Den cvoka

Při sledování Dnu cvoka jsem se smál a zároveň mi bylo smutno. Smál jsem se, protože mě Koterskiho film upřímně pobavil satirou života v postsocialistickém bývalém východním bloku a bylo mi smutno, že se podobně originální filmy netočí i u nás. Hlavního hrdinu Adama prožívajícího krizi středního věku štve vlastně úplně všechno. Jeho život je jedním velikým rozčílením nad tím, jak se chovají ostatní a v jaké životní situaci se ocitnul. Kosterski se vtipně a nápaditě strefuje do politiků, do tvůrců televizních pořadů a reklam a vlastně i do všech Poláků, které zobrazuje jako nepříjemné podivíny s různými otravnými zvyky. Problémy, které iritují Adama, známe z našeho běžného života všichni, a i když je sledujeme v extrémně zhuštěné a absurdní formě, několikrát jsem si během filmu řekl: „Tak tohle mě přesně štve taky.“ Jediný problém, který jsem s filmem měl, bylo několik málo scén, v nichž Koterski podle mě překročí – v tomto filmu společnou – hranici absurdity a vkusu. (20.02.2012)

Další flák, kdy černý humor střídá sentiment? A je to tu znova. Jestli nemusíš hořké komedie, máš averzi vůči polštině a hlavně pokud tě pohoršují vulgarizmy, úplně jsi minul. Starý morous, okolním světem terorizován a jeho „1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, kurwa, ja pierdolę!“ nemusí ani tak někomu něco říct. Ale při snížení výkonu vlastního mozku je to v klidu. U doktora dobré, ve vlaku lepší, reklamy super, Adamův syn naprosto bezkonkurenční. Jeho part jsem si musel pustit hned několikrát. (15.02.2012)

Páni, skoro bych věřila, že to bylo natočeno v Čechách. Neuvěřitelná podobnost. Soustředila jsem se tedy na to, abych našla alespoň jeden rozdíl, přeci nemůžeme být tak hrozní... Závěrečná modlitba za souseda konečně přinesla úlevu - hurá, našla jsem to! No posuďte sami: „Prosím Boha, Ježíše, Marii a Syna. Zničte toho zkurvysyna, toho hada souseda..." K tomu by se Čech nikdy nesnížil, prosit o to Pána Boha, Čech jde a udělá to sám! Nejlépe inkognito. (03.06.2011)

Den cvoka, který není ale až tak úplně cvokem. Krize středního věku, frustrace celé v socialismu ztracené generace, hledání smyslu života, deprese povstávající z prázdna uvnitř vlastní existence, věčné prokletí západního intelektuála, totiž pochybování o sobě sama, syndrom vyhoření, ztráta hodnot způsobená odtržením od přírody a přivyknutím na městský způsob života, typická východoevropská ,,nasranost", desítky, ba stovky rituálů, které v podstatě jako jediné drží jedince při životě, onanování místo lásky, samota, vnitřní i vnější...to je Adaś Miauczyński, za jehož jméno je možno si dosadit tisíce, ba miliony mužských jmen indoevropského původu... Den cvoka, náš den... ,,Zabíjí mě samota, kterou jsem si způsobil sám." (25.11.2010)

Když Adam začne pochybovat i o svých snech tak se teprve ukáže jak moc reálné a drsné to je. Komičnost becmonosti. Jaký si to uděláš takový to máš. Ale kdeže? Jak uboze jsi byl zrozen a vychován takový jsi a budeš. Nejsou náhody a šťastné konce. Jen naše bizarně malé touhy a přízemní choutky, naše nudné a závistivé cobykdyby životy, modlitby a prosby, aby se ten druhý měl stejně na hovno jako já. (03.12.2008)