poster

Smuteční slavnost

  • anglický

    Funeral Ceremonies

Drama / Psychologický

Československo, 1969, 70 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • poz3n
    ****

    Krátká a úderná facka režimnímu svinstvu. Nejsem si jistý, že Smuteční slavnost budu ještě někdy chtít vidět, její neutěšená atmosféra ale v člověku zanechá výrazný pocit nepříjemné hanby. Snad jen některá rozhodnutí postav mi přišla né zcela uvěřitelná. Vlastně jsem ze strany představitelů státní moci očekával ještě drsnější a nekompromisnější jednání. Postava Josefa Somra tak například působila zvláštně ambivalentně, ač jsem měl pocit, že on má být jednoduše "ten zlý".7/10(16.8.2018)

  • MarekT
    ****

    Zajímavé dílo popisující nesmyslnou aroganci komunistického režimu. Musím v této problematice souhlasit s Galadriel - popis je tak dobrý, že se ani nedá divit, že tento film byl trezorový. Nejzajímavější scéna - zaujal mě hlavně moment stěhování Chladilových: vrchnost říká, tohle si vzít nemůžete, pí. Chladilová na to - to je ale moje, nikoli mého muže. Ovšem na to bolševik nedá a vrcholí to tak, jak to vrcholí. Pokud se rozhodnete podívat, uvidíte sami. Nejedná se o nic kinematograficky přelomového, nicméně se nedá říci, že bych se například během sledování nudil. Během sledování mi chyběla akorát jedna věc - nějaká zajímavější pointa snímku, tohle bylo nedostačující. 80%.(17.1.2009)

  • igi B.
    *****

    Syrově surový Sirový! . . . Vskutku krásná černobílá >fotografie< coby emočně působivé obrazy a silný příběh těžkého venkovského pokolektivizačního života formou přes jistou baladičnost velmi realistickou, tehdy líčící události vlastně ještě čerstvě nedávné a rány otevřené. Dokončený film (spolu s několika dalšími, např. "Ucho") ležel dalších dvacet let v trezoru aby skončil jen jako relikvie pro milovníky >filmového umění< , protože koho dnes tohle zajímá, že... . . . Však stačí se podívat, jak se naše zem vyrovnala po převratu s křivdami minulosti a jaké svině vlastně dnes vládnou společnosti. Soudruh Devera byl proti leckterým dnešním kabáty rychle převléknuvším >pánům< venkova i měst vlastně hotový hadra kašpárek a Zdeněk Sirový se sám se sebou vypořádal stádu neslavně podbízivými "Černými barony"... Smutek... °-| - - - - - (Poprvé viděno kdysi záhy popřevratově, hodnocení 8.11.2011 po repete na dvd 476., komentář zde lehce posmutnělý jako třiačtyřicátý - 8.11.2011)(8.11.2011)

  • HareS
    ****

    Ďalší z rady mnohých filmových klenotov, tzv. trezorových filmov a zároveň ukážka výbornej filmárčiny zo "zlatých šesťdesiatych", obdobia ktoré prialo predovšetkým famóznym umeleckým dielam, aké sme už neskôr nemali možnosť vidieť takmer vôbec. Až abnormálne sugestívne pôsobiaci strhujúci film Zdenka Sirového, v ktorom ukázal veľmi neblahý dopad pomýlenej doby-komunizmu a jej hlavných mocipánov (v tomto prípade hlavne Devera v podaní excelujúceho Josefa Somra) na ľudí z prostého ľudu pripravených odhodlane, avšak bezmocne brániť svoj majetok. Filmové dielo podľa predlohy Evy Kantůrkovej je štruktúrované do troch hlavných kapitol - Chladilova smrt, Odchod a Smuteční slavnost (kapitola osvetľujúca a dávajúca význam názvu samotného filmu). Svojvoľné rozhodnutie ženy pochovať mŕtveho muža v rodinnej hrobke naráža na byrokraciu mocných, pretože hrob sa nachádza v dedine odkiaľ bol mŕtvy kedysi násilne vysťahovaný, lebo nešiel s prúdom ale proti nemu (v náznakoch sa to dozvedáme v prvej kapitole, no až v druhej je to v plnej kráse ukázané). Tisícročná tradícia dediny - pohreb mŕtvemu - nad komunistami "vyhrala", Matylde sa podarilo zorganizovať zomrelému pohreb a funkcionárov poslala do hája. Ľudia, ktorým komunisti nejakým spôsobom v reále skutočne ublížili sa pridali medzi hercov do pohrebného sprievodu a protestovali proti vtedajšej zhubnej dobe. Reflexia filmu a reality dotiahnutá až do únosných hraníc! 85%(29.11.2010)

  • Slavníkovec
    *****

    Film Smuteční slavnost na motivy novely Evy Kantůrkové se dotýká tématu kolektivizace zemědělství v Československu. Film se odehrává v dvou časových (dějových) liniích v 50. A 60. letech. V některých svých aspektech (stavba děje) může připomínat antickou tragédii, baladu. První časová linie se odehrává patrně někdy na přelomu let 1951/1952. Přikláním se přitom k listopadu 1951 a to z důvodu, že je ve filmu zobrazena podzimní orba pole, která se provádí nejpozději do půlky listopadu – tj. měsíce, kdy proběhly v Československu první odsuny selského obyvatelstva v rámci „Akce K“ (kulak). První (novější) dějová linie z poloviny 60. let (patrně rok 1966) nám přibližuje život selské rodiny na usedlosti, kam byla vystěhována v rámci Akce „K“. Umírajícímu sedlákovi Chladilovi slibuje na smrtelné posteli jeho manželka, že jej pohřbí v rodné vsi. Celá dějová linie se zabývá komplikacemi spojenými s jeho pohřbem. Ve filmu je zdůrazněno, že asi nebyl dobrým člověkem (chováním), ale to nic nemění na tom, že nemůže být pohřben v obci. Otázka zajištění lidské důstojnosti se zde dostává do konfliktu se záští (možná i závistí – především vůči Matyldě Chladilové) okresního funkcionáře Severy a omezeností jeho „pomocníčka“. Matylda Chladilova, ač má konexe, se snaží svých přátel nevyužívat a prosadit pohřeb na ONV bez pomoci ostatních. Její přátelé ji však neuposlechli a sami rozpohybovali kolem ospravedlnění (aspoň částečného). Do první dějové linie je v této fázi vložena druhá dějová linie. Novější (první) děj pokračuje po jejím konci a je zahájen organizací smutečního průvodu na počest sedláka Chladila. Funkcionář Severa pozdě zjišťuje, že pohřeb přerostl v tichou demonstraci proti nespravedlnostem, které se konaly v letech minulých. Nespravedlnostem, na nichž měl sám podíl. K průvodu obcí se postupně připojuje postupně většina obyvatel, a to z různých důvodů – vyrovnání s minulostí, z přátelství, atd. Film je zakončen masopustem. Druhá (starší – listopad 1951) dějová linie nám poukazuje průběh první (zakládací) schůze JZD. Průběh schůze vedené instruktorem Janušem (Gustav Opočenský) je narušen ostře vzneseným nesouhlasem sedláka Chladila v otázce vstupu či nevstupu do JZD. Po následném ústním i fyzickém kontaktu obou zmíněných osob je schůze ukončena. Sedlák Chladil na Januše (pozn. odjíždějícího na motorce) vystřelí. Několik dní poté přišel za Chladilem na jeho pole předseda ONV Alois Devera se svým podřízeným. Tam mu předali výměr o vystěhování. „Do noci se musí vystěhovat z okresu“. Výměr o vystěhování zněl jasně, v obci může zůstat jeho manželka Matylda, on však musí opustit obec i okres (dle nařízení ONV). K domu byl přistaven vůz zapřažený dvěma koňmi. Na tento vůz bylo Matyldě Chladilové zakázáno naložit jiné věci, než měla v seznamu bytového zařízení a oblečení pořízeného MNV. Zbytek majetku de iure propadl státu, de facto jej však rozkradli obyvatelé obce, včetně samotných funkcionářů. Obec přijala odsun rodiny převážně s tichým nesouhlasem, část obyvatel dokonce s realizací souhlasila a podporovala ji (ze zištných důvodů). Film obsahuje i další skryté symbolické odkazy na minulost. Farář je zde zobrazen jako ustrašený služebník božího, nepříliš silná osobnost, která před strachem z KSČ radí ústupky. Farářů podobného profilu pravděpodobně v ČSSR v této době převažovalo, nedostávali se totiž do konfliktu s KSČ (poslouchali je) a mohli tak zůstat ve funkcích. Co považuji za velmi přínosné, že se autor příběhu (Eva Kantůrková), potažmo režisér Sirový nesnaží o heroizaci některých postav (sedláka Chladila, funkcionáři, farář).(21.11.2012)

  • - Film nebyl schválen do distribuce, premiéra byla až v roce 1990. První veřejné promítání se uskutečnilo 16. listopadu 1989 na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zdroj: Český hraný film 1961-1970, NFA 2004. (NFA.cz)

  • - Na natáčení na Českomoravské Vysočině museli být hlavní herečtí představitelé z pražských divadel denně přiváženi, protože je jejich vedení odmítlo na delší dobu uvolnit. (raininface)

  • - Na konci filmu měl kostelník vyhánět komunistické papaláše z věže slovy: „Pánové, končíme!“ Tato replika byla ale příliš odvážná, proto ve filmu nakonec zazní: „Pánové, musím zamknout. (Cimr)