Gerry

Geniální. Rozehrát něco takového vyžaduje obří dávku invence (aby to fungovalo) a hlavně odvahy (aby se to vůbec uskutečnilo). Jediná věc, jediný záchytný bod, o který se můžeme opřít, je nám sdělen už v samotném názvu filmu. Jeden, jehož jméno je Garry, a ten druhý Garry se vydávají na cestu pouští. Bez zjevné příčiny, bez zjevného cíle (když pomineme prvotní informaci o nějakém turistickém bodu, která je v celkovém vyznění beztak redundantní - dvojice totiž záhy z pomyslné stezky dobrovolně schází) se hrdinové dostávají hluboko do pouště. Je to až jakési osudové pnutí, se kterým dvojice hlavních protagonistů opouští vyšlapanou stezku a běží tak vstříc širé poušti. Fascinující a zároveň smrtelně krutá nekonečná pouštní krajina poskytuje Van Santovi přímo ideální prostor pro uhrančivé záběry přírodního univerza se dvěma „vetřelci“ předem odsouzenými svému osudu, aby se následně zaměřil na tváře dotyčných a dal ještě jednou vyniknout prostoru v kontrastu s jejich bezradností. Relativnost celku a detailu je zvýrazněna záběry s obtížně identifikovatelnou a z celku vyjmutou částí (dalo by se říct detailem) krajiny, ve které se někde v dáli vynořuje některý z hrdinů ze všech stran svíraný pouští. Především ale Van Sant předvádí skvostnou prostorovou ekvilibristiku, kdy každý záběr, ať je jakkoli dlouhý, působí dokonalým dojmem. Rozvržení každé scény je naplánováno s chirurgickou přesností a celkový sled záběrů působí až halucinogenním dojmem. Pnutí, které vytváří absence vnější dějové linky, je cítit v každém záběru a s postupujícím časem stále přibírá na intenzitě. Minimalistický hudební podkres výborně doplňuje vizuální stránku a celkově koresponduje s vnitřním vývojem dvojice hrdinů. Výsledný pocit podobný deliriu se tak na diváka přenáší s maximální možnou intenzitou. (17.06.2010)

Tak tohle jsme buď absolutně nepochopil nebo můj odhad v tom,že je to nic víc než jen nuda o tom jak dva kamarádi jdou a jdou přírodou je pravdivý.Ať hledám jak hledám tak v tom nic víc nevidím ,jediné co je hezké na tomto 103 minut dlouhém putování je tak leda krajina.Za mě 40 % jen za účast obou herců dvě hvězdy. (19.02.2015)

Gus Van Sant je jedním z mála režisérů, kteří jdou proti proudu. Vyprázdněná narace v Gerrym je opravdu velkým kusem pro diváka a záleží na každém, jestli to skousne. Doporučuji si zároveň přečíst 40. číslo cinepuru (online zde), kde je případ vyprázdněné narace tuším dokonce ukazován i na Gerrym.______Pokud se do filmu ponoříte a necháte ho na sebe působit, může se vám stát až halucinogenním a rozhodně netradičním filmovým zážitkem. Na filmu si jde přece cenit i více věcí než jen příběhu... (30.01.2008)

Garry je ďalším odtieňom Santovej jemnej, no ťaživej snovosti, pripomínajúcej let na olovených krídlach, pri ktorom je cítiť pomalé dusivé klesanie namiesto vznášania sa, vytvorené extrémnou dĺžkou záberov, vyslovene lyrickou choreografiou kamery, tónovaním farieb a opakujúcim sa minimalistickým hudobným motívom, odpsychologizovaním postáv a ukážkovým vyprázdnením naratívu. ............... Santov film akoby absorboval bezútešné chute z amerického nezávislého filmu 70tych rokov (svojím pomalým metaforickým putovaním "do nikam", vyprázdneným naratívom, odťažitosťou a odpsychologizovaním postáv pripomína najmä Two-Lane Blacktop Monteho Hellmana) a postupne ich rozpúšťal v poetike príbuznej s postupmi mága maďarského art filmu, Bélu Tarra (dve alebo tri scény z filmu vyzneli doslova ako citácie Tarrových filmov). ........ Podobne, ako postavy blúdia po vyprahnutej púšti, divák blúdi vo vyprázdnenosti filmu a tým dostáva ojedinelú a nepríjemnú príležitosť precítiť spolu s postavami naozaj zriedkavú, deziluzívnu púť, vzťahujúcu sa k tomu najlepšiemu, čo v kinematografii vzniklo. (16.10.2014)

Interesting. Hlubší poselství tohoto snímku může zůstat někomu zcela skryto a neviděno, stejně jako jinému otevřeno a viděno zcela (ne)jasně. Gus Van Sant paří mezi jednoho z nejproměnlivějších a nejosobitějších režisérů. Jeho filmy jsou pokaždé jiné. Za zmrvené Psycho bych ho nejradši ukamenovala, Dobrý Will Hunting je genialita a Slon je zase depresivní sonda do jednoho dne na střední škole. Již úvodní nekončící scéna s nádhernou hudbou Arvo Pärta dokáže navodit patřičně melancholickou náladu, kterou při sledování uvítáte. Ovšem, pouze pokud patříte do té skupiny diváků, kteří v tomto snímku spatřili hlubší poselství:) Ta druhá část může usnout nejspíš ještě před tím, než se hlavní hrdinové dostanou na místo určení:) Matt Damon a Casey Affleck dostanou chytrý nápad vydat se na výlet daleko od civilizace. Na místo, kde vládnou skály, útesy, písek a poušť. Už ne tak chytré je to, co následuje potom. Vždyť je to holý nerozum vydat se do takových končin a přitom si s sebou nevzít alespoň základní vybavení trampa. Mezi to bych zařadila dostatek tekutin, vydatnou svačinu, mapu, kompas a případně i mobilní přístroj. Celou dobu jsem nad tím přemýšlela, ale usoudila jsem nakonec, sice s pochybami, ale přece jen, že to tak prostě všichni zapojení do tohoto snímku po domluvě rozhodli:) Další věc, nad kterou jsem bádala, byla nějaká skrytá symbolika toho, proč spolu ti dva za celý film skoro ani nepromluvili. Pokud se ovšem nejednalo o diskusi o navigaci:) Nejlepší kámoši a skoro spolu ani nemluví? Každopádně, zrovna tyto faktory výrazně pomohly k jakési zvláštní, až mystické atmosféře, kterou tento snímek vyzařoval. Jakoby se nad ním vznášel jakýsi oblak nejasností, nějakého skrytého spirituálního významu. Jak už zde bylo mnohokrát řečeno, Gerry není pro každého. Musíte na něj mít tu správnou náladu. Náladu na osobitý artový počin, který ve Vás může zanechat jakési jemné, melancholické opojení. (15.06.2014)