Něco z Alenky

„...pomyslela si Alenka.“ Hned první větou mě dostala. Alenka v kraji Jana Švankmajera. Svět je magický multiprostor, jehož oltáři jsou stolky s šuplíky. Díky těmto šuplíkům svět funguje. Z nich povstávají věci a do nich jsou opět ukrývány, jimi lze procházet z dimenze do dimenze. Jestliže se šuplík otevírá na tlesknutí (podobně jako se udělá světlo zmáčknutím čehosi na zdi), mělo by to tak fungovat pokaždé. Nefunguje. Ale Alenka vždy najde způsob, jak šuplík otevřít. Být Alenkou neznamená být naivním nehotovým před-člověkem, nýbrž být chladně racionálním soudcem, vnímavým pozorovatelem tohoto magického světa, hravým suverénem. Přesto: Když se Alenka píchne, teče krev. Když je smutná, tečou slzy. Z ostatních se sypou jen piliny. Magičnost světa je jen jednou jeho stránkou; svět, v němž jest každému stát se do-spěl-ým, je nekonečnou řadou pilinových ultimát. Stát se dospělým znamená stát se Bílým Králíkem. Spěchajícím, ustrašeným, vyšňořeným hlupákem, jemuž je vše samozřejmé. A jenž se mstí za to, že nemá čas, že je jen funkcí zbytečna. Anebo mít času dost, doslova, jako Zajíc s Kloboučníkem: stále dokola se opakující totéž bez významu. Anebo být kartou ve hře vyšších karet, případně vyšší kartou ve hře nikoho. Srazte jim hlavu! Na Alenčině hlavě však můžete dříví štípat, ale rozdělávat oheň už ne. Švankmajera bych považoval za jejího spojence, nebýt toho žlutého másla, co si Bílý Králík otřel do její bílé podkolenky. Asi mu dám srazit hlavu. (05.10.2011)

"Uvidíte film... Pro děti... Možná..." Alenka v říši Švankmajera. Kde maj místo Housenek ponožky se zubama. Pokud vám klasika od Carrola (nebo kterékoli z dosavadních filmových zpracování) přišla tak trochu jako špatnej trip, ještě jste nic neviděli. Pravdou fakt je, že na to, jak krátké to bylo, to působilo celkem dlouze. Oblíbená postava: Vaněk. 8/10 (18.07.2019)

Švankmajera ja veľmi môžem. Podľa mňa je to bezkonkurenčný génius, kráľ stop motion animácie. Každý jeho film nesie jedinečný rukopis. Je to pohádka pro děti pro dospělé. Alica v krajine zázrakov dostala skvelú podobu pod jeho taktovkou, a i keď nespravil veľké intervencie do hlavnej dejovej kostry, dokázal vytvoriť (veľmi) svojskú interpretáciu. Zmiešanie stop-motion animácie, s hranými scénami + rozprávač v osobe malého dievčatka, vytvárali neskutočnú atmosféru. Aj by som označil Alenku ako priameho predchodcu „Lekce Faust“, ktorý sa štýlom spracovania podobá.____ Čo ma najviac dokázalo dostať na jeho réžii je plynulý prechod z interiéru do exteriéru. Jeden z kľúčových elementov jeho tvorby spolu s mlčaním, ktoré však má rovnakú výpovednú hodnotu ako bohatá konverzácia. (28.01.2010)

Viděl jsem několik verzí Alenky, a neberu-li v úvahu verze natočené v počátcích kinematografie, které jsou spíše raritou (i když verze z r. 1903 má své kouzlo) a pak verzi pornografickou (kde jde přece jen o trochu jiný pohádkový žánr) je tato Švankmajerova verze tou, která se dmsn nejvíce blíži duchu originálu, té směsici logiky, trhlosti a fantazie, a vůbec zde nevadí, že děj je zde sledován jen volně. Ostatní verze jsou v různé míře přislazené, sentimentální, komerční, kýčovité a dětinské (což nemá s dětstvím mnoho společného). ---- Dodatek z 10. 4. 2016. Verze Alenky z r. 1966 mi připadá velmi blízká originálu a je jistě tak kvalitní jak tato Švankmajerova. (23.12.2014)

Ve své době byl pro mě tenhle film něco jako zjevení. Díky němu jsem se stal, když už to vypadalo, že konečně dospěju, zase zasněným dítětem a k nelibosti všech v mém okolí už mi to zůstalo... Objevil jsem díky němu tvorbu Jana Švankmajera a stal jsem se jeho velkým fanouškem. V tomhle snímku Švankmajer zúročil předchozí dvě desetiletí své výtvarné práce i zkušenosti ze svých ranných krátkometrážních filmů. Je to surrealismus v té nejčistší podobě, kdy nejde ani tak o příběh, jako spíš o tu smršť výtvarných instalací, artefaktů a nápadů, stejně jako o avantgardní animaci, která posouvala hranice dosud známého a možného. Nejvíc na mě zapůsobila jízda výtahem, který míjí podlaží zaplněná spoustou roztodivných živočichů a rostlin, které Švankmajer stvořil. Vymyslel celý alternativní svět a staré obrázky z Brehmova Života zvířat a encyklopedií 19. století využil jako východisko pro stvoření havěti, která jakoby vypadla z nějakého fantasy světa. Na filmu se po výtvarné stránce podílela i Švankmajerova manželka Eva. Celkový dojem: 100 %. Viděl jsem dodneška čtyři další verze Alenky, ale žádná se Švankmajerově ani vzdáleně nepřiblížila... (16.06.2006)