Dívka na koštěti

Další z absolutních trikových a scenáristických diktátů trojice Novotný, Vorlíček, Macourek. Jeden z filmů, který lze promítat jako učební pomůcku na všech filmových školách po celém světě. Takhle se to dělá. Bez zbytečného digitálního divadélka. Výborné obsazení, ve kterém lze najít i dva vynikající šedesátkové neherce, Josefu Pechlátovou a Pepu Kolbla. Vše završuje skvělý humor. (11.10.2011)

Klasika Václava Vorlíčka, která je po dějové i efektové stránce mnohem efektivnější, než o 30 let později natočená kravina Saxána. Dodnes tleskám hercům v hlavních i vedlejších rolích, kameramanovi, efektům, režii i scénáristům. Prostě správná pohádková komedie v níž chybí jen to, aby Kryštof Kolumbus přijel lodí vodovodem. 80% (15.12.2014)

nostalgických 5* když už mám okomentováno pokračování Dívky na koštěti, tak by se hodilo něco napsat i k této klasice. Pět hvězdiček si zaslouží i bez nostalgie a je to správný moderní rodinný pohádkový film se vším všudy co má mít. Prostě kdo má rád kouzla a fantazii, tak ho to musí bavit ... i když jako všechno po skoro půlstoletí trošku vyčpí. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 3 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (04.03.2018)

Náramně legrační. Místy sice v duchu "kouzlo nechtěného", ale legrační. Pohádka, kterou musela vidět pí Rowlingová, to mi nevykládejte, že ne, když hledala námět na román. Šikovně to vše ale zamaskovala výměnou drzé hlavní hrdinky za ňoumovitého chlapce a pokud bych na to teď nepoukázal, nikdo by na to nepřišel. (20.12.2011)

DÍVKA NA KOŠTĚTI znamená v české škole pohádkové tvorby oproti TŘEM OŘÍŠKŮM PRO POPELKU cosi jako náznak civilizačního posunu, rysu, který bude tento směr žánru charakterizovat i po celá osmdesátá léta. Prolnutí pohádkového a skutečného světa - vůbec poprvé - v této souvislosti rozšířilo tvůrcům nebývalým způsobem možnosti a poskytlo příležitost k nevídaným replikám a postřehům, z nichž mnohé zlidověly. Pohádka zcivilněla a zesoučasněla. Přiblížila se a stala se jakoby hmatatelnější. Propracovaný scénář (doslova hvězdné trio Miloš Macourek, Hermína Franková, Václav Vorlíček) obohatil základní pohádkový tvar syžetu i scénáře o současné humorné prvky typického národního rázu a propůjčil tak dílu další rozměr. Oproti pohádkové tvorbě padesátých let se tak vykrystalizovala vývojově nová forma, z níž se naše kinematografie postupně vzpínala k dalším a dalším vrcholům. DÍVKA objevila nové tváře (Jan Hrušínský, Jan Kraus), jiným poskytla zcela nové příležitosti (Menšík, Bláha, Jedlička). Překvapivě dobře svou úlohu zvládla i Petra Černocká. Pokud se dříve za nejpopulárnější pohádky považovala díla vzniklá v padesátých letech, prosazením nové, civilní pohádkové tvorby přestala být tato orientace jednoznačnou. Nejen českému divákovi to určitě neublížilo. (12.09.2007)