Dámský gambit

Šereda alá Majka z Gurunu, no po odstránení nemožného účesu je to o čosi lepšie, a v hlave má poklad. Ale inak by túto rolu vo veľkofilme mohla kľudne hrať Emma Stone. Šachy a napínavé? Nikdy by som nepovedal a niečo sa tu človek aj naučí. Ale osobne ma bavila viac jej osobná stránka, ktorá nebola až tak rozvinutá. Celý čas o nej vieme, že je závislá, ale nevidíme tu nejaké extra scény, z ktorých by sme pociťovali drámu. Toho súkromného života je tu nejak málo, všetko sa točí len okolo šachu. Ale priznávam, že tie súboje, najmä s Borgovom boli napínavé. Finále bolo športovým vrcholom. Najväčšie sklamanie vlastne prišlo až po odsledovaní seriálu, že všetko je vymyslené. Borgov by mohol byť Boris Spassky, ale aj tak to je jedno, pretože ho nikdy žiadna žena neporazila. Čiže ide čisto o fantáziu autora románu. (26.11.2020)

Další z povedených netflixovských flicků, který je řemeslným zpracováním, dobovým feelingem a zaměřením se na detailní studii silné hlavní hrdinky ve světě mužů náramně podobný The Crown. Jen méně rozsáhlý a namísto politiky se řeší téměř výhradně šachy. A podobně jako Koruna je primárně o životě státníka, je i Gambit natočený tak, že skalní fandové nosného tématu - šachu - si přijdou na své, ale nudit se nebudou ani mainstreamovější diváci, kteří potřebují i klasickou, emocionální rovinu zápletky, aby je to bavilo. Tenhle seriál má téměř vše. Občas zamrzí okatě odfláklá výprava a triky, ale udělat retro s omezeným rozpočtem není žádná sranda, takže se to dá přehlédnout. Parádní "záporák" Borgov a Anya Taylor-Joy exceluje jako ještě nikdy předtím. (16.12.2023)

V druhé polovině to připomíná rozbíhavý film. Je to taková rychlá zábava. Godless měl však úspěch, a tak Franka nejspíš nic nenutilo pokusit se materiál obohatit - prohloubit postavy a jejich vztahy, nebo se víc soustředit na nahozená témata související s genderem hlavní hrdinky. Rozhodl se udělat seriál, který stojí a padá s tím, jaký má děj spád. A ten také není stoprocentní, některé rozjeté linky vyznívají do ztracena, například když Beth objeví novou stránku své osobnosti po setkání s dívkou jménem Cleo. Dámský gambit je navíc vyprávěn tak typicky, až to svádí vzpomínat, ve kterých hollywoodských filmech už jsme podobné scény, postavy a motivy viděli. Příběh o podceňovaném outsiderovi, který se pustí do disciplíny, v níž obvykle bodují jiní, a nakonec všechny převeze, kombinuje s příběhem o dospívání. V něm jde především o to, aby Beth uvěřila svým schopnostem - aby zvládla uhrát partie s velmistry i bez prášků a alkoholu. Měl hrdinka odrazuje pro svůj chladný, roboticky odtažitý projev , jenž podtrhuje její genialitu. Co naopak může překvapit, je způsob, jakým závěr vykreslí prostředí v Moskvě. Sovětský svaz je tu až na oficiální doprovod, který Beth dostává a snadno mu uteče, zemí sympatických přejících lidí, jež "umí hrát kolektivně", zatímco Američané se příliš spoléhají na individualismus. Je proto sympatické, že vzniklo dílko, ke se žena dostane nahoru díky pomoci kolektivu. (30.11.2020)

Ačkoliv se mi to ve výsledku docela líbilo (a tak, jako jsem brečela, když našla zeď z výstřižků ve sklepě, jsem už u popkultury nebrečela dlouho), tak mě The Queen's Gambit stejně spíš jenom utvrdil v přesvědčení, že vlastně nemám moc ráda seriály. Bývá v nich tolik místa na věci, které ve výsledku nic neznamenají... A musím se povrchně přiznat, že pokud v nich nehrají moji oblíbení herci, tak mám často problém vůbec udržet pozornost. Tady mě nejvíc zajímal vztah s maminkami a některé to pozlátko kolem na mě docela fungovalo, ale něco tedy vůbec. Byla jsem velmi ráda, že se na konci vrátila kamarádka z dětství, aby dala věcem trochu zdravé ženské perspektivy. Zajímavě mírně netradiční charakter hlavní hrdinky, zda by to mohlo být tím, že knižní předloha je poměrně "stará". Protože ano, děti, knížka z roku 1983 už je dneska skoro čtyřicetiletá. Všechno se mění a pomíjí. I já už mám na hlavě stříbrné vlasy. Copak asi udělám dál. Každopádně Anya Taylor-Joy nalíčená podle Marisky Veres, krása. A ještě péesko, za nejlepšího soupeře jsem považovala toho dětského ruského šachistu. (27.01.2021)

Pro retro záležitosti mám výraznou slabost, takže u mě měli tvůrci seriálu hned od začátku body k dobru. To, že nešlo o žádnou špionážní akční hru z období studené války mi nevadilo, protože mě všechny ty duely na čtyřiašedesáti polích notně bavily, a pevně jsem věřil, že budu opravdu spokojeným divákem. Finále jsem scénáristům ale opravdu "nesežral", zklamalo mě naivní vykreslení poměrů v SSSR, ale k tomu už jsem se vyjádřil v příslušném komentáři. Škoda, za jiných okolností by tomuto seriálu pět hvězdiček slušelo. (18.12.2020)