Luboš FišerHrají:
Pavel Landovský, Bronislav Poloczek, Alois Švehlík, Jiří Schmitzer, Miroslav Donutil, Josef Dvořák, Rudolf Hrušínský ml., Václav Postránecký, Daniel Landa (více)Obsahy(1)
Černými barony byli nazýváni příslušníci tzv. Pomocných technických praporů (PTP), jež v padesátých letech tvořily speciální složku naší „lidové“ armády. „Černí“ byli podle barvy nárameníků, „baroni“ pak podle toho, že jako jediní tehdejší vojáci prezenční služby měli peníze, neboť část mzdy za pracovní výkony dostávali v hotovosti. Zajímavé bylo sociálně politické složení těchto jednotek: k „pétépákům“ byli přidělováni odvedenci na jedné straně pro tělesnou vadu, jako např. na „prsa slabý“, ale i politicky uvědomělý redaktor závodního časopisu Dušan Jasánek (V. Javorský), nebo asistent režie Roman Kefalín (O. Vetchý). Na druhé straně lidé s kriminální minulostí jako zloděj Ciml (F. Burda), pro rasový (Rom Kotlár – M. Gumár) nebo třídní (feudál Šternberk – V. Vydra, JUDr. Macháček – B. Rösner) původ. Stejně jako „pétépáci“ stáli na samém okraji vojenské hierarchie i jejich velitelé, obecně se vyznačující mimořádnou dávkou stupidity – major Haluška přezdívaný Terazky (P. Landovský), kapitán Ořech (B. Poloczek), poručík Hamáček (J. Schmitzer) a poručík Troník (M. Donutil). Komické historky jsou však jen odvrácenou stránkou osudu „pétépáků“, provázeného většinou událostmi smutnými a tragickými. Tvůrci to naznačují v úvodních dokumentárních záběrech z filmového týdeníku. Snímek režiséra Zdenka Sirového vznikl podle stejnojmenné knihy humoristického spisovatele Miloslava Švandrlíka. (Česká televize)
(více)Zajímavosti (53)
České století - Den po Mnichovu (1938) (2013) (epizoda) (E02)
- Daniel Landa si roli ve vojenské uniformě střihl již ve filmu Copak je to za vojáka (1987) a především potom ve snímku Černí baroni (1992), v němž ztvárnil roli rázného svobodníka Halíka. (majky19)
Smuteční slavnost (1969)
- Zdeněk Sirový se koncem života proslavil švandrlíkovskou adaptací Černí baroni (1992), začínal však jako méně výrazný příslušník nové vlny 60. let. Adaptací románu Evy Kantůrkové „Smuteční slavnost“ z roku 1967 překonal léta dramaturgického tápání a postavil se po bok svým kolegům snímkem slučujícím syrovou baladickou stylizaci obrazu s citlivě vnímaným tématem nedávných společenských křivd. Práci na filmu ovšem dokončil v době, kde se jako následek okupace v roce 1968 začaly dít křivdy zcela nové. Mezi ně patřilo i rozhodnutí, aby místo do kin putovala Smuteční slavnost rovnou do trezoru a její tvůrce byl postupně odsunut do dabingu. Premiéry se tak film dočkal až v roce 1990. (Zdroj: Letní filmová škola)
Otec neznámý aneb Cesta do hlubin duše výstrojního náčelníka (2001) (TV film)
- Karel Kachyňa chtěl do hlavní role obsadit Miroslava Donutila. V době, kdy o něm uvažoval, jej potkal v televizi na chodbě a řekl mu, že by s ním potřeboval mluvit a zamýšlel mu roli nabídnout. Donutil mu odvětil, že jestli nespěchá, tak on si odskočí natočit svůj díl televizního pořadu Věšák (od r. 1999), a pak se můžou sejít. Po natáčení se skutečně sešli a Kachyňa mu vysvětlil o čem by role měla být. Donutil však musel s lítostí odmítnout, neboť právě při natáčení Věšáku oznámil divákům, že s rolemi důstojínků končí, což stvrdil pověšením vojenské brigadýrky, ve které odehrál své tři vojenské role (Tankový prapor – 1991, Černí baroni – 1992 a Pelíšky – 1999), na symbolický televizní věšák. (cundak)
Tankový prapor (1991)
- Hned čtyři herci, kteří účinkovali ve snímku Tankový prapor, si zahráli i o rok později ve snímku Černí baroni (1992). Konkrétně se jednalo o Miroslava Donutila, Milana Šimáčka, Václava Vydru a Miroslava Táborského. (majky19)
Pelíšky (1999)
- Miroslav Donutil, herecký představitel otce Šebka, neopomněl zdůraznit, že v příštím filmu už přijme pouze roli generála. Po poručíkovi v Černých baronech (1992), nadporučíkovi v Tankovém praporu (1991) a majorovi v Pelíšcích to byl podle něj naprosto logický postup. (dinamit_1)
Vratné lahve (2007)
- Ve 37. minutě filmu prohlásí Josef Tkaloun (Zdeněk Svěrák) vůči mluvkovi (Pavel Landovský) větu: "Pane Majore během, hlásím, že po dobu mé služby se nic mimořádného nestalo." Prakticky stejnou větu prohlásil Pavel Landovský ve své roli ve filmu Černí baroni (1992). (Panfilmex)
Tankový prapor (1991)
- Po dvě desetiletí od uvedení byl snímek nejnavštěvovanějším českým filmem. Zhlédlo jej přes 2 miliony diváků, což je o 550 tisíc více než druhý v pořadí, kterým byl titul Černí baroni (1992). V kinech utržil na tu dobu astronomických 55 milionů korun. (hippyman)
U mě dobrý (2008)
- Dublérem Bolka Polívky v kouzelnických scénách je profesionální kouzelník Petr Kasnar, který se v roli kouzelníka objevil například ve filmech Černí baroni (1992) nebo Samotáři (2000). (The.Joker)
Samotáři (2000)
- Petra Kasnara, který ztvárnil profesionálního kouzelníka, je možné ve stejné roli vidět i ve filmu Černí baroni (1992). (The.Joker)
Vratné lahve (2007)
- V tomto filmu se spolu setkali herci Pavel Landovský a Ondřej Vetchý jako otec se synem. Oba dva se již jednou setkali ve filmu Černí baroni (1992). (vyfuk)