Něco z Alenky

Charakteristický tvůrčí rukopis Jana Švankmajera se odráží i v této variaci na putování Alenky říší fantastična, světa neuchopitelného, bizarního a takřka hororově vyhlížejícího. Alenka zde, ve vesmíru bez kauzálních příčinností a důsledků, působí jako cizorodý prvek, přesto jí erupce omračujících setkání a zážitků nezbavuje čehosi člověčího. Je to sen, ale ne pouhý sen. Kdo sní ten žije a poznává, neboť někdy „musíme zavřít oči, abychom konečně viděli“. (26.07.2008)

Haló, pane, počkejte! Budu brát drogy, milý králíčku. Budu, slibuju. Švankmajer mi s konečnou platností vytepal do srdce surrealismus. Viděl jsem ho jen koutkem oka a možná proto se mi zdálo, že jeho hlava je jaksi jinde, než se nacházím já. A to v čase. Což ale vůbec nevadí, protože ta hlava stejně byla jestřábí a k tomu bez masa. Prasečím jazýčkem naostřil kružítko a tepal jím a tepal, až mi od srdce odletovali papoušci. Byli velcí. Já byl malý. Ale to jen na chvilku, protože inkoust všechno spraví! Jednou inkoust jindy koláč, kdo se v tom má vyznat? Vyřešíte to stejně tupě s hlavou, jako bez hlavy. Tak pryč s ní! Stejně je vám doporučeno na film koukat se zavřenýma očima, jinak prý nic neuvidíte. Toť slova Alenky, prosím! __ Náboženství? Politika? Matematika?! Houby, prostě čistej sen, naturalizmus formy v realitě snové. Černota, sranda, absurdistán. Kostrou iracionálně epizodní zmatek, vnitřně celistvý pocitový obraz. Nejlepší adaptace Alenky ve filmu. Jaj, králíčku, tak málo času .. Královna tě jistojistě připraví o hlavu! (13.05.2011)

Tak na takéto umenie som už asi primálo intelektuál... Explózia fantázie, skvelé "animácie", štylizácia hororových scén... len mi to prišlo PRÍLIŠ DLHÉ. Ako krátkometrážny filmík, by to bola bomba. Už v polke filmu si divák zvykne na obrazovú výtvarnosť a ďaľšie Švankmajerove hračičky už neprinášajú prekvapenie. Pri Alenkinej návšteve klobučníka som si teda riadne zazíval (aj keď autor zrejme scénou chcel niečo dôležité povedať). Napriek značnej morbídnosti, je to výnimočný film... A byť výnimočný je niekedy to najťažšie... (26.04.2006)

Možná ne nejlepší (neodvažuji se tvrdit, viděl jsem jen asi čtyři), ale rozhodně nejosobitější a nejoriginálnější verze klasického Carrollova příběhu. Nedávno jsem viděl Burtonovu Alenku a aťsi ho mám rád sebevíc, v tomhle boji prostě vyhráli Češi. A jsem na to patřičně hrdý. Zajímalo by mě, jestli Burton Švankmajerovu verzi viděl a případně co na ni říkal. Jediné, co mě trochu zamrzelo, byla absence kočky Šklíby, Želvy, Tidliduma a Tidlitita a dalších skvělých postav. Na jejich podání jsem se těšil. Tak snad příště. (27.05.2010)

Znaje Švankmajera pouze coby autora krátkometrážních filmů, jsem k Alence přistupoval s mírnými obavami, že mne na ploše celovečerního filmu nedokáže nasytit. Ovšem pan režisér hrnul jeden jedinečný nápad za druhým (za všechny krysák, tábořící na Alenčině hlavě) takovým způsobem, že mne ani na okamžik nepřepadl pocit hladu (nebo nudy, když opustíme tu gastronomickou terminologii). Škoda, že se mi nikdy nezdálo něco takhle krásného - namísto těch blbostí, co mě tak často ve spánku navštěvují. 95%. (06.10.2012)