Discopříběh 2

Porevoluční debilita se vším všudy. Kdo by tehdy řekl, že se jednalo o výsledek šoku ze změny poměrů, toho by čekala celá řada hořkých zklamání. Bohužel, tenhle výbřed hladce zapadá do úpadkové linie, která nejen že není slepá, ale dokonce je stále velmi populární. Oproti prvnímu dílu má tenhle film tu nevýhodu, že exotický je leda svou totální antifilmovostí... (20.03.2004)

Film je celkem na úrovni jako jednička, ikdyž klasika je jedničkou, kterou nic nepřekoná. Ve dvojce má hlavní úlohu Ladislav Potměšil což mě těší ze všeho na tomto filmu nejvíc. Je zde opět dost vtipných momentů jako v jedničce, i hudba je skvělá. V jedničce bylo vše o trochu lepší, to ale neznamená, že je dvojka propadák. Film hodnotím na 85% = **** (03.11.2012)

Bohužel je tohle už opoznání horší než první díl, ale zase na druhou stranu si nemyslim, že by si to takhle špatný hodnocení zasloužilo, přece jen Ladislav Potměšil je tady zase skvělej a tentokrát dostal mnohem víc prostoru a nebýt stupidního scénáře, tak z toho mohla být velice solidní komedie.Ttaky je škoda, že ubylo písníček a tim i vstupů zpívajícího Hrušinskýho, který tady nedostal zrovna moc prostoru a když už se objevil, tak byl úplně nulovej, ale i tak si to podle mě ty 2* zaslouží (09.08.2005)

Tak rozdíl mezi jedničkou a dvojkou je asi jasný. Zatímco Discopříběh obsahuje minimálně vcelku přijatelný příběh, ale hlavně jeden hit za druhým, Discopříběh 2 je jednou trapnou přítěží. Nejen že neobsahuje ani jednu hitovou píseň, ale snahou filmařů je udělat z Jirkova táty co největšího šílence - alespoň v jejich očích. Jenže i motivy průšvihů se opakují. Jirka byt vytopil - táta nechal vyhořet. Jirka běhal na náměstí nahý, tátu odvezli na záchytku. Je to hudební film, takže hudba to mohla zachránit, leč nezachránila. (07.09.2020)

Z pochopitelných důvodů jsem se druhému "porevolučnímu" Discopříběhu až dosud vyhýbal jako upír česneku, obával jsem se, že pojede v kolejích takové té raně devadesátkové filmové trapnosti, která svou ''humornost'' staví na zápletkách o střetu divokého kapitalismu s buranstvím a kterou jsou tehdejší filmy mnohdy nasáklé. I podle traileru jsem soudil, že to bude strašná hovadina, ale dal jsem to s přítelkou hned po jedničce, že ať už to mám tedy konečně z krku. A není to kupodivu tak hrozné, jak by se mohlo podle traileru i anotace někomu zdát. Určitě je to míň trapná česká komedie, než většina všech porevolučních českých komedií. Možná, že k mé tolerantní blahosklonnosti napomohlo i to, že v posledních letech s velkou oblibou vymetám všelijaké retrovýstavy a retromuzea a na tenhle film jsem koukal hlavně jako na dobovou zajímavost, oproštěný od emocí. (18.08.2022)