Marketa Lazarová

Nejprve jsem přetrpěla výkřik zoufalství a totálního selhání, tedy kauzu Marketa Lazarová na českém DVD. První disk je jen holý film, který má natvrdo nastavený takový poměr stran, že v televizi neuvidíte celý obraz, to asi proto, že má každý doma projektor, plátno nebo rovnou mini kino. Takže jsem byla nucena vidět horší, ale zato kompletní kopii vydanou Second Run Ltd. Bonusové DVD pak obsahuje trojici fotografických galerií, nic zvláštního, velmi stručné biografie, tři wtf povídání kritičky Zdeny Škapové, Jana Royta, který má jako jediný, dejme tomu, zajímavé téma a postřehy z pozice historika umění, a Ivo Maráka z UPP. Naštěstí je tu alespoň V síti času, maličký střihák s Vláčilovým komentářem z roku 1989. A tak mi tedy řekněte, k čemu je všechna ta hysterie, když ani pořádné bonusy to nemá? Nehledě na to, že titulky vydávané za české a anglické jsou vždy jen anglické. ___ No, více není třeba se rozohňovat, na každý pád je Marketa Lazarová dílem, které by se mělo zbavit mýtu a stát se znovu jedním z těch zajímavějších kousků 60. let a nikoli jediným vyvoleným filmem mezi všemi. Pokud by měla zůstat vyvolenou, musela by být absolutně univerzální, ať už by se popasovala s jakoukoli kritikou nebo škatulkou. Musela by dostát symbiozy diváckého i uměleckého filmu, vynikajícího hereckého filmu, ve kterém funguje umělecká licence, dramatická adaptace i zachycená etapa v historii. A Marketa je v mnoha ohledech unikátní, ale není povšechně dokonalá. Vraťme ji zpět na zem a stane se ještě lepším filmem. (09.12.2012)

Ještě jsem neviděl, aby měl film v záplavě pětihvězdičkových hodnocení ty dvouhvězdičkové v takovém počtu. Teď to chápu, Marketa Lazarová, i když dívka to hezká, tak není pro všechny a nedocení ji každý. Snad nejdelší film naší historie, snad ten nejzajímavější, snad nejznámější, snad nejlepší. Ale já mám stejně radši Alexandru! :-) (15.03.2009)

Filmová genialita dovedená do těch největších dimenzí. Z každého záběru, z každé sekundy sálá tu chlad, tu nejistota, tu zase osvícení a pohlazení. Jímavá hudba Zdeňka Lišky prohlubuje dané okamžiky a vlastně ona s obrazem je hlavní podstatou filmu. Rozplývat se nad umem Františka Vláčila, perfekcionisty každým coulem, je jen nošením dříví do lesa. Marketa Lazarová v nezapomenutelném podání mladičké Magdy Vašáryové symbolizuje krásu, čistotu a nevinnost v zabláceném, temném a brutálním středověku. Loupeživý rytíř Kozlík je taktéž nezapomenutelnou postavou a jeho brilantní stvárnitel Josef Kemr byl v masce ohyzdného drsného starce téměř k nepoznání. Oblíbenec Františka Vláčila mohutný Zdeněk Kryzánek v roli hejtmana Piva je jednou z těch nejopravdovějších hereckých kreací, která byla v českém filmu představena. A samozřejmě také zmíním Mikoláše, syna Kozlíkova v podání uhrančivého Fera Veleckého, který se stal mojí nejoblíbenější postavou tohoto filmu. Je pravda, že "Marketa Lazarová" nesedne každému. Ale těm ostatním se dostaví překrásná filmová báseň s jedinečnou symbiózou hudby a obrazu. (25.03.2006)

„V nahém světě středověku, vlčí láska ke člověku, bohabojnost meče svírá, kdo miluje (ne)umírá.“ Román přetavený do pochmurné balady středověkým bardem Františkem Vláčilem, esence lidství ve vší hrůzné kráse. Film drsný, krutý a nelítostný, stejně jako život v oněch dávných dobách. Příběh o prudké vášni, která se sobecky neohlíží na nic. Ani na konvence či společenská tabu (incest Adama Jednoručky a Alexandry) a nejméně ze všeho pak na rozum. Příběh vášně, které podlehl i Mikoláš, syn Kozlíkův a tím nasměroval život Markety úplně jinam, než jí bylo určeno. Ne do kláštera, ale do světa, do veškeré bídy i divokých radostí prosté existence. Lidé jsou odvěků nádoby hříšné, až po okraj naplněné chtíčem, zlobou a sobeckostí, ale i milosrdenstvím a láskou. Už jen jako Kozlík, zeman sezením na Roháčku, bych v čase zbývajícím chtěl žít: „Nezapírám své hříchy, sahával jsem příliš snadno po meči. Ale nikdy jsem nenapadl bezbranného! Moje skutky mě zděsí při posledním soudu, budu se bát. Ale nezastydím se !" A nad sebou nebe plné hvězd. Kdo říká ne filmové Marketě, říká ne životu. (06.08.2023)

Tento epos mě překvapil svou monumentálností vzhledem k roku, ve kterém byl natočen. I když..není se čemu divit..František Vláčil je jméno, které je synonymem pro takové filmy. Celá plejáda hvězd, počínaje Josefem Kemrem nebo Vladimírem Menšíkem a konče Magdou Vašáryovou (už v té době toho měla světu hodně co ukázat:) jenom dokazuje, že Vláčil rozhodně nebyl minimalista. (17.08.2005)