Amistad

Tenhle pokus o historický přepis skutečných událostí působí docela monumentálním dojmem, ale zase tak pevné základy při bližším ohledání nemá. Některé scény jsou natočeny skutečně působivě (i díky skvělé práci s kamerou), ale většina filmu je tak nějak plochá a nevýrazná, jako by Spielberg nemohl chytit tu správnou formu a nedokázal vdechnout svému dílu kouzlo, které předtím vdechl spoustě jiných filmů. (19.07.2002)

Spielbergovy tradičně vizuálně velmi pěkné, ale prvoplánovitě symbolické a jednoduché obrazy nedokáží navodit opravdu intenzivní pocit z velké a důležité historické události, nebo snad dokonce silného dramatického příběhu. Spíše připomínají jen relativně bezbolestnou, ale i notně přibarvenou a suchou lekci z dějepisu. 7/10 (12.01.2008)

Když si tak letmo počtete všechna ta jména s filmem spojená, tak bylo naprosto zaručeno, že tento snímek zkrátka ani nemůže být špatný. To by bylo proti všem vesmírným zákonům. Ze všeho nejvíc se ovšem musím rozplynout, nad Johnem Williamsem - to je absolutní euforie a radost slyšet něco tak neskutečně dokonalého. Bez debat je to nejlepší hudební skladatel, který kdy kráčel po této planetě a i k dnešnímu dni v úctyhodných 87 letech neztratil nic ze svých kvalit. Přeji mu co nejpevnější zdraví, ať tu může ještě rozsévat radost a dávat vyniknout svému nadpozemskému hudebnímu citu a genialitě. Kamińskiho kamera byla také tradičně skvělá a jednotliví herci (včetně opičáků), si své role odkroutili také luxusně. Zkrátka k technické stránce může mít výhrady jen naprostý šulin. S čím jsem však měl trošku problém, je šílená americká propaganda, kde jsou USA tradičně prezentovány jako ten nejúžasnější národ pod sluncem s nejdokonalejšími mravními a morálními hodnotami a kde je ústava ten nejúžasnější dokument, jaký kdy spatřil světlo světa. V rámci soudních jednání, které jsou těmi vůbec nejlepšími a nejdůležitějšími úseky filmu, sledujeme, jak se všichni zúčastnění brodí po krk v patosu. Neuslyšíte snad jediný pádný argument a přímý důkaz. Všechno je orientováno na city posluchače a dlouhé proslovy o úžasných otcích zakladatelích a správných morálních hodnotách. Takové hodně zromantizované pojetí příběhu o velmi podstatné události amerických dějin, která sice velmi pomohla právům všech opiček (která dnes míří do naprosto nesmyslných mezí, protože společnost, která se již dávno několikrát celá vyměnila, cítí vůči opičákům stále jakýsi sociální dluh), ale naopak ještě zvýšila doutnající napětí mezi severem a jihem a odstartovala nelítostnou občanskou válku. Málokdo si uvědomuje, že opičákům navrátili jejich práva znovu ti, kdo jim je původně vzali - nadřazená bílá rasa. Dlouhá stopáž snímku byla vzhledem k tématu nutností. Přesto se střídají pasáže slabší s těmi hodně vydařenými. Snad proto se úplně nemohu rozhodnout, kam nasměrovat své hodnocení, ale asi přeci jen ty ušmudlané 4 kousky sem šoupnu. Člověk má po zhlédnutí skoro chuť, si nějakého toho černouška koupit, tady chci říct osvojit. Zajímavé bylo, že zaznělo to vůbec nejhanlivější označení pro naše černé přátele, jaké jsem kdy slyšel - "zboží". (21.01.2020)

Tříhodinová akademická nuda? To musel napsat opravdu nějakej debil. Taky jsem nepochopil ironické reakce některých. Proč by se otrokáři proboha neměli stydět? Jde o nich natočit něco pozitivního? Třeba že se chovali ekologicky na moři, nebo co? Příkladem budiž jedna z prvních scén u soudu, kdy se trapně hádají, komu to "zboží" vlastně patří. A neříkejte mi, že rozumný člověk nedokáže aplikovat něčí film o historii na svou vlastní historii i současnost. Jde to, věřte mi. (17.05.2003)

Nedokážeme se domluvit, protože máme jiné jazyky. Nechceme se domluvit, protože ti druzí jsou podřadný druh. Nemáme společnou řeč, kulturu, zvyky = jsme nepřátelé. ____ Banální a pravdivou skutečnost zobrazil Spielberg v úvodních scénách hmatatelně, když proti sobě postavil domorodé Afričany a španělské obchodníky s otroky. Tyhle dvě skupiny shodu nenajdou a ani najít nemohou. Dovolají se unesení černoši práva na vyslyšení aspoň v Americe? Soudní drama – oblíbený americký žánr – přináší scény krutých flashbacků z cesty otrokářkou lodí (některé z obrazů nejde pustit z hlavy lehce). ____ Spielberg samozřejmě vlastním lidem fandí, takže se v Americe najde hrstka statečných, která brání zoufalé i vzdorující otroky. Méně prostoru už věnuje, jak Afričané prožívají cizí zemi. Jak se asi museli lidé z vesnic cítit v městském vězení, jak mohli pochopit právní systém a politické lavírování jiného kontinentu? ____ Film si neodpustil některá klišé, jako je například etické prozření právníka, který se do soudního sporu pustil nejdřív jen kvůli honoráři. Mohl vynechat vedlejší motivy (záběry na dětskou španělskou královnu) a tím posílit hlavní dějovou linku. ____ To jsou jen drobné výhrady k jinak emocionálně třeskutému dodatku k ne zas tak vzdálené historii. SHRNUTÍ: Dobrý konec ještě neznamená, že vše skončilo dobře. (31.10.2018)