Balada pro banditu

Straka v hrsti nebo tohle, stejně je to všechno stejná pakáž. Revoltující "omladina" na několikerý způsob... Aneb jak poznamenala Iva Bittová, Balada pro banditu je film pro pamětníky, památka na jednu hru Husy na provázku, které se ovšem přiblížila jen velmi volně a víc nic. (02.12.2009)

Řeknu Vám - už jsem viděl Vesmírnou prdu, Kameňák, sequel pro Bohové Musí Být Šílení. Viděl jsem 24 hodin, viděl jsem Teletubbies. Je podivuhodné, že jsem dokonce viděl i Discopříběh a přežil jsem. Ale něco tak nudného, odporného, patetického a až nenasytně zvrhlého jsem ještě neviděl. Střežte se Balady pro Banditu, neboť tohle je horor. Až ho uvidíte blížit se televizním programem, vyhoďte pojistky a odjeďte na bruslích na týden do Pákistánu. V opačném případě zemřete zlou smrtí (25.06.2007)

Balada pro banditu je pro mne žánrovou záležitostí, která svou pop formou výrazně rozšiřuje svůj potenciál v oslovení širšího okruhu potenciálních diváků. Neoslovuje mne svým stylem zpracování, byť má muzikál i silná místa důvtipného sarkastického dramatu. Těch několik míst je okouzlujících, ale převládající náladu prožitku pro sebe zabírá hudební a pro mne nepříliš zajímavá stránka a hlavního vedení muzikálu a chaos nepřehledného mraveniště davu. Ve své době muselo jít o trendovou a módní záležitost, což je výsledkem kompromisu ambicí a podbízivosti s lacině jednoduchou cestou k úspěchu. Ta předpokládaná osobitá tvář je slabinou, která nenechá naplno vychutnat několik opravdu vynikajících částí s vytříbenou ironickou nótou. Divadelní prkna jistě poskytnou zábavnější zážitek, filmová verze má nevyrovnanou podobu, slibuje a nenaplní. Hlavní postavou příběhu je Nikola Šuhaj (zajímavý Miroslav Donutil) v obraze loupežníka z nutnosti a revolucionáře z donucení a neochoty podrobit se cizí nadvládě. Divoký živel s partnerským problémem je nebezpečný pro všechny současné i budoucí nepřátele. Hlavní ženskou postavou je Eržika (Iva Bittová), Nikolova vyvolená s rozpolcenou duší ženské emancipace. Symbolickou postavou je Morana (zajímavá Blanka Rudová), jako našeptávač a hlavní hybatel propletených lidských osudů. Nejrozkošnější postavou je obratný vyjednavač Mageri (dobrý Bolek Polívka), mistrně intrikující se všemi proti všem pro svůj osobní užitek za každé situace. Důrazně táhne figurky a v nestřežených okamžicích zasazuje rozhodující rány. Hlavním protivníkem je velitel četníků (velmi zajímavý Jiří Pecha), který vyplnění rozkazu považuje za své životní poslání a žádný krok není nemožný a zakázaný. Z dalších rolí: vypočítavý Eržičin otec (František Derfler), zatvrzelý a nepřátelský Eržičin bratr (Martin Havelka), věrný Nikolův bratr Jura (Petr Maláč), prodejný slabošský starosta Derbak (Pavel Zatloukal), či tragicky zneužitý četník Kubeš (dobrý Pavel Nový). Pop-kulturní muzikál není určen pro mne, forma devastuje i velmi zajímavé a svérázně pojaté části a mou duši zalévá smutek. (18.03.2017)

Sísova Balanda pro banditu není ryzím divadelním záznamem inscenace pro diváky v přírodném amfiteátru ani úplně tradičním muzikálovým filmem, řekl bych, že stojí někde na pomezi... čímž vlastně vytváří krásný příklad „alternativního“ dílka na poli divadla, hudby i filmu. Svým svobodným, alternativním nádechem se BALADA krásně vymkýná z pout nesvobodné i jakékoliv konvenční tvorby a jakoby do tehdejší socialistické doby vůbec nepatřila. Nezvyklá experimentální forma plná paralelních střihů a poetických výjevů, jakou režisér zvolil a díky možnostem filmového média tak posunul dějiště od divadelního představení k rozehranému dramatu v daleko větších autentických prostorech ruin zámku, lesu či kameňolomu, mi tady poměrně sedla a líbila se mi stejně jako samotný muzikál. Ten autoři naplnili chytlavými popěvky s nádechem folku či trampských písní, které pro mě dodaly legendickému příběhu o Nikolovi Šuhaju loupežníkovi sympatickou atmosféru. Možná vzhledem ke svému mladšímu roku narození nedokážu být z toho unešen až tak, abych dal rovnou plný počet, ale velmi rád jsem tento originální hudebně poetický kousek v této filmové podobě viděl. Pro mě asi nejzajímavější počin s Miroslavem Donutilem, jaký jsem viděl... z doby, kdy se Donutil i Polívka ještě věnovali skutečnému umění a šlo jim to v takhle sehrané partě samozřejmě skvěle. [80%] (23.08.2021)

V divadle to muselo fungovat výborně. Na filmovém plátně se ovšem zcela vytratil duch revolty, o níž věděli jen herci a diváci a uzavřeli tak tiché souručenství. Tady zbyla jen spousta zpěvu, který by se nejspíše hodil na Portu a podivného patosu, zcela překrývajícího eventuální klady i zápory filmu. Všichni aktéři se při natáčení tohoto legendárního kusu zajisté skvěle bavili, ve své době se jednalo o nevídaný počin s příchutí svobody a nespoutanosti. Osobně dávám přednost Nikolu Šuhajovi s Petrem Čepkem v hlavní roli (i když je schématičtější a tendenčnější, leč řemeslně zdařilejší). Nějak se s touto svéráznou muzikálovou adaptací (a především s nyvě pějícím hrdinou, jenž by však mohl být dobře utajeným otcem Despráda) míjíme. Existují filmy, které, byť byly kdysi přínosné (majíce statut jakéhosi manifestu a symbolu), stárnou překvapivě rychle. (04.04.2010)