Správa o záchrane mŕtveho
Saving One Who Was Dead
Obsahy(1)
Otec po silné mozkové mrtvici upadne do kómatu. Matka a Syn najednou stojí nad jeho bezvládným tělem. Osoba, kterou milují, je znenadání daleko a nikdo neví, jestli se někdy vrátí zpátky. Lékaři jim mnoho nadějí nedávají. Matka a Syn soustředí všechny své síly a začínají jednat. Pokorně přijímají diagnózu, ale vzdorují konečnému verdiktu. U Otcova lůžka hledají ta správná slova, která by mu řekli. Nejprve mluví k jeho bezvládnému tělu, později pochopí, že musí svá slova směřovat do mnohem větší dálky. Snaha vrátit Otce zpět do života je nutí k tomu, aby překonali strach a přijali akt vzkříšení. (Cinemart)
(více)Recenze (48)
[KVIFF 2021] Kritici zatleskají. Bodejť by ne. Když v tom vidí každý jinotaj, každou metaforu, oxymoron a jiná tropické záležitosti. Pro mě to byli tropy v tom, že jsem se zpotil slušně na filmu. Hlavně to Kadrndrnka špatně pochopil. Soderberg natočil filmy na ajfoun, ale furt je točil vodorovně. Ne na výšku. To někdo popletl a měl to režisérovi hodně brzy říct. Hlavně ve finále to vypadá jako když se přepínají scény v Resident Evil bez remasteru, což ve finální fázi je stejně na palici. Bylo vždycky a lidé uznali chyby. Tady se k tomu takto vracíme. Je mi jasné, že lidé asi budou po filmu koukat jinak na smrt. Já spíše koukám jinak na film. Protože jestli tohle má být ta filmařina, tak oukej, ať si někoho najde, ale já jsem se v tom případě ve filmu strašně mýlil. ()
Celý čas som sa snažil pochopiť geniálnu kameru vo štvorcovom formáte obrazu, a stále som si dával otázku Prečo? Nepochopil som a zostal mi len pocit, že som bol ukrátený o polovicu obrazu. O zvyšných parametroch filmu ako príbeh (pozor, traja scenáristi), herci, hudba radšej pomlčím. Takže experiment nech zostane experimentom. ()
Formálně i stylisticky soustředěný asnímek. Otázkou pro mě ale zůstává, jestli dobrý. ()
to si dělají zádel?Co ten formát obrazu?Na financování se ani neptám.Dyk se teda nevytáhl?Spíš si myslím že při jeho přirozené inteligenci musl být zděšen když obdržel scénář.Myslím že v závěrečných titulcích byly ještě další Kandrnkojc.Pořád nevím ,co to mělo sdělit. ()
Mauréry a Dyk jako matka a syn, kteří v nemocnici útrpně stojí nad tělem otce po mozkové mrtvici. Něco jako umělecká nekonečná nuda se spoustou času k zamyšlení nad pomíjivostí života. Režisér Kadrnka mne kdysi málem unudil stejně pomalým a nekonečným Křižáčkem (2017), ale aspoň musím ocenit, že si jede to svoje a snad to má i nějaké příznivce, ale to já fakt nejsem a to nemluvím o tom experimentálním formátu, kdy je ten film snad určen k promítání do mobilů na vejšku. ()
Pokus o bressonovsky minimalistické slow cinema, které ale působí jak po lobotomii a je strašidelně doslovné tam, kde chce být metaforou. ()
Psychologický film o chlapovi v kome a jeho ženy so synom , ktorý stále dúfajú a prihovárajú sa k nemu s nadejou, že sa prebudí 2* ()
Matka a syn buď procházejí nemocniční chodby anebo sedí či stojí u otce v kómatu. Strnulé, chladné, nevýrazné. Prázdnota. ()
Typický artový film v duchu minimalismu - téměř žádný děj, dlouhé obrazové sekvence, minimum slov, opakující se monology a nenápadná psychologická proměna protagonistů, kteří se postupně smiřují s danou situací. Vše rámuje skvělá minimalistická hudba a neobvyklý formát obrazu, který má nejspíš evokovat jakousi výlučnost snímku a jeho meditativnost. Tohle je jen pro "fajnšmekry", kterým nestačí klasické filmové příběhy. ()
Zpráva o záchraně mrtvého vypráví o situaci, kterou by asi nechtěl zažít nikdo z nás. A to i přesto, že pro mě osobně je tohle téma nesmírně zajímavé z hlediska tělesného, duchovního i vědeckého. Co se s takovým člověkem děje? Vnímá? Slyší? Co se mu zdá? Kde se pohybuje? Probíhá mu v mysli celý život? Nebo je to pro něj prostě jen jako by usnul? Těžko říct. Nejnovější vědecké poznatky hovoří o tom, že nejpravděpodobnější je varianta, že člověk funguje něco jako na bázi restartovaného počítače. Prostě mu vše nabíhá, jen pomaleji. Ale četl jsem také výpovědi později probudivších se lidí, kteří tvrdí, že slyšeli a někteří dokonce přesně zopakovali, co slyšeli. Je to zkrátka věc složitá a těžko se budeme pídit po skutečné pravdě. Lékaři ale nabádají příbuzné, aby rozhodně na takového člověka mluvili. Jenže tento film provázejí mj. i dlouhé záběry přechodů po nemocnici sem a tam, či stejně se opakující věty anebo ještě lépe, dlouhé pohledy odněkud nikam. Ano, symbolika je jasná. Čas běží zatraceně pomalu a ono se pořád nic neděje, v nemocnici už tu svou cestu znáte a už na ni nenacházíte nic nového. Naděje umírá poslední. Následuje však smíření. Tohle chápu, ale na druhé straně obě postavy mluví jako roboti a to i mezi sebou vzájemně. Jako by bez citu, bez kousku lidství. A to nemluvím o tom, že matka uplácí lékaře za čas strávený v nemocnici, což ale nechápu, jak by on obhájil před sestrami a dalším personálem. Co chtělo být řečeno to je jasné, ale mě se až tolik nepozdává způsob. ()
Film v nezvyklém formátu na výšku 3:4. Ale co dál doktore? A jak to vlastně dopadlo? ()
zaťatý auteur, jehož se do budoucna vyplatí sledovat ()
Chátrající nemocniční budova jako labyrint, který může pomoci najít cestu k přijetí nevyhnutelného. ()
Smelo priznávam, že tento artový snímok ma úplne minul a tú hodinku a pol som doslova pretrpel. Myšlienka síce fajn, ale to prevedenie bolo hrôzostrašné - pozerať takmer celý film, ako dvaja ľudia bezcieľne blúdia po chodbách nemocnice, sem-tam sa prihovoria ležiacemu v kóme a popritom prakticky žiadne zmysluplné vyústenie. No proste nič pre mňa a tú druhú hviezdu dávam jedine z úcty k Zuzane Mauréry, čo by jednej z najlepších slovenských herečiek. Inak ale total nuda. 30 % ()
Nic proti artovkám. V celku je mám rád. Ale musí o něčem být. Netradiční formát, proč ne. Ale i zde mi unikl důvod. Mám trochu podezření, jestli to nebyla jenom cesta, jak udělat film "zajímavý". ()
Je to zvláštní film. Jeho děj je nesmírně jednoduchý, ale zároveň je v něm určitě spousta symbolismu, který jsem nepochytil. Přijde mi, že film diváka vyloženě prosí na kolenou, aby ho analyzoval, a i když musím uznat, že analyzovat tento film by určitě šlo, tak v tom nevidím žádný účel, právě proto, že je děj tak jednoduchý. Prezentace byla velmi zajímavá, nevím přesně v jakém měřítku je film natočený, ale rozhodně je menší než 4:3 a musím uznat, že se mi tento styl natáčení velmi líbil, i když si dokážu vybavit pár záběrů, které se mi moc nelíbily. Herecké výkony byly velmi dřevěné, chvílemi to vypadalo, že herce zamněnili roboti. Možná na tento film změním názor po opakovaném shlédnutí, ale prozatím je můj názor spíše neutrální. 5/10 ()
Toracování rozhodně zaujme a jen podtrhne bezútěšnost situace. I ztuhlý kompars v nemocničním prostředí hraje důležitou roli v atmosféře snímku. K tomu dva skvělí herci, kteří ale nemohou sami utáhnout plných devadesát minut. Rozhodně zajímavý počin, na který se ale nedá dívat podruhé. ()
Útok na všechny myslící bytosti. ()
Dlouho jsem nekomentoval žádný film ale nízké hodnocení mě nutí ho napsat. Film jsem viděl na KVIFF a nejspíš jsem byl přesně ve správné náladě na jeho shlédnutí. Přišel mi perfektní. Nejdřív jsem se trochu ošíval když Vojta Dyk po desáté opakoval ať otec stiskne míček, ale po určité době jsem si dostal do tranzu a hltal jsem to co to šlo. ()
Zřejmě to mělo být umění, mě to vyznělo jako příšerně zdlouhavý a nudný paskvil. ()