Blízká setkání třetího druhu

Neviem prečo, ale ma to moc nenadchlo, moc zdĺhavé ale je pravda že som už vopred vedel čo sa vo filme deje a ako to skončí a preto som sa nedokázal zabaviť tak ako by som mal. Nechcem snímke upierať niektoré kvality, ale je zbytočne zdĺhavá, mnohé scény mohli byť kratšie. Záver s tou melódiou je nápaditý. Asi som aj v tomto prípade urobil chybu, že som si film pozrel až niekedy v roku 2014 a na túto dobu to už nedokáže zaujať. Kým sa film dostane na základňu, človek sa nudí a stále len čaká na to stretnutie tretieho druhu. (05.02.2015)

V roku 1977, dva roky potom, čo Steven Spielberg natočil žraločí horror "Čeľuste", sa vrhol tento mladý, talentovaný, americký filmár na snímok "Blízke stretnutie tretieho druhu". Odviedol dobrú prácu a začal smerovať medzi špičku hollywoodskych režisérov. Na svoju dobu to bol veľmi kvalitný sci-fi film, ktorý sa stal kinohitom. Ja som ho prvý krát videl pomerne neskoro, asi tak pred dvoma rokmi, dokonca som si nedávno prečítal aj literárny prepis tohto titulu. Uznávam, že v roku 1977 to bola pecka, avšak z pohľadu súčasného diváka to už pôsobí dosť jednoduchým a zastaraným dojmom. *** (10.10.2019)

Ve své době možná pecka, ale dnes už jen ultimátní nuda s naprosto prázdným scénářem. ***Pozor spoiler*** První půlku v podstatě jen sledjuete vyšinutého chlapa, jak staví horu z odpadků, ve druhé pak už jen všichni někam blbě čumí. Na poli sci-fi tuctovka, vedle ostatních Spielbergových filmů naprostý outsider. (14.08.2006)

Když jsem tenhle film viděl poprvé, z první poloviny jsem byl vyděšenej a druhou nějak nechápal. Bylo mi totiž asi sedm :). Pak jsem to viděl znova a říkám si - jo, takhle by to bylo lepší než ve Dni Nezávislosti a Aktech X, kde nám tvrdí, že Vládci Loutek nejsou nic jiného než zlí Vetřelci chystající se na Válku Světů a že už Jsou Mezi Námi :). Ale nemuselo to být tak roztahaný, i když Spielberg roztahanost rád, není liž pravda? (15.02.2003)

(1001) "Oh, it's waterproof, it still works!" Film jsem poprvé viděla u babičky na prázdninách a pamatuji si, jak jsme potom se sestrou a sestřenicí komunikovaly pomocí xylofonu a během stanování na zahradě po sobě pořvávaly: "Pojď si hrát dveřmi!" To je konec nostalgického okénka. Na filmu oceňuji to, jak široký a epický záběr má, kolik postav svádí dohromady, kolik linek v průběhu slétá, kolik triků to všechno dotváří a jak PŘIROZENĚ to působí! Civilní přístup přes lidské postavy, jejich vztahy a emoce, nikoliv žádná pomatená exhibice naplněná scénářovým prázdnem a pózujícími modely a manekýnkami. A takových krásných her se světly a stíny! I dneska skáču nadšením jako malé děcko, když s Dreyfussem laškují světla při bloudivé noční cestě pustinou. A obraz, kdy Dreyfuss háže cihly oknem do kuchyně by měl speciálně být vyhlášen nějakým významně významným obrazem. Já tedy Spielberga nemám ráda, mám najednou dojem, že by to mělo být řečeno, ale tenhle film je dokonalý. Spolu s Červeným trpaslíkem (epizoda Výměna těl) také definoval můj vztah k bramborové kaši. (15.02.2015)