Vysvobození

Nářezový snímek Deliverance staví své hodnoty především na neopakovatelné atmosféře okolí sjížděné řeky (která tu v podstatě hraje hlavní hrdinku - jiná "žena" ve filmu není) a bombastickém výkonu Jona Voighta. Nepovažuji se za nějakého kritika, nicméně pár filmů už jsem - troufám si napsat - viděl. O to víc mne pokaždé dokáže převapit, když při sledování postarších klenotů stříbrného plátna narazím na svém monitoru na pecky, ve kterých přesvědčivě a s elánem září nynější senioři ve svých nejlepších letech. Burt Reynolds jako otrkaný polodivoch se mezi čtyřmi kamarády také neztrácí, ale Voight si pro sebe bezesporu ukradnul největší kousek koláče a náležitě si jej vychutnává zejména v poslední části filmu. První scéna s bezchybným, energií nabitým koncertem v podání kytaristy Ronnyho Coxe a postiženého chlapce hrajícím na banjo mne skoro donutila vyskočit z pohodlné židle a zběsile stepovat, a nedivím se, že je v souvislosti se snímkem tak často zmiňovaná. Je také takovou předzvěstí zla a útrap, které hlavní čtveřici potkají: vše začíná pěknou písní a končí brutálním vyčerpáním na hranici smrti. A přesně tohle udělá s divákem i film, pokud na jeho hru přistoupí. Stačí se nechat unášet zprvu sympatickým proudem, pak sjet pár napínavějších peřejí, a ke konci se odvážit do toho největšího rozbouřeného pekla, které je o to děsivější, že je nedobrovolné. (31.08.2009)

(1001) -"They're drowning the river, man." Musím říci, že tentokrát se okouzlení klasikou nekonalo. Nechci v žádném případě podceňovat schopnosti Johna Boormana (ani dobové možnosti), ale počet věcí, které se mi zdály nechtěně směšné, dosáhl takové úrovně, že jsem se nebyla na film schopná vůbec napojit. Myslím, že to začalo hned tím soubojem banjí. Tu scénu beru vážně a nic se mi na ní nezdálo nepovedeného, ale v kontextu celého filmu si nejsem úplně jistá, jak ji mám vnímat. Je to jakási temná předzvěst krajiny a lidí, kteří myslí a chovají se úplně jinak, než na co jsou city boys zvyklí, a chlapec sám potom také hlídá bod, odkud není návratu, když "hrdinové" vyjedou na řeku a podplují ho pod mostem, což si řeknu jako člověk vzdělaný v principech mytologických příběhů a obecné dramaturgie a bla bla, ale zvuk banja ve mně zrovna moc nevzbuzuje pocity temna nebo nepokoje a hlavně Voight, který tam je a všechno vidí a očividně je znepokojen, se z ničeho nepoučí a potom jde na břeh a začne klábosit s ozbrojenými démony z lesa. A obecně předpokládám, že film je o mužích, kteří na to, že se vydávají uniknout do přírody před složitostmi civilizace, projevují obdivuhodnou neschopnost poslouchat své instinkty nebo si správně vyložit signály a znamení, jež jim padají do cesty. To vlastně zní dobře a jako hodno prozkoumání, ale bohužel mi tři zásadní věci brání zúčastnit se tohoto výletu: 1. Extrémně marné herecké výkony. Voight funguje jen jako takový pohledný panák a Reynoldsovi se snad daří přehrávat i ve scénách, ve kterých není přítomen. Scéna hádky nad mrtvolou je potom tak názorným hereckým workshopem na téma "jak nedělat drama", že jsem se u sledování skoro styděla. 2. Podivné skoky v čase a střídání realistických-nerealistických fyziologických důsledků toho, čím si chlapci prošli. Nejdivnější je lovecký výlet na útes - to ti dva jako den a noc stáli v ledové vodě, zatímco náš neochotný hrdina nahoře spal a bál se? Burt Reynolds sice omdlel a natřeli ho na bílo, ale tlouštík se zdá úplně v pohodě, ani rýmečka nebo nic, co? A Voight je po propíchnutí šípem taky podezřele fyzicky aktivní. 3. Neobratné dobové triky. Tady mám na mysli hlavně ve dne natočenou modrou noc se slunečními odlesky na hladině a zpoceném těle, díky kterým to vypadá, jako že všichni umřeli a jsou nyní trestáni za svou hloupost v očistci, kde musí prožívat své utrpení znova a znova. Umělá ručička v závěrečné snové sekvenci je potom takový poslední hřebíček do rakve. A nebo nevím, jestli jsem to jenom špatně pochopila a ono to má být béčko, které si mám užívat proto, že je špatné? (15.04.2019)

Základný kameň hixploitation síce nie je archetypálnou žánrovkou, lebo tu sa iba tvorili kontúry žánru, je to ale surový thriller o strete nafúkaných mešťanov a divokých horalov, bez sympatický postáv, s výdatnou atmosférou Apalačov a úsporným minimalistickým prístupom (takmer žiadna hudba, minimum postáv). Len tie nočné scény sú úplne na palicu. (30.05.2020)

„Niekedy sa musí chlap najskôr stratiť, aby sa našiel.“ Drsný chlapský dobrodružný triler a zároveň absolútny pilier hixploitationu. Kým dnes je hixploitation (PACH KRVI, VRAŽDY VO WOLF CREEK) synonymum pre krvavý horor, v začiatkoch (Peckinpahov STRAW DOGS) šlo o ambiciózny a vážny subžáner. Skvele namachrovaný Burt Reynolds, parádna scéna s banjom a odvážna pasáž znásilnenia. S odstupom desaťročí to jemne zostarlo, ale inak stále ide o šupu a zaujímavé zachytenie odchodu istej "nevinnej" doby, kedy lesy a stará doba museli ustúpiť ťažkým strojom a dobe novej, modernej. Vlastne je super, že Boorman odolal a nespravil z toho prvoplánový horor. Kniha Jamesa Dickeyho vyšla aj v češtine, sám autor má vo filme mimochodom cameo šerifa. "Proč sakra chcete tou zatracenou řeku sjet?" - "Protože tam je." (19.10.2006)

Vysvobozením pro mě byl konec filmu, protože takového naprosté emoční minutí mě a filmu jsem dlouho nezažil. Pro mě tu nefungovalo prakticky nic a pokud tam jsou myšlená vážně jakákoliv "podtémata", tak to celé mohlo být nejen přímočařejší, ale především kratší. Nepopírám jakoukoliv kvalitu, provokativně dodávám předvídatelnost a odcházím zlepšit si chuť skutečnými emocemi z postav a příběhu. tak Larsi, snad mě nezklameš... (29.04.2012)