Wesele
The Wedding Day
Svadba
Režie:
Wojciech SmarzowskiScénář:
Wojciech SmarzowskiKamera:
Piotr Sobociński Jr.Hudba:
Mikołaj TrzaskaHrají:
Robert Więckiewicz, Michalina Łabacz, Agata Kulesza, Ryszard Ronczewski, Mateusz Więcławek, Agata Turkot, Tomasz Schuchardt, Arkadiusz Jakubik (více)VOD (1)
Obsahy(2)
To, co jsme a to, čím nás zatížila minulost... Jedna velká okázalá svatba a hlouček podnapilých hostů tančí v rytmu disco, družičky zuřivě soutěží, někdo natáčí videopřání novomanželům. Svatba jako mnoho jiných, ale pod přiopilou zábavou se skrývá hořká pravda o nás, o dnešním světě. Nevěsta v pokročilém těhotenství, rozhodnutá emigrovat, s obavami sleduje manželovy výstřelky. Její otec, místní podnikatel Rysiek, má té noci také větší starosti než zmatky kolem svatby své dcery. Jeho životní obchod visí na vlásku, ve hře jsou nejen velké peníze, ale také štěstí jeho blízkých. Skryté napětí vnášejí i další hosté pozvaní na obřad. Dědečkovi Antoni Wilkovi vyvolává svatba vzpomínky na dramatické události před mnoha lety, kdy potkal svou životní lásku. S každým okamžikem narůstají emoce a projevují se nejhlubší city. Vzájemně se prolínají příběhy bouřlivé lásky mezi starými a novými milenci. Postupně se stírá hranice mezi minulostí a přítomností. Tajemství minulosti vyplouvají na povrch a roztáčí spirálu zla, z níž není úniku. Málokomu se podaří nahlédnout za hranice „své“ pravdy. A pokud se jim to podaří, tak většinou ve skrytu, ve strachu a obavách z následků a z odhalení. Úsvit nachází hlavní hrdiny v různém stavu, emocionálním rozpoložení a s různými závažím poznání a zkušeností. Jisté je jen jedno, se svatební kocovinou se bude muset každý vypořádat sám. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (51)
Smarzowski a po sedmnácti letech další filmová Svatba. Otec nevěsty je byznyzmen, jinak řečeno pěkný darebák, ne-li rovnou mafián. Jak svatba jeho dcery v pokročilém stupni těhotenství pokračuje, ukazuje se, že jeho finanční situace je podstatně horší, než jaký se snaží vzbudit okázalý dojem. Navíc je to celé prokládané válečnými vzpomínkami na mládí jeho otce, které opět vytahují na světlo historii, na kterou by Poláci radši zapomněli. Přiznávám, že na mě tu bylo až moc postav, takže jsem občas tápal, kdopak je kdo. Ale jinak další Smarzowského sebevědomá ukázka filmařiny, která umí tít do živého. ()
Smarzowski sa vraj pokúsil nastaviť poľskej spoločnosti zrkadlo. Nepoliak tak získa pocit, že všetci Poliaci sú antisemiti, rasisti, homofóbovia, primitívi, ignoranti, zadubení národovci, vyslovene prasačia povaha, ktorú tu necháva ako paralelu. Film to bol dozaista zaujímavý, ale urobiť znamienko rovná sa medzi nenávisťou k židom a dnešnou kritikou LGBT, to je prehnaný konštrukt. Nenávisť na rasovom či etnickom základe nie je to isté ako zhnusenie z toho, že deti učia kreatúry s pedofilnými sklonmi alebo z toho, že by sme mali 5-ročným deťom meniť pohlavie. Ani z toho, ako to dnes vidíme na dúhových festivaloch, že pred malými deťmi tancujú starí buzeranti s prašivými lofásmi vytiahnutými z trenírok. Ja tam rovnítko či paralelu s antisemitizmom spred 100 rokov nevidím. Smarzowski to teda trochu prehnal, správne poukázal na niektoré veci minulé i súčasné, ale v rámci tých neduhov nepoukázal na to, že sú v spoločnosti normálni ľudia so zdravým rozumom a nie každý kričí každú minútu zabi žida alebo černocha. Už len to slovo žid v hanobnom význame sa tu objavilo desiatky ak nie stovky krát, ako by Poliaci nemali nič iné na práci len hľadať nepriateľa. Smarzowski neukázal svetlé príklady okrem 100 ročného dedka, ktorý tu o chvíľu aj tak nebude. Akoby chcel naznačiť, že aj tie posledné zbytky dobra odchádzajú. Smarzowski v podstate zhanobil svoj vlastný národ. ()
[FEBIOFEST] Smarža zase zasahuje. S onou svojí syrovostí, až bizarností a krutostí, jak to jen umí. V tomto případě kouše do velkého sousta v podobě poloviční moderní předělávky pro slavné polské drama stejného názvu. Mám ověřeno, že nezáleží na tomto kontextu, abyste si film užili, ale s ním, je film povýšen na další úroveň. Komplexní tanec, kde se současníci potkávají s duchy minulosti jakožto veškerá možná kritika polské tehdejší společnosti, i když ne přímo oprávněně. Film je to silně náročný. Už tím, že vám skoro nic nedá zadarmo, je explicitní a snadno se v něm ztratíte. Délka je pocitově mnohem delší. I tak jde o silný film tvrdého zrna. Poláci ho evidentně moc neocení, ale Češi si v srdci kupodivu místo najdou. "Paměť je příšerná věc. Ale pokud není paměti, tak není člověka." ()
Jednou z asociovaných tém tohto dramaticky ladeného titulu, ak nie vôbec tou najpodstatnejšou, aká sa vskutku napokon natískala, predstavovala pogrom na poľskom židovskom obyvateľstve počas II. svetovej vojny, na čo v podstate chcel tento autor v podaní Wojciecha Smarzowskiho, priamo poukázať, pričom tak následne učinil akosi až priveľmi komplikovaným spôsobom; niečo na spôsob dvoch časových rovín, v ktorých podľa mňa vystupoval i naprosto kľúčový ústredný protagonista Antoni Wilk [Mateusz Więcławek & Ryszard Ronczewski] v mladšom a v staršom vydaní, resp. v hore uvedenom období a v stále covidovom roku 2021, ktorí jednoznačne zatienili skúsených hereckých matadorov: Roberta Więckiewicza a Agatu Kuleszovú s tým dôvetkom, že tieto roviny medzi sebou akosi neustále splývali do jedného kompaktného celku, čo je určite rozhodne zaujímavé skonštatovanie danej situácie, ale pôsobilo to chaotickejším dojmom oveľa viacej, ako sa patrilo. • Predstaviteľka, známa z Wołyńe, Michalina Łabaczová, stvárnila mladuchu Kasiu Wilkovú, ktorá sa vydávala za Janeka Sczuczyńskiho [Przemysław Przestrzelski], kedy na povrch postupne vyplávali nové skutočnosti, týkajúce sa nielen jej osoby, ale zároveň aj ďalších zainteresovaných osôb, ktoré sa zúčastnili na tejto veselici, kde každou ďalšou scénou prichádzala čoraz väčšia metelica rozkokošených nálad; inými slovami povedané, atmosféra začala čím ďalej, tým viac hustnúť, až zhustla do takého štádia, z ktorého nebolo žiadneho návratu...? → to by mal posúdiť každý divák, ktorý sa pohyboval v tomto dianí, plnom nepríjemných pocitov. • Režiséra budem i naďalej veľmi pozorne sledovať, s čím ma zase [ne]ohúri, alebo poľská nová vlna na miernom vzostupe. ← toto spracovanie mi predsa trocha pripomínalo i túto matku!, kde obdobne kreatívny tvorca "napchal" viacero ideí pod jednu strechu. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (1)
- Filmovalo sa v období od 11. júla do 3. decembra 2020 na viacerých miestach v Poľsku a Lotyšsku. (MikaelSVK)
Související novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Opět se nám blíží konec roku, ale ještě před tím, než se všichni ČSFĎáci rozutečou do víru silvestrovských oslav, máme tu tradiční ohlédnutí za nejlepšími filmy a seriály roku podle nejoblíbenějších… (více)
No, tak tenhle film asi musel kritiky hodně bavit. A to nese takový zdánlivě nevinný název, asi nikdo by si nedokázal představit jaký bude jeho skutečný obsah, natož pak forma, s jakou byl odvyprávěn. Smarzowskiho styl miluju. Všechny jeho filmy jsem si užil a proto netrpělivě vyhlížím každou další novinku, pod kterou se tenhle člověk autorsky podepíše, i kdyby to měla být jen prachsprostá vánoční reklama na polskou poštu – jistě by i na tomto komerčním hřišti Wojta dokázal zabrnkat na tu správnou strunu prostého katolicky smýšlejícího polského lidu. Ale abych se tady jen nerozplýval, ten začátek filmu mě maličko zarazil. Ještě si pamatuju na první WESELE, z 2004 a proto mě zarazila ta rozvleklost a vážnost úvodní pasáže. Rozhodně ale nechci soudit dřív, než po závěrečných titulcích, proto jsem se v duchu uklidňoval, že ten typický Smarzowskiho koncert ještě přijde. Ale že v tomto případě to čekání bude delší, než jsem původně předpokládal, a že tady víc než kdy jindy bude platit pravidlo, že čekaní jen umocňuje výslednou rozkoš, tak ne, s tím jsem opravdu nepočítal. Teď bych to měl rozdělit na současnou a historickou dějovou linku filmu, jejichž prolínání tady mnozí kritizují jako rušivý element. Pokud bych se k tomu měl vyjádřit na základě prvních okamžiků, kdy k tomu prolnutí historie se současností došlo, asi bych musel dát ostatním za pravdu. Totiž ono se neobjeví žádné varování, jako že teď přijde střih a my se přesuneme o 80 let zpět, ale ten předěl nastane tak samovolně a přirozeně v rámci plynutí děje, až jsem se v jednu chvíli sám sebe ptal, jestli pořád sleduju jeden a tentýž film. Pak nastal jakýsi „wtf“ moment, kdy jsem se pokoušel chytnout se v nově probíhajícím ději nějakého toho pomyslného stébla - rozuměj dějové linky, abych se znovu „vrátil do hry“. Takže jsem sledoval souvislosti ve jménech, místech, čase i prostoru, protože tam přece musel být nějaký hlubší přesah z minulosti do současnosti. Asi jsem prostě čekal na to, čím mě tvůrce znovu dostane. Ale to jsem ještě neměl tušení, jak to rozdělení na dvě zdánlivě samostatné dějové linky vnese do filmu naprosto nový rozměr a ve výsledku ho to doslova katapultuje napříč různými žánry kamsi mezi obrazovou alegorii a historickou katarzi. Od poloviny filmu už do sebe začínají věci zapadat a vše spěje k naprosto famózní finální části, kterou se tento film odlišuje snad od všeho, s čím jsem měl doposud tu čest se seznámit. Psát o tom, že to všechno působí depresivně, místy dekadentě a bezútěšně, že téměř každá filmová postava je zlá, zvrhlá nebo zle zvrhlá, že na současné tváři Polska můžeme pozorovat v jistých momentech paralelu s jeho temnou minulostí (asi bych ale nedával apriori celou současnost a minulost na roveň), je asi zbytečné. Smarzowski to zase dokázal i když na to tentokrát šel od lesa. Možná bych spíš měl napsat od stodoly :). Ano, byl tam vidět jeho rukopis, který použil u svých minulých autorských kousků, ale co na tom záleží? Ta konečná podoba, a hlavně vyznění a dopad tohoto filmu byly naprosto jiné, neotřelé a za mě geniální. Čekání se rozhodně vyplatilo, a nakonec jsem dostal to, co jsem nemohl očekávat ani v nejmenším. Tohle nebude film pro střední proud diváků, ale upřímně, který ze Smarzowskiho filmů takový byl? Tento má v sobě navíc určitý punc novátorství, a to ve formě jakou byl vytvořen. V tomto ohledu umělec překonal sám sebe a nastavil si další neoznačenou laťku. Už teď se těším, s čím přijde příště. () (méně) (více)