Scalpel, Please
Režie:
Jiří SvobodaKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Jozef RevalloHrají:
Miroslav Macháček, Jana Brejchová, Barbara Brylska, Radoslav Brzobohatý, Štefan Mišovic, Emma Černá, Jana Krausová, Daniel Krcho, Radovan Lukavský (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Film režiséra Jiřího Svobody z roku 1985 zavede diváky do nemocnice, na pracoviště, kde jsou prováděny vrcholné neurochirurgické zákroky. Stárnoucí profesor neurochirurgie (M. Macháček) stojí před náročnou a téměř beznadějnou operací malého pacienta. Během hodin, které do zákroku zbývají, rekapituluje svůj soukromý život, vzpomíná na spolupracovníky i pacienty. Noc před rozhodujícím zákrokem musí ještě provést mimořádnou a únavnou operaci… Vysokou míru autentičnosti filmu vtiskla osobnost autorky literárního námětu Valji Stýblové, lékařky a přednostky neurochirurgie lékařské fakulty University Karlovy, a také špičkové pracoviště nemocnice v Praze – Motole, kde byly natáčeny nemocniční reály. (Česká televize)
(více)Recenze (164)
Pan Svoboda si o sobě zřejmě myslí, jak není skvělý režisér a podle toho film vypadá, velice přeceněný a nepřesvědčivý. I Macháčkovi jsem nevěřil ani slovo. ()
Krásný příběh o tom jak je někdy všechna lékařská věda proti přírodě bezmocná, ale o životě může rozhodnou jen lidské odhodlání a víra. V celé linii příběhu na mě nejvíc působí nemoc dcery doc. Krtka, jeho bezmoc jí pomoc a vlastně celá žaloba lékařství, které zasvětil celý život a sám dceři pomoc nemůže. Napadlo mě jestli bych to na jeho místě taky dokázal, takhle s ní mluvit. 22. 10. 2023: Moc hezký příběh, stále je tam něco nového nebo něco, co člověk vnímá jinak, Vztahy lidí, všudypřítomná smrt a děj který herci nehrají ale žijí ho. ()
Když se na to dívám s odstupem času a vlastně poprvé v trochu jiném než dětském věku, působí to na mě jako vitrína tehdejší doby, skoro až surrealisticky zdémonizované prostředí nemocnice, šedotmavá pod kůži se zarývájící atmosféra márnic z doby, kdy nám bylo filmem předkládáno, že přijít do nemocnice je vlastně nekonečná lidská tragédie, kterou bude nutno řešit něčím tak tragickým, jako je operace za doprovodu tragicky žalostných myšlenek pana primáře, tragicky pro sebe přemýšlejícího o tom, že před ním stojí nemocný člověk, už ty názvy jako "operace mé dcery" v sobě evokují něco jako "tragédie mého dítěte". Když si dovolím to říct otevřeně, z určitého pohledu je tenhle film v dnešní době vlastně úplně směšný. I když, byl sem kolem roku 90´ na operaci, mohlo by se to nazvat "operace ve skleňáku" a tehdy to prostředí opravdu bylo jako kůlna Salvadora Dalího... Tok myšlenek, který ve mě vzbudil tento film je vpravdě nekonečný, musím se přinutit udělat tři tečky za větou a vzdálit se... ()
Nejlepší český film z nemocničního prostředí. ()
Tento film oslavuje práci všech skvělých chirurgů, kteří na různých odděleních zachraňují lidské životy. Valja Stýblová byla vynikající neuroložka, a tak není divu, že tento román mohl dobře zachytit práci na neurochirurgii - a Jiří Svoboda nezůstal svým filmovým zpracováním nikterak pozadu. Ukazuje, jak se prolíná profesní život lékařů s životem soukromým, jak těžké je přenést se přes osobní a rodinné problémy a soustředit se na náročnou a zodpovědnou práci. Miroslav Macháček zde vystupuje asi ve své nejlepší roli, možná se k němu příliš nehodí Jana Brejchová, věkový rozdíl herců je příliš velký, než aby lékařští manželé mohli vzpomínat na společné mládí. Dnes již pozapomenutá polská herečka Barbara Brylská, Radek Brzobohatý ztrácející svou dceru, řada dalších skvělých herců - to vše je dobrou kulisou skvělého filmu. ()
Tento příběh je krásný i proto, že ukázal jak důležitý je kladný přístup lékařů k pacientům. V nynější době mám leckdy dojem, že lékařství je pouze dobrá výdělečná činnost, ale poslání se z něho vytrácí, tak jako i z většiny ostatních zaměstnání. ()
Nuda. ()
Tomuto filmu jsem se vyhýbal jak čert kříži, jeho sledování bylo doprovázeno občasnými pohledy na hodinky, ale celkový dojem byl kupodivu docela pozitivní. Docela, ne zcela. Ačkoliv je to bezesporu velmi povedený film, který se opírá o psychologii postav, děj je díky mnoha vedlejším postavám roztříštěný a jakýsi tmel v podobě vnitřního monologu (jink by to přece nebylo tak psychologické, že;-) hlavního hrdiny mi v plném prožitku rozhodně nepomáhal. Spíše než o dramatický oblouk tu jde o vykreslení postav, života v nemocnici, náročnosti práce a nároků na lékaře. Ne, není to málo, obzvláště vezmeme-li v potaz skvělé výkony herců. Přesto mám z filmu pocit jako z českých nemocnic - chlad a odtažitost. ()
Škoda obsazení filmu.Geniální divadelní režisér,ale velmi špatný a nepřesvědčivý filmový "herec" Macháček...... ()
Nadčasové drama stárnoucího, bilancujícího neurochirurga. Moc podobnobných filmů v 80. letech u nás nevzniklo. Svoboda, Macháček, Brejchová, Brzobohatý v Top formě. ()
"Jenom ctižádostivý a tvrdý člověk mohl dokázat to, co jsi dokázal ty..." Silné psychologické drama z prostředí, kde se beze zbraní bojuje o život... ()
Československý psychologický film z nemocničního prostředí na oddělení neurochirurgie podle stejnojmenné knižní předlohy od Valji Stýblové. Vyprávění je zaměřeno na staršího lékaře, jehož jméno ve filmu nezaznělo a jenž provádí náročné operace v oblasti mozku. Hlavní postavu ztvárnil M. Macháček a jeho pracovní i soukromé záležitosti jsou doplněny svými nahlas vyslovenými myšlenkovými pochody. Neveselý a pochmurný snímek od J. Svobody vrcholí náročnou a téměř beznadějnou operací šestiletého Víti Uzla, od jejíž realizace dali všichni Macháčkovi kolegové ruce pryč. Ačkoli je zkušený neurochirurg značně unaven, neboť předchozí noc místo odpočinku byl povolán na akutní operaci nezodpovědného motoristy, pokusí se o záchranu chlapcova života. V dalších rolích se představili jeho kolegové v lékařském sboru R. Brzobohatý, V. Mareš či F. Řehák, Macháčkovu partnerku představovala J. Brejchová a přehlíženou lékařku Volejníkovou si zahrála polská herečka B. Brylská. V menší roli Macháčkova syna se objevil O. Pavelka. Starostlivého a obětavého dědečka, představujícího jediného příbuzného operovaného chlapce, naléhajícího na Macháčka, aby se do takřka beznadějné operace pustil, ztvárnil Š. Mišovic. V malé roli pacienta, někdejšího Macháčkova přítele ze studií, jsme mohli sledovat R. Lukavského. Soudím, že divácká atraktivita tohoto snímku není na vysoké úrovni, z filmu na diváka doléhá nepřívětivá a uspěchaná nálada, avšak nabízí bližší pohled na specializované nemocniční pracoviště s lékařskými kapacitami. ()
Především zásluhou pana Miroslava Macháčka jsem byla napnutá, jako bych snad samotnou předlohu Valji Stýblové nikdy nečetla.... Dle mého soudu jeden z nejlepších filmů pětaosmdesátého roku vůbec... ()
Tenhle snímek ani trochu nestárne, úžasné životní glosování v podání skvělého Miroslava Macháčka, které umocňují výkony prakticky všech ostatních protagonistů. Film má skvělý scénář a já osobně si užívám každou Macháčkovu větu, jen mě trochu mrzí, že ve filmu neměla více prostoru Eva Hudečková, ta ženská v sobě něco má, co se dá těžko vystihnout slovy. ()
Povedená záležitost, trochu příliš se vlekoucí na to, abych dal plný počet. Ten vnitřní hlas mohl být také častěji zticha, nicméně i tak jde o jednu ze Svobodových nejlepších prací. Macháček si zasluhuje absolutorium. ()
Strašně mě mrzí, že tahle KLASIKA není víc známá. V roce 1985 to muselo být naprosté terno. Ano, už existovala Nemocnice na kraji města. Jenže to byla telenovela (ač velmi kvalitní) v nemocničním prostředí, které sloužilo jako kulisa pro vztahy. Něco jako ty dnešní Ordinace, ale o několik levelů výš. Pokud jde o Skalpel, tohle je dokonalá symbióza doktora jako člověka i odborníka. Všechna pro a proti profese a vnitřního života osoby, jejíž soustředění, nálady a sebevědomí rozhodují o tom, zda budete chodit, mluvit, dýchat, myslet. Ať už byl Miroslav Macháček démon, kterého se mnozí herci báli (a asi bych byl mezi nimi), roli šéfa neurochirurgie si vystřihl parádně a do velké míry film stojí na jeho výkonu. Spoiler: Epizody s umírajícím romským důchodcem, dcerou kolegy, pacientkou, na kterou si troufla nepříliš schopná kolegyně, další dcerou úspěšného muže, opilého řidiče s rodinou a přecitlivělého kamaráda z mládí, kterého nenapadne nic lepšího, než doktorovi, který ho má zachránit, vyčítat všechna příkoří, jichž se na něm nevědomky dopustil, do filmu hezky zapadají a pěkně doplňují hlavní linii Uzlíka. Jinak mám podezření, že anesteziolog, který ve filmu vystupoval, byl profík a ne herec. ()
Pro všechny, kteří koukají na Ordinaci a podobné blbosti! Koukněte se na Skalpel, protože tohle je realita. Nemyslím dobu, ve které se film natáčel, ale pocity lékařů, jejich práce, problémy, to jak je vnímá okolí a jak se vnímají sami. Silný syrový příběh o lidství, žádné plytké melodrama. ()
Když se ještě aspoň občas točily špičkové české filmy... ()
Opravdu pěkný civilní film, který si na nic nehraje. Výborný je jako vždy pan Macháček. Film vykresluje nemocniční prostředí úplně normálně - což je u filmu vyjímka - a přitom je to podáno tak, že se divák nenudí. ()