Greed
Obsahy(1)
Psychologické bohatství tohoto původně čtyři a půl nebo možná dokonce devítihodinového filmu, v oné době celkem výjimečné, obdařilo poprvé film románovými výrazovými prostředy. Stroheim navázal na griffithovský realismus, ale proti jeho trochu staromódnímu viktoriánskému ideálu romantických hrdinů postavil v zolovském duchu živé, plnokrevné typy, jejichž vývoj určovaly psychologické a fyziologické dispozice a prostředí. Příběh je příliš determinován ortodoxně chápaným naturalismem - dnes například ruší určité dekadentní schválnosti, ale řeč němého filmu a zvláštní dusivá atmosféra jsou dodnes opravdu strhující. V realistickém výrazu film vykresluje ničivé následky, které zanechává v chování a konání trojice maloměšťáků vášnivá touha po penězích. V závěru dosahuje režisérův divoký romantismus takřka epické šířky - sokové vzájemně spojení pouty, umírají krátce po sobě v pustinách Údolí smrti, žízniví, ale zasypaní zbytečným a zakrváceným zlatem. Velký realista Stroheim, mistr v oživování charakterů, vášní, věcí, které mu hrály přes množství významotvorných detailů, se po výrazném, producenty vynuceném zkrácení snímku odmítl k tomuto dílu hlásit a nikdy ho v konečném sestřihu ani neviděl. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
NFR 1991 ()
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. ()
Hodnotím a viděl jsem zremasterovanou čtyřhodinovou verzi. Jedná se bezpochyby o jeden z nejvýznamnějších filmů v jeho dějinách. Naše nazírání je však zkreslené. Původní 9 a půlhodinovou verzi již totiž nikdo neuvidí. Čtyřhodinová verze je specifická tím, že se nedochované části snaží ukázat alespoň jako fotky. Tím vznikla další hodina a půl materiálu. Já jsem na vážkách, zda tato verze může být lepší, než výrazně sestříhaná 140minutová. Fotky sice dokreslují celý film, na druhou stranu však narušují jeho kontinuální sledování. Alespoň, co se mne týče, trochu mi to vadilo a nebyl jsem schopen se celou dobu vyváženě soustředit. Z tohoto důvodu jednu hvězdu odebírám. Jinak ovšem jeden z vrcholů němého filmu! ()
Krásné, jak jen torzo může být. Chamtivost je film-román dokazující, že i hodně nadprůměrná stopáž neznamená nudu, pokud skutečně je o čem vyprávět. Čtyřhodinová zrestaurovaná verze se snaží nedochované scény nahradit fotografiemi a dialogy. Člověk si tak dokáže udělat představu o propracovanosti a vypilovanosti celého více než devět hodin trvajícího nedochovaného originálu. Otázka je, kolik hodin by musel mít třeba každý díl Harryho Pottera, kdyby je točil von Stroheim... ()
Upřímně, nechtěl bych to sledovat devět hodin. Už ty čtyři dochované stačí bohatě. A na rozdíl od jiných opusů od Tenkrát v Americe po Giganta si to u mě ani tuhle délku plně neobhájilo. Ne že by se "nic nedělo", ale mnohdy se dějí věci zbytečné vzhledem k vyznění, které příběh neobohacují a jen ředí stopáž. Rozhodně jsem z nastíněného materiálu neměl pocit komplexnosti, ale přeplněnosti. Už jen proto, že se Stroheim ani nevzdálí černobílému vidění problému. Takže čtyři hvězdy za ne nudný a rozhodně náročný a hodnotný projekt. Nicméně nenadšení studia z vyslání devíti hodin do světa chápu, protože nevěřím, že byly nutné. Kdyby to prostříhal rovnou sám Stroheim na "rozumné" tři - čtyři hodiny, měli bychom tu film lepší, ale hlavně plně dochovaný. ()
(1001) Mistrkus, fakt že ano. Ale musím říct, že prodloužená verze mě oproti kratší hodně iritovala, ty fotky mě prostě rušily. ()
Film mě od začátku zaujal. Je tu zajímavá a i na dnešní dobu naprosto reálná zápletka, vše je vlastně velmi realisticky vykresleno, včetně prostředí (nenatáčelo se v ateliérech) a film patří mezi nejlepší předválečné americké filmy co jsem kdy viděl. Svým naturalismem směle konkuruje knihám třeba Emila Zoly:) A v neposlední řadě mě opakovaně dostávaly české titulky: -"Mně se nejvíc líbila ta slečna, co zpívala tu smutnou píseň." -"Mě sás tý dva, jak só šén jódlovali." Ještě větší výhry, než jste čekali, již od roku 1923. PS: Moje verze měla 102 minut...ale dávalo to kompletní příběh, fakt nevim, kam se těch cca 40 minut ztratilo (respektive 140). ()
Slušné 4 hodinky na téma práce s powerpointovou prezentací. Aneb žádná další hodina by se určitě neztratila. Někdy bych opravdu raději Ženicha s kučeravými vlasy, protože jedině tam němému filmu neublížil braniborský valčík. Ovšem ta práce se zlatou! ()
No, já nevim. Asi budu za primitiva. Sama nemám ráda, když někdo soudí filmy dle jejich délky, ale v tomto případě jde podle mě stopáž výrazně na úkor působivosti. A to jsem samozřejmě viděla tu verzi, která má "jen" 140 minut. Některé pasáže jsou velmi intenzivní, na začátku jsem byla dokonce nadšená a plná očekávání. Místy se mihne nějaký vtip, který paradoxně potěší tím, že tu není jen tak pro srandu. A pak ty ruceee! Kdyby scéna s rukama a mincemi byla delší, snad bych byla přecejen obměkčena. O technické vyspělosti snímku a strhující exhibici němého herectví bych si nedovolila pochybovat, ale bylo to utrpení. Pardon. Třeba někdy seberu odvahu jít na Chamtivost znovu, abych ji mohla docenit. ()
Krásná románová freska s hlubokou propracovaností psychologie všech postav. Z původně cca 9 hodinového filmu, který mělo tu čest vidět jen pár vyvolených na jediném promítání 12. ledna 1924, zbylo dvouhodinové torzo... Stroheim, aby se vyhnul nejhoršímu, podílel se na stříhu, ale nakonec se odmítl pod znásilněné dílo podepsat a vlastně ho v této podobě nikdy nespatřil. Já jsem měl možnost sledovat bezmála čtyřhodinovou rekonstrukci z r. 1999 s využitím velkého množství fotografií jednotlivých ztracených scén a stálo to za to. I když bych pochopitelně byl mnohem radši, kdyby se fotografie rozpohybovaly a viděl bych skutečnou Chamtivost, jak ji spatřilo těch pár lidí na začátku roku 1924 a jak ji Stroheim nosil v hlavě. Poměrně vrstevnatý příběh nabízí pohled na destruktivní účinky touhy po bohatství, na ústřední dvojici zubaře McTeagueho a jeho ženy Triny ukazuje, jak se člověk může změnit, když je vystaven třpytivému pokušení... Původně milá a nevinná dívenka se po svatbě a výhře v loterii mění v nesnesitelnou lakomou ženskou. Vykreslení jejich upadajícího vztahu je přímo ukázkové, stejně jako tragické vyvrcholení mezi McTeaguem a jeho dávným sokem Marcusem. Stroheim, který odmítal využívat ateliéry, natočil tuto adaptaci románu Franka Norrise v autentickém prostředí a vyžíval se v někdy až přehnaném realismu, který však kombinoval s velmi romantickou zápletkou a vyvrcholením (ve smyslu literárního romantismu). Chamtivost je jeden z vrcholů němé éry, není možné nedát plný počet...***** ()
Torzo monumentálního opusu generála světové kinematografie! ()
Bohužiaľ som v kine videl len akúsi ešte československú verziu zosekanú na hodinu a trištvrte a bez hudobného sprievodu. Už tu však vidieť Stroheimovo majstrovstvo v nielen v silnom filmovom uchopení príbehu, ale predovšetkým vo vytváraní sugestívnych vizuálnych metafor. Dávam solídne 4* s tým, že si niekedy pozriem onu zrekonštruovanú 4-hodinovú verziu, kde sa snáď dočkám menšej skratkovitosti a prepracovanejších charakterov postáv. P.S.: Zrejme sa tu okrem iných inšpiroval aj Quentin Tarantino (Django) a George Miller (Mad Max: Fury Road). ()
Mám problém s restaurovanou verzí, fotografie na mne působí spíše rušivým dojmem. Ještě jsem je byla ochotna akceptovat, když sloužily jako jmenovky jednotlivých postav, ale i zde bych se bez nich obešla. V tomto obbí se točily filmy s mimořádně zajímavým vizuálem, což o Chamtivosti říci nemohu. Herecké výkony jsou velmi dobré a příběh sám mimořádně epický. Režie je extrémně nápaditá. Dovolím si do komentáře uvést dvojí hodnocení. Zrestaurovaná verze snižuje určitě vý razně kvalitu snímku svou rušivostí, za ni by to byly umolousané tři hvězdičky. Samotný film je určitě mnohem lepší, ale jelikož jsem byla z jeho tempa několikrát nemilosrdně vykopnuta fotografiemi, nesruloval mi ponožky. Časem bych se ráda podívala na verzi bez aditiv. ()
Videl som zreštaurovanú štvorhodinovú verziu, ktorá je skrátenou verziou pôvodnej desaťhodinovej a predĺženou tej dva a pol hodinovej. Najskôr by som trochu podiskutoval o práve štúdia zasahovať do výsledného tvaru diela. Podľa mňa má na to každé štúdio regulárne právo, keďže do diela vkladá svoje peniaze. Určite by bolo veľkým rizikom púšťat do kín štvorhodinový film a očakávať, že sa stane z neho veľký hit, preto sa tomuto kroku nečudujem a podľa ohlasu kritiky sa nič tak hrozného nakoniec nestalo a musím skonštatovať, že ani skrátená verzia by moje nadšenie z tohto filmu zrejme neznížila. A to ani napriek tomu, že sa film nikdy nevlečie a nie je v ňom žiadna vata. Zatiaľ čo sa Stroheimovi nemeckí kolegovia venovali výrazne výtvarnému expresionizmu, Erich nakrútil jedno z najdôležitejších diel naturalizmu a rieši v ňom jeho klasické otázky. Postavy, poháňané prírodnými silami, zločin, pomsta, pesimizmus. Sú postavy zodpovedné za svoju chamtivosť? Je to vrodená vlastnosť človeka, jeho prirodzenosť, s ktorou nič neurobí? Alebo má na výber a dokáže odolať moci peňazí? Nakoniec je dúšok vody drahší, ako 5 tisíc dolárov a osudovosť zápletky je dokonalá. Na Stroheimovom prístupe sa mi páči jeho hra s postavami, keď nám v expozícii predstavuje jednu postavu ako sympatickú, aby jej chovanie behom pár minút zmenil a divák sa s tým musel náhle vyrovnať. Musí sa taktiež vyrovnať so zidealizovanou predstavou manželstva, ktoré je nakoniec iba klietkou, ktorá nemusí byť v lepšom prípade ani zlatá. Erich von Stroheim podľa svojho výzoru určite s chamtivosťou problémy nemal, asi to bol bonvián, ktorý keď bol v podniku pri stole, tak za svoje peniaze pozýval všetkých:). Ďalšie povinné filmové čítanie, ktoré by nemalo uniknúť nikomu, kto sa zaujíma o históriu filmu. P.S.: Tak po preštudovaní detailov o skracovaní tohoto filmu a zničení materiálu musím dať Erichovi za pravdu, bola chyba MGM, že financovala tak dlhý film, ak chcela poslať do kín oveľa kratší. V tomto smere majú dnešní tvorcovia výhodu v DVD a režisérskych zostrihoch. ()
Moje setkání s Erichem von Stroheim jako režisérem nedopadlo špatně. Určitě mohlo dopadnout ještě líp, kdyby pánové z Criterion Collection nesplácali restaurovaný materiál každou chvíli dohromady s prezentací fotografií, které měly nahrazovat nezachované scény. Jak se mi to spočátku jevilo jako zajímavé řešení a dokonce vhodně zrealizované, postupně na mne fotografie začaly působit s každým dalším použitím ohromně rušivě a já byl několikrát nucen použít rychloposun. Ono už 3 až 4 hodiny sledování němého filmu je poměrně náročné, vyžaduje speciální náladu i rozdělený čas, a v tomto případě bych na místě nových tvůrců fotografie opravdu ponechal jen při těch nejzásadnějších scénách. Neboť Chamtivost je sama o sobě velice poutavá i skrze to zbývající 140ti-minutové torzo. Na němou éru snímek disponuje hodně osobitou režií, spoustou hezkých nápadů (např. symbolicky opakované scény s bílým ptáčkem), civilními hereckými výkony včetně propracované psychologie postav, a příběh mezi Dr. Teaguem a Marcusem nechává diváka v napětí i téměř 100 let od vzniku snímku. Už během prvního seznámení a jejich skamarádění, nasnímaného s pěkným nápadem prolínáním (němého) dialogu a hry na klavír, člověk začne tušit, jaký mazák se z pana Marcuse vyklube. Hmm, a taky že jo! Stylové, skoro až westernové vyvrcholení patří k těm příjemným překvapení tohohle ojedinělého filmu. (# Season Challenge Tour 2020: 4. téma – doporučeno režisérem (Christopher Nolan)) ()
Adaptace naturalistického románu. Stroheim usiloval o realističnost - natáčelo se opravdu v údolí smrti. Vznikl devítihodinový film, který Stroheim sestříhal na 4,5 hodiny a rozdělil na dva díly. Dostal do filmu doslova vše, co bylo v knize. Studio pak bez jeho souhlasu film sestříhalo na dvě hodiny a zbytek se ztratil. To je jedna z největších ztrát filmu. Film propadl jak u diváků, tak u kritiky ale pak se dostal do renesance. Jsou zde krásné expresivní detaily, skvělé herecké výkony a práce s barvou i když to je černobílý film. ()
Režisér Erich von Stroheim verejne prehlásil: „Keď som uvidel, ako môj film, ktorému patrilo celé moje srdce, zmrzačili cenzori, vzdal som sa všetkých svojich ideálov a snov tvoriť skutočne umelecké realistické filmy” / A tí si zrejme čoskoro povedali, že pôvodná verzia, čiže režisérsky zostrih o trvaní monštróznych deviatich hodinách, bude očividne pre divákov príliš ťažkým sústom, a tak sa následne učinil JEDEN mimoriadne nešťastný krok, spočívajúci v tom, že sa snímok skrátil len na dve hodiny! Chýbajúcich 7 hodín bolo označených za najväčšiu tragédiu v histórii kinematografie. Stratené sekvencie sú považované za "Svätý grál" kinematografie. / Čo sa dá s tým teraz vlastne robiť? Teoreticky sa rysuje jediná možnosť: Pokúsiť sa pôvodnú verziu rekonštruovať z originálneho scenára Ericha von Stroheima, a tým ju v podstate uviesť rovno do filmovej praxe, no podotýkam, že v rovnako oklieštenej podobe. Akurát sa mi dostáva akejsi špeciálnej edície o celkovom trvaní 239 minút, kde si už konkrétne všímam i neuveriteľné množstvo - archívnych, statických a otitulkovaných fotografií, vzťahujúcich sa k danému kinematografickému, monumentálnemu dielu o naturalistickom obraze Ameriky. Vďaka šikovnej strihovej montáži sú do filmu zakomponované presne tak, aby som mal reálny pocit, že zapadajú do súvislého deja, ktorý kamera zaberá tak, aby sa moje zdanie tým ešte väčšmi umocňovalo, čo na druhej strane môže vyvolávať určitý dojem rušivého charakteru, čo sa ma našťastie tentoraz vôbec netýkalo, nakoľko som nechcel pretáčať, a tak som poctivo absolvoval celú túto expozíciu, ktorú som nevnímal, ako prebytočnú, skôr práve naopak! A síce sa musím tiež priznať, že som Chamtivosť neabsolvoval na jeden záťah, áno, nechal som si poslednú hodinku i na nasledujúci, t.j. dnešný deň, ktorá sa mi javila, ako najzaujímavejšia, a to najmä vyčerpávajúca sekvencia z „Údolia smrti”, kedy sa už pomaly blížil záver príbehu nielen ohľadom kontroverzného protagonistu McTeaguea. Románova predloha vyšla v roku 1899, ktorú napísal prozaik Frank Norris (1870-1902). Čitateľ by sa v nej mohol dočítať to, čo mu „dokaličená” verzia Ericha von Stroheima, nemohla ponúknuť, aj keď by chcela! A mimochodom - perfektná angličtina je podmienkou. ()
Neuvěřitelné. KOUSEK DĚJE. Nezapomenutelná je scéna, kdy muž pravděpodobně k smrti ubíjí manželku a kamera dá dlouhý odjezd od okna ven na dům, na který se snášejí sněhové vločky. Takže divák vidí jen dům ve sněhovém reji - téměř ikonu naprostého soustředění a klidu - a přitom tuší, jaké hrůzy se dějí uvnitř. Je to skoro nesnesitelné. ()
Prekúsnuť toto dielo bolo naozaj ťažké. Nejde ani tak o jeho pomalé plynutie, pretože je z celého filmu doslova cítiť, že tie zábery majú svoje opodstatnenie, ale vybrať sa pozerať 4 hodinovú verziu, ktorá je vďaka strate niektorého materiálu nahradená fotografiami je naozaj úmorná. Obhliadnúc od toho sa jedná o naozaj skvostné dielo ranného filmu, ktorá je presýtená Stroheimovým citom k postavám a k príbehu. Celá jedna etapa muža od jeho začiatkov ako zubára, prežitia lásky a prepadnutiu alkoholizmu je spravená citlivo. Rôzne dejové línie, ktorá sa týkajú práve hriechu chamtivosti krásne dotvárajú príbeh, či už ľúbostný, alebo dramatický. A aj keď si prekúsanie sa cez začiatok vyžaduje veľa trpezlivosti koniec v podobe poslednej konfrontácie a uvedomenia si prázdnoty svojich túžob, ponúka film dostatočne silnú, emočne vyhrotenú kompenzáciu, ktorá rovnako ako sto rokov samoty od marqueza, dáva úplny zmysel až po skončení filmu. Príliš veľký naturalizmus dodáva scénam väčšiu špinavosť a zvrátenosť a tým pomáha emotívnej stránke a to tiež len vďaka tomu, že postavy sú konfrontované zo svetom, ktorých ich systematicky ničí. Strata priateľstva, peňazí, lásky a ľudskosti v tej najdokonalejšej podobe. ()
Monumentální filmové dílo jak mu mnozí také přezdívali. A jeden z nejlepších a nejpůsobivějších němých snímků vůbec. Film na svou dobu udivoval i jinou věcí a to naprosto neobvyklou stopáží, některé prameny hovoří o sedmi až desíti hodinách původní verze, to by bylo něco mezi dvaačtyřiceti až osmačtyřiceti filmových kotoučích! Nicméně původní filmové materiály jsou už dnes po téměř 85 letech pokládány za ztracené, škoda...Do kin se tudíž dostal jen zkomolený zlomek, a to na hony vzdálen Stroheimovým skutečným záměrům. I dnešní takřka stočtiřicetiminutová verze však představuje pouhou rekonstrukci oněch deseti kotoučů které si společnost Metro-Goldwyn-Mayer dala 10. února 1925 opatřit copyrightem. Snímek líčí příběh milostného trojúhelníku: dvě osoby, jejichž láska se nenaplní a osoba třetí, která do toho vztahu ničivě zasáhne. Stroheim pečlivě sleduje úpadek charakterů. Pronajal si uhelné doly a zubařskou ordinaci (jsou i ve filmu) aby nechal na herce působit ovzduší daného místa. Herci bydleli údajně v zchátralých bytech, aby se v nich dovedli autenticky pohybovat. Dům který popsal autor románu Frank Norris, se ve filmu znovu objevuje, natáčelo se zde. Norris analyzuje ve svém románu životní podmínky chudiny, které vedou k morální degradaci a totálnímu rozkladu osobnosti. Svým dílem tak atakuje základní syndrom americké společnosti : přetrvávajíc do dnes, tedy touhu po úspěchu a bohatství. Pro mistra Stroheima neexistovaly realistické filmy, nýbrž jen takové, které se točí v reálu. Jeho verismus ohromí především v závěrečné sekvenci v údolí smrti. Nutil též herce, aby v pustině trávily celé hodiny. Drsné podmínky je natolik poznamenaly, že skutečně neholení, vyčerpaní a přetaženi ztráceli kolikrát nervy a pouštěli se do sebe úplně sami. V Americe Chamtivost alespoň podle diváku tenkrát úplně propadla, zatímco ve Francii snímek přijali s velkým nadšením. V Německu se film pod názvem Lačnost po penězích-promítal v berlínském Paláci Ufa a tenkráte natolik pobouřené publikum projevovalo takovou nevoli, že se promítání filmu muselo přerušit a pořadatelé pak vraceli vstupné. Kritika byla jednoznačná alespoň v těchto aspektech : strašlivý film, ano nejstrašnější co byl kdy natočen, zároveň nejodpornější. Orgie nenávisti, hnusu, chladný, chraplavý ďábelský chechot. Tři tisíce metrů žaludečních obtíží z lidské hanebnosti na kterou dosud nikdo nebyl až zas takovém měřítku zvyklí. Mnohé tehdejší citáty zněli neúprosně a jednoznačně. Nazývali Erica Von Stroheima nemocným až labilním člověkem. Nejen německá kritika Stroheimovi vyčítala, že realismus přehání a všechno jen zveličuje. Chamtivostí Stroheim bezpochyby nenarušil jen hollywoodský diktát tehdy šťastného konce. Jeho důsledné prohřešky ho nakonec stáli i režisérskou ale o to více skvělou kariéru. Ale mohl ještě zažít, jak se jeho dílu, o něž se zasazovala Ciinémathéque Francaise, dostala rehabilitace. Avšak každý pokus rekonstruovat původní verzi, naposled roku 1991 přičiněním ZDF, je odsouzen k nezdaru: materiál už prostě neexistuje. Nakonec bych dodal že je to prostě jeden z nejlepších a předních filmů amerického naturalismu který jedinečným způsobem převedl do úžasné filmové podoby. Takřka celý film (i když jsem z něj viděl asi jenom necelou půl hodinku) je natočen v autentickém prostředí, což umožňuje charakterové vykreslení postav i jejich citlivý herecký projev. Zkrácení filmu mohlo vést k určité nepřehlednosti a nejasnosti, to je jasné. Některé vedlejší motivy a pasáže byli zcela vypuštěny. Navdory tomu mě však film, a možná i jiné diváky kteří toto dílo viděli, oslovil svou značnou působivostí a autenticitou.. Nakonec bych chtěl ještě říct že režisér Eric Stroheim který byl někde od roku 1933 činný už jen jako herec a to sice po vleklých a dlouhotrvajících sporech s Americkými producenty který mu vyčítali že je to přílišný excentrik a kverulant, mě ještě navíc a doslova uchvátil vynikající a nezapomenutelnou rolí německého polního maršála Rommela ve filmu Five Graves to Cairo, a pak také roličkou z veleúspěšného filmu Sunset Boulevard, kde ztvárnil zlostného Butlera. To vše:-) () (méně) (více)