Poslušně hlásím

Druhý díl Dobrého vojáka Švejka nazvaný Poslušně hlásím mi přijde mnohem lepší než jednička, jelikož není příliš svázaný s předlohou (vyjma Švejkových nehod ve vlaku a budějovické anabáze, přičemž tyto pasáže jsou lépe zpracovány v loutkové verzi Jiřího Trnky). Jasně, chybí celá pasáž v Királyhidě a boží postava sapéra Vodičky, ale vše vynahrazuje výborný protiválečný závěr, který dává možnost mnoha interpretacím. (16.08.2017)

Taktéž tento pokračovací film je velice povedeným převodem slavné knihy Jaroslava Haška na filmová plátna. A Švejk se stal vládcem v rozkošně satirickém pohledu na konečnou etapu mocného Rakousko-uherského impéria. Pán byl jediný, mluvil germánským jazykem a sídlil u Dunaje. Velkoryse nabobtnalé byrokratické, policejní i vojenské složky dohlížely na plnění rozkazů, příkazů i zákazů. Nejpilnějším pomocníkem i rádcem jim byl strach. Strach hluboce zakořeněný a systematicky budovaný po mnoho generací vládnoucí elitou. A na to vše se s nadhledem dívá bezstarostný Josef Švejk (skvělý Rudolf Hrušínský). Dívá se, směje se, pláče, usmívá se, přitakává, vysmívá se, vymlouvá se, oslavuje, poslouchá, pomáhá, vyhrožuje a předkládá svá vysvětlení a teorie. Chvíli je geniálním hybatelem, často vychytralým hlupcem, který každé slovo dokáže přenést až za hranice skutečnosti a současnosti do života fantazie a absurdna. Výraznou postavou je nešťastný nadporučík Jindřich Lukáš (dobrý Svatopluk Beneš), kterého jeho pucflekové opakovaně přivádějí až k samotnému okraji trvalého nervového zhroucení. A přesto si stále zachovává porozumění. A také putimský strážmistr Flanderka (dobrý Jaroslav Marvan), který překonává vlastní bezradnost, aby mohl vyplnit zadaný zapeklitý úkol s následným bolehlavem a uspokojením. Z dalších rolí: uražený generálmajor von Schwarzburg (Miloš Nedbal), poslušný putimský závodčí a ochmelka (zajímavý Fanda Mrázek), vystrašená putimská policejní posluhovačka bába Pejzlarka (Jana Kovaříková), disciplínu puntičkářsky vyžadující zmatkářský poručík Dub (dobrý František Filipovský), putimský blázen a placený informátor Pepek Vyskoč (Jarka Pižla), táborský nadšený dobrodinec (Josef Bartůněk), líný feldvébl Vaněk (sympatický Josef Hlinomaz), prostoduchý otesánek a nový Lukášův pucflek Baloun (příjemný Milan Neděla), na popravy dezertérů těšící se generál Fink von Finkenstein (Bedřich Vrbský), Dubův vystrašený pucflek Kunert (Miloslav Homola), či trumpetista a putimský četník Rampa (Antonín Šůra). Samotná válka je absurditou lidskosti. Během světové války byl petrolej oblíbeným prostředkem prostých vojáků, který jim pomáhal se zmizením z kruté fronty. A jak jinak reagovat na nesmyslnost a neschopnost? Než prostřednictvím Švejka, který s tou kousavou satirou dokáže vykouzlit úsměv a hlasité hýkání veselosti. (05.07.2016)

Stejná kvalita jako u prvního dílu. Závěrečná věta, kdy se Švejk s ostatními vojáky dostane pod palbu a zařve: "Co blázníte, vždyť jsou tady lidi!", je jak pěst na oko, ke Švejkově charakteru se vůbec nehodí, v knize se nenachází, ale chápu, že režisér nějak film zakončit musel. Pobavila mě recyklace herců, kteří v prvním dílu hrají jednu roli a tady úplně jinou, jako je Fanda Mrázek a František Filipovský. (04.07.2013)

"Dobrý voják Švejk" mi přece jen asi přišel trochu zábavnější, hlavně díky naprosto skvělému Kopeckému, který si toho hodně ukradl pro sebe. Rudolf Hrušínský dál podává skvělý výkon a tentokrát film skutečně stojí plně na ně. On to zvládá s bravurou, ale už to nějak není ono. to kouzlo prvního filmu zůstalo, ale jelikož je tohle druhý film, je to přece jen až moc stejné. Kdyby se filmy spojily a vytvořil se jeden, asi by byl konečný výsledek o něco lepší. (28.01.2014)

"Dýchněte na mě..rum, kontušovka, čert..jeřabinka, ořechovka, višňovka a vanilková!" Musím se přiznat, že Švejk mě nikdy nelákal. Jednoho zimního večera jsem se ale překonal a podíval se na Dobrého vojáka Švejka Karla Steklého. Byl jsem nadšen a už jsem se těšil na Poslušně hlásím..a dostalo se mi stejné porce peprného a suchého humoru, který v padesátých letech chtě nechtě musel být tak trochu nepřijatelný. Anabáze do Budějovic je sled neštěstí, která na sebe Švejk přivolává..a následně z nich těží. Rudolf Hrušínský je výborný a když zařve "Co blázníte?! Dyť jsou tady lidi!", nejde mu nevěřit, že to myslí vážně. (15.06.2007)