Dívka na koštěti

VIDĚNO PO DLOUHÉ DOBĚ ZNOVU. Vorlíčkovi a Macourkovi se opět v socialistickém Československu podařilo vytvořit zdařilou novátorskou zápletku, která mohla být ve své době neotřelá nejen v naší domovině, ale možná i světové. Novátorský mi přijde  už jenom dílčí nápad s rozdělením těla, ale jak  již tady bylo několikrát  zmíněno přede mnou, hlavní je,  že, v Dívce na koštěti se objevují kouzla, čáry a kouzelnická škola ještě dávno před vynálezem Harryho Pottera...A oproti Potterovi to je sranda!  Vorlíček a Macourckem samozřejmě byli tehdy  mistři na rozvinutí pohádkové zápletky na bláznivou podívanou s dobrým  komediálním tempem.  Tady se mi navíc líbilo i to školácké-mladistvé prostředí (je poznat, že to ve své době bylo zamýšleno primárně jako teenagerský film) s partičkou nezdárných výrostků v čele s mladým Krausem. Nejgeniálnější mi ale příjde pasáž v blázinci s BRILANTNÍM  vedlejšákem  Heleny Růžickové coby Švágrové Děda Všebeda, která to tady neuvěřitelně zandala. V obsazení  trochu trčí Jan Hrušínským, jehož projev (minimálně za mlada) mi vždycky přišel takový dřevěný.  Zatímco u Petry Černocké  jsem se po čase nestačil divit, jak tato v dnešní době okrajová celebrita přispívající příspěvky do bulvárního plátku, byla (minimálně tady) zajímavá a sympatická dívka.  Řekl bych, že je tady stejnou ozdobou filmu  jako Libuše Šafránková v pozdějším Mráčkovi, a i  známý úvodní song, který pro film nazpívala, se mi líbí. To jsem blázen.  To abych už šel čekat na příchod Kryštofa Kolumba... Ale za mě společně se snovou černobílou   Jessi  snad nejvetší Vorlíčkova-Macourkova jízda se spoustou skvělých momentů a hlášek, jejíchž opáčko mi krásně zpříjemnilo vánoční svátky. TAK SE MI ZDÁ, ŽE VŠICHNI DOSTANEME SVĚRACÍ KAZAJKU.❤ (25.12.2021)

Jeden z mojej TOP 5 českých filmov. Václav Vorlíček v 70. rokoch dokazoval, že patrí k špičke českej režisérskej elity. Podobne ako Tri Oriešky pre Popolušku aj tento film sa vyznačuje pompéznou výpravou, skvelými kostýmami, nezabudnuteľnou hudbou, nenásilným a príjemným humorom, sympatickými hereckými výkonmi, svižnou réžiou, krásnym záverom a dokonca aj skvelými trikmi. U mňa jednoznačne 100%, film môjho detstva vďaka ktorému tak veľmi v súčasnosti milujem Harryho Pottera. Skrátka magický čarodejnícky svet ma fascinoval už od detstva a tento film tomu výrazne dopomohol. (04.07.2007)

Původní Dívka na koštěti je satirickou moderní pohádkou, pracující s motivy mladé lásky, situačního humoru a tehdy velice oblíbeného střetu nadpřirozena a současnosti. Herecky dominuje generace Menšíků a Bláhů, z mladých se později vyčlenil jen ten Jan Hrušínský. Petra Černocká nepřekročila Saxanin stín, Kraus svoji tehdejší škatulku vyměnil za tu současnou, Zavřel zapadl mezi epizodkáře a po Hejném další stopy ve filmu (vzhledem k jeho emigraci) nenalézáme. Dnes navazuje dvojka pod názvem Saxána a Lexikon kouzel s novými postavami a zásadní změnou, která činí Saxánu filmem nikoli pro náctileté, ale pro děti. Škoda, že v té dvojce už nenalézáme podobný poklad, jako je zdejší epilogující Meda Valentová. Půvabné úvodní titulky Adolfa Borna nahradily moderní triky, což je ale zase na druhou stranu po 40 letech přirozeným jevem. (27.08.2011)

Dívka na koštěti v podání Petry Černocké. Saxana má být třista let po škole. Komu by se chtělo, že jo. Tak uteče do světa lidí. Tady potká mladého Jana Hrušínského. Saxana zde našla něco mnohem závažnějšího, než co jí může nabídnout svět čarodějnic, proto se rozhodne ve světě lidí zůstat. Má to jeden háček, musí vypít odvar z babského ucha (šalvěj přeslenitá). (08.12.2008)

Pohodová česká pohádka, ve které za použití jednoduchých perspektivních a podobných triků vidíme jaké úrovně dosahuje naše česká kinematografie Václava Vorlíčka... Saxana na pohled pěkná dívka umí čarovat podle kihy: Lexikon čar a kouzel, a za pomoci kouzel se dostává do situací šťastných i nešťastncých... Konec je zpracovaný velmi pěkně a nikoliv nějak tuctově. Klasická main theme je chytlavá až to není hezké ;) : Sa-xá-nóóó ... v knihách , vázaných v kůži, Sa-xá-nóóó ... kouzel je na tisíc. (16.04.2005)