Amistad

Mistr evidentně dostane jednou za čas potřebu ukázat skrze film svoji lásku k rodné hroudě. A jak jsem měl možnost vidět v Lincolnovi, alespoň se poučil a snad si i uvědomil, že hromada patosu, slavných herců a fejkovních licousů patrně zcela nestačí. A tak mi z toho vychází, že bych raději znovu strávil 12 let v řetězech, než 2 a půl hodiny na Amistadu. Bohužel i Mistr tesař se někdy utne. Doslova. 6/10 (07.08.2014)

Steven Spielberg v mých očích znovu nezklamal - je to všeuměl. Tentokrát přišel s diametrálně velmi odlišným tématem (v porovnání se zbytkem jeho tvorby), avšak jak je již zvykem - přímo ukázkově zpracovaným a hluboce lidským. Mnohé scény jsou přímo strhující a mají spadeno do škatulky nezapomenutelných. Taktéž herecké obsazení je bezchybné, Janusz Kaminski je sázka na jistotu, John Williams snad ani nemůže chybovat a vůbec celý tvůrčí tým odvedl prvotřídní práci. Veliká škoda, že za velkou louží nevzniká více podobně ožehavých (ale stále divácky přitažlivých) snímků, které by takto poutavou (dobře, u Spielberga je už zbytečnost psát o poutavosti) a přitom "odpudivou" formou poukazovaly na temné kapitoly lidských dějin. (31.05.2008)

Tenhle pokus o historický přepis skutečných událostí působí docela monumentálním dojmem, ale zase tak pevné základy při bližším ohledání nemá. Některé scény jsou natočeny skutečně působivě (i díky skvělé práci s kamerou), ale většina filmu je tak nějak plochá a nevýrazná, jako by Spielberg nemohl chytit tu správnou formu a nedokázal vdechnout svému dílu kouzlo, které předtím vdechl spoustě jiných filmů. (19.07.2002)

Film jako lekce dějepisu, film jako dobrý skutek, film jako omluva (v užším významu Spielbergova omluva Afroameričanům, které urazily některé scény Purpurové barvy, v širším omluva bílého muže utlačovaným černochům). Každopádně film, který hledí hlavně na to, aby dějinné události odvyprávěl hladce, ne na to, aby byla fakta podána s maximální věrnosti historické skutečnosti, případně se snahou diváka vyvést z míry (a tím přimět k vážnějšímu zamyšlení). Velmi animální, na Spielberga nezvykle krvavý prolog je jedinou trochu nepříjemnou sekvencí filmu, na který se jinak vzhledem k tématu dívá až příliš lehko. Následující minuty jsou naplněny vysvětlováním a „zlidšťováním“ sugestivních, záměrně nesrozumitelných úvodních minut. Cizí je pomalu tlačeno do roviny familiárního, odstraňují se jazykové i kulturní bariéry. Neřeší se jenom právo otroků spáchat podobný čin (všechny argumenty vzhledem k jednostranně pohoršené perspektivě vyznívají pro ně). Současně se hledají paralely mezi kulturou otroků a křesťanstvím, kterému Afričané musí, aby byli alespoň částečně akceptováni odlišnou společností, porozumět. Jako kdyby šlo o první (a tedy nezbytný) krok k pozdější integraci a emancipaci černošského obyvatelstva. Jakkoli se Spielberg snaží respektovat hledisko Afričanů a „odobjektivizovat“ je alespoň (povrchním) zohledněním jejich kulturní historie, mnohem více prostoru dostávají lidé hovořící plynně anglicky, jejichž cíl vyznívá jako úsilí civilizovat divochy, zbavit je strachu z neznámého. Třeba i zneužitím (alternativním výkladem) příběhu všech příběhů, příběhu Bible. Otázka, kdo má nárok psát příběh lidstva, je jednou z mnoha, kterou ambiciózně rozvětvený film klade. Problémem Amistadu je, že by chtěl sugestivně vylíčit osud skupiny otroků, objevit pro dějepisem netknutého diváka otrokářství (stejně jako pro něj Schindlerův seznam objevil Holocaust), obhájit význam křesťanství a demokracie (tedy dvou ideologií, které otrokářství umožnily) a humanisticky upozornit na rovnost všech lidských bytostí. Jeho ideologické cíle se spíše vylučují, než aby se prolínaly a doplňovaly, což nic nemění na faktu, že na základní, emocionální rovině funguje film díky Spielbergově vypravěčské zručnosti a citu pro obrazovou zkratku výtečně. Byť bychom mohli mít další výtky k extrémní doslovnosti, k mnoha známým hercům, kteří odvádějí pozornost od zápletky, nebo k nevhodným komediálním vsuvkám na téma střetu dvou odlišných kultur, vhodným spíše do buddy movie. Emocionální sílu některých výtečných scén, například Hopkinsova oscarového projevu před Nejvyšším soudem, ale nic z toho neoslabuje. 75% Zajímavé komentáře: agathon, Elyssea, tomtomtoma (13.03.2016)

Spielberg chcel v roku 1997 zopakovať úspešný kontrastný recept blockbuster a umenie ihneď po sebe, ako sa mu to podarilo s Jurským parkom a Schindlerovým zoznamom štyri roky predtým. No ale niečo také asi nie je v ľudských silách, takže ako sa má Zoznam k Parku, tak sa má kvalitatívne aj Amistad k Stratenému svetu. Čiže približne rovnako. Samozrejme vzhľadom na žánre. Mne by ani nevadila oná kritizovaná sentimentalita, pokiaľ by nebola podporovaná tak vehementne vlezlým hudobným doprovodom, čo vo mne vyvolávalo dojem, že ona je nakoniec nositeľom myšlienok. Prezeranie v biblii a "dajte nám slobodu" by som vystrihol, ale zase treba sa na vec pozerať z pohľadu doby a nie dnešeného cynizmu, o ktorom vtedy nemali ľudia ani páru. Páčila sa mi pripravenosť scenáristu, jeho prieskum dobových reálií bol zrejme dôsledný a som rád, že film nie je zbytočne oscarovo naleštený, jeho exteriéry a interiéry pôsobia prirodzene. Taktiež zobrazenie otrokov a africkej spontánnej mentality vyznieva realisticky, pokiaľ ste rasisti, Hopkinsova reč vás o opaku vášho svetonázoru nepresvedčí. (15.05.2013)