Dívka na koštěti

Václav Vorlíček v Dívce na koštěti předvedl neskonale výborný cit pro umné načasování obrazu a hudby, čemuž i vydatně pomohla titulní píseň od Petry Černocké. To, že Vorlíčkovým trademarkem je jistá dávka bláznivost, jsem si již zvykl, ale zde jí bylo přesně o něco víc, než bylo vhodné. Jinak herci včetně filmového světa byly doslova kouzelní... (16.10.2007)

"Ať přijde tatínek do školy." "To prosím nemůže. On je netopýr." Velmi zdařilá rodinná crazy komedie pánů Macourka a Vorlíčka s tolika (!) fantaskními nápady, že člověk až nestíhá současně se smát a civět na to v němém úžasu. P. S.: Taky jste si všimli, jak významnou součástí Vorlíčkových komedií je hudba, zběsile gradující děj s pomocí vaší hekticky pulzující krve? (11.04.2003)

Pohádka postavena na pěkném strašidelném světě, jež je vybudován na archetypech jednotlivých nadpřirozených postav. Záběry ze strašidelného světa jsou tady ty nejlepší. Na "reálném" světě je zase zajímavý střet napřirozena s realitou. Dětská mysl je jednoduchá na uvažovaní o pravdě a tak ani pohádkové přizpůsobení, že nikdo nemá problém s čáry Saxány tedy nevadí. Dobré 4 hvězdy taky za výkon většiny herců. P.S. "cameo" Růžičkové je pecka. ... v knihách vázaných kůži ... (02.01.2010)

Náramně legrační. Místy sice v duchu "kouzlo nechtěného", ale legrační. Pohádka, kterou musela vidět pí Rowlingová, to mi nevykládejte, že ne, když hledala námět na román. Šikovně to vše ale zamaskovala výměnou drzé hlavní hrdinky za ňoumovitého chlapce a pokud bych na to teď nepoukázal, nikdo by na to nepřišel. (20.12.2011)

VIDĚNO PO DLOUHÉ DOBĚ ZNOVU. Vorlíčkovi a Macourkovi se opět v socialistickém Československu podařilo vytvořit zdařilou novátorskou zápletku, která mohla být ve své době neotřelá nejen v naší domovině, ale možná i světové. Novátorský mi přijde  už jenom dílčí nápad s rozdělením těla, ale jak  již tady bylo několikrát  zmíněno přede mnou, hlavní je,  že, v Dívce na koštěti se objevují kouzla, čáry a kouzelnická škola ještě dávno před vynálezem Harryho Pottera...A oproti Potterovi to je sranda!  Vorlíček a Macourckem samozřejmě byli tehdy  mistři na rozvinutí pohádkové zápletky na bláznivou podívanou s dobrým  komediálním tempem.  Tady se mi navíc líbilo i to školácké-mladistvé prostředí (je poznat, že to ve své době bylo zamýšleno primárně jako teenagerský film) s partičkou nezdárných výrostků v čele s mladým Krausem. Nejgeniálnější mi ale příjde pasáž v blázinci s BRILANTNÍM  vedlejšákem  Heleny Růžickové coby Švágrové Děda Všebeda, která to tady neuvěřitelně zandala. V obsazení  trochu trčí Jan Hrušínským, jehož projev (minimálně za mlada) mi vždycky přišel takový dřevěný.  Zatímco u Petry Černocké  jsem se po čase nestačil divit, jak tato v dnešní době okrajová celebrita přispívající příspěvky do bulvárního plátku, byla (minimálně tady) zajímavá a sympatická dívka.  Řekl bych, že je tady stejnou ozdobou filmu  jako Libuše Šafránková v pozdějším Mráčkovi, a i  známý úvodní song, který pro film nazpívala, se mi líbí. To jsem blázen.  To abych už šel čekat na příchod Kryštofa Kolumba... Ale za mě společně se snovou černobílou   Jessi  snad nejvetší Vorlíčkova-Macourkova jízda se spoustou skvělých momentů a hlášek, jejíchž opáčko mi krásně zpříjemnilo vánoční svátky. TAK SE MI ZDÁ, ŽE VŠICHNI DOSTANEME SVĚRACÍ KAZAJKU.❤ (25.12.2021)