Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Fr
    ****

    ,,....NEZAHRNUJÍ S HŘÍŠNÝMI DUŠE MÉ A ČLOVĚKEM VRAŽEDNÝM ŽIVOTA MÉHO“....... /// Filmová rapsodie o lásce a ukrutnosti... Markéta je násilím odvedena z domu (,,Nemorduj! Vykoupím se!“ ... ,,Čím?“...), znásilněna (páč Bůh tak učinil, aby ON ji miloval) a plna lásky si nakonec vezme mrtvolu. (To jen takový shrnutí do čtenářáku milé děti...). Drsný časy, samej ,,jebák a skurvysyn“ a na všechno dohlíží spravedlivý a vševědoucí Bůh. Opravdu syrovej pohled na vlky mezi lidmi. Kdybych nečekal ,,ARTfilm“, tak bych tupě napsal, že je to jako na vojně: ,,proč to dělat jednoduše, když to jde složitě!“ Ale nejsem tupé zvíře a proto vím, že TADY to má smysl. Smysl, ve kterým vynikne herectví, fantastická poetická představivost (Vláčilova) a kamera. Sice nejsem přesvědčenej, jestli se na to ještě někdy podívám, ale lepší českej film pro ,,Filmovej klub“ asi nenajdete. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přemejšlím, jak by asi vypadala filmařina Darrena Aronofskyho v 60tých letech minulýho století v totalitní ČR. 2.) Skoro tři hodiny modliteb a žalmů. Přesně tohle hledám! 3.) Chci pochopit důvody, který vedli tvůrce k obsazení hlavních rolí v pohádce Princ Bajaja. (Tak to by mě ve snu nenapadlo....) /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *(7.12.2011)

  • Bluntman
    **

    Nejpřeceňovanější film v dějinách české kinematografie. Nevytýkám nudnost, protože má divák při sledování pocítit délku samotného díla a dosáhnout transcendence, ani vyprázdněnost vyprávění, protože k té Vláčil tíhnul vždycky a soustřeďoval se na styl, jenž má výpovědní hodnotu sám o sobě. Problém mám s tím, že dle mnohých "nejlepší český film vůbec" mění optiku nahlížení, aniž by se proměnil styl či byl přechod k hlediskovému záběru motivovaný, že není myšlenka pouze v obrazech jako u Tarkovského děl, ale musí být nahlas vyřčena, přičemž doslovností a křečovitou vznešeností trpí celé to martyrium pěkně podávaných nepěkných věcí. Nemyslím si, že by zhlédnutí v kině či snaha o třetí šanci na mém zhodnocení něco změnilo, a tak raději komentář zakončím citátem úvodního mezititulku (já se nezmínil, jak je to hrozně archaické - a to nejen z dnešního pohledu, že?), který je "zábavné" brát jako lakonickou glosu díla, nikoliv jako alibismus: "Toť příběh sestavený zbůhdarma a stěží zaslouží si chválu. Což naplat."(6.4.2007)

  • gudaulin
    *****

    Jsou filmy , které se dají spořádat jako hamburger a jsou takové, které si vychutnají jen zkušení gurmáni. Markéta Lazarová není párek v rohlíku,, který by se dal zchroupat mezi psaním SMS a pařbou na počítači.Je to dlouhý film, ale úplně jinak než jsou dlouhé filmy z Jacksonovy trilogie Pán prstenů. Vychutnat si Markétu, znamená být odpočinutý, vnímavý a patřičně naladěný. Je to bez nadsázky náročný film, který vyžaduje soustředění, protože má jen minimum dialogů a promlouvá spíš obrazem a hudbou. Markétu ocení nejspíš ti, co nelitují čas na návštěvu galerie nebo četbu básnické sbírky. Takoví přijmou Vláčilovu symboliku a poetické scény, hru světel a stínů nebo panoramatické dlouhé záběry kamery na zamlženou močálovitou krajinu, kde je doslova z obrazu cítit hnilobný zápach...Herci jsou dobří, ale Markéta je film, na který se jde kvůli režii, kameře a hudbě. Zároveň je to snímek, kterému svědčí víc velké plátno kinosálu. Celkový dojem 100 %.(8.12.2007)

  • Arbiter
    *****

    Na snímek bych se s radostí díval i kdyby šlo jen o sled záběrů a vizuálních motivů. Vláčilova (respektive Baťkova?) práce s kamerou souzní s mou představou o tom, co je krásné. Je snad mou vinou, že jsem si z filmu užil primárně právě ony "živé obrazy". Až v jejich stínu si vybavuji znepokojení z hodnotové roztříštěnosti, respektive roztříštěné středověké společnosti, kterou nám autor předkládá. Vše ostatní jsem po první projekci vnímal jen jako podružnosti (děj nevyjímaje), které pouze slouží výše zmíněnému. Zhlédnout Markétu Lazarovou víckrát ale i právě pro to vnímám jako nutnost.(24.7.2014)

  • Shadwell
    *****

    Vůči jiráskovsko-vávrovskému popisnému ilustrátorství lze kontrovat dvojím: vláčně (tj. podestetizací - jako asketický Bresson, nebo úmyslně sterilní Soderberghův Che Guevara), anebo vláčilovsky (tj. přeestetizací - naducanými ornamenty, spiritualismem). Díky zařazení Markéty Lazarové do druhé sorty, čemuž napomáhají i kritici, kteří ji rádi opatřují vznešenými přívlastky a píší o ní jako o filmu duchovním a filozofickém, zůstává ale často přehlédnuta ojedinělá dobová věrnost filmu a usilovná dřina provázející natáčení. Ačkoliv by chaotická forma nasvědčovala malému štábu, který pobíhal pár dní v lesích se dvěma 16mm Arriflexama, zabralo natáčení včetně příprav několik let, štáb strávil dva roky někde na Šumavě, aby přivykl středověkému myšlení, speciálně kvůli Kozlíkovcům se sháněly chlupatý koně, kvůli věrohodnosti zas opravdový kovový drátěný košile a smolníky z koudele, na filmu dělal oscarový výtvarník Pištěk atp. atd. ____ Dnes by něco takového vznikalo dost těžko ze tří důvodů: (i) V prvé řadě by do toho žádný producent dobrovolně nešel, a když, posunul by film k vančurovské hravosti na úkor tragické rapsodie, jak si ji vymínil Vláčil. Tehdy se natáčelo za komunistické peníze, čili o nic moc nešlo, kromě toho nezasahovaly partajní orgány, protože Vančura jako oběť heydrichiády byl nedotknutelný. Všechny spory probíhaly v rovině střetu imaginativního režiséra a prozaičtějšího dramaturga, který hodlal vtisknout příběhu nějakou alespoň základní kostru. Dnes dramaturga nahradil producent. Zatímco technická řemesla (kameraman, výtvarník, osvětlovač...) i díky zahraničním zakázkám natáčeným u nás neztratila svoji kvalitu, tvůrčí profese (scenárista a dramaturg zejména) se většinou pohybují v bludném kruhu nadšenectví a systému pokus-omyl. (ii) Druhak se vyčerpala levicová pohádka a nahradila ji apolitičtější fantasy. S tím, jak odtáhl komunismus, zmizely i mu blízké pohádky, jimž byla sociální spravedlnost vždycky blízká. Američani na tohle dávno našli recept a točí k vnějšímu světu lhostejné žánrovky, fantasy a růzmý alternativní vize středověku. Evropané si s tím nevědí rady, a když jim zmizí „velký nepřítel“, proti němuž by bojovali, jak se to přihodilo po Sametový revoluci, najednou nevědí kudy kam. Dnes nepřítele nemáme, tak si ho vytváříme uměle špatnými zprávami v médiích, zprávami tolik odlišnými od pozitivních zpráv a zakázané kritiky za totalitního režimu. A naopak, chtějí-li být Američané zaangažovaní, vylejzají jim z toho patetický srágory jako proti-bolševický paranoidní katastrofáky z 50. let. Někteří čeští tvůrci to ale doposavad nepochopili a točí pohádky i dnes. Pravda ovšem je, že na poctivou fantasy nemají peníze. Do jisté míry jsou to velice smutné postavy. Chcípaj a škubaj nožičkama. (iii) Pak taky původní dějinný a filmový kontext šedesátých let uměleckého kvasu je nenávratně ztracený. Mrtvý je i skvělý sodomita Menšík se svoji ovečkou a skoro až přepálený loupežník Kemr, s čapkou se stažený vlčí hlavy, pohan jak řemen. Hlavně by se ale musel najít někdo jako Vláčil, což byl dost úkaz. Sice permanentně nacamranej vermutem, na rozdíl od Bergmana, který když z někoho táhlo, letěl z placu, ale pořád kunsthistorik a vzdělanec. Beran s vizí. Švédský velikán ovšem Vláčila v renomé převýšil. Ovládnout svět a dosáhnout úspěchu jde nakonec často ruku v ruce s abstinováním, i Hitler jím byl. Oblíbený český filmový kritik, František Fuka, a jeden z nejrespektovanějších, Kamil Fila, jsou také vyhlášenými abstinenty.(7.2.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace