Proti všem

Husitské revoluční hnutí za náboženskou, národní a sociální svobodu českého národa tvoří nejslavnější stránku našich dějin. Význační čeští spisovatelé mu vzdali hold svým dílem. Nejšíře je husitské hnutí zachyceno v díle klasika naší historické prózy Aloise Jiráska. Již dříve dalo Jiráskovo dílo několik námětů českému filmu a nyní se stalo podkladem k Vávrově velkoryse koncipované husitské trilogii. Můžeme směle říci, že tato mohutná freska slavné epochy našich dějin nebude v československém filmu tak brzy překonána. Vávrově trilogii lze leccos vytýkat jak v celkovém pojetí, tak i v jednotlivostech. Jisté však je, že všechny tři filmy dovedly přiblížit dnešnímu filmovému diváku vzdálenou dobu české historie, ukázat na naši slavnou minulost, v níž naši občané neváhali obětovat v boji za pravdu a právo své jmění i své životy. A v tom vidíme největší význam Vávrovy husitské trilogie. Filmový přehled 30/1957 (11.10.2007)

Vítěství na vítkově je pro náš národ nepředstavitelné, poprvé a asi naposledy jsme porazily světovou armádu, díky geniálnímu generálovy Janu Žiškovy. Husitství je moje oblíbená historická epocha a tento film husitství oslavuje. Co mi na něm vadí je ruka Josefa Macka, marxistického historika, jehož Husitské revoluční hnutí, je vlastně jakousi předlohou, národní komunistického revolučního obrození. Je vtom cítit vliv padesátých let, to samozřejmě škoda. (25.04.2015)

Vávru mám rád, jeho husitskou trilogii taky. Tenhle díl je však asi nejslabší, nejvíce poplatný době vzniku. Náboženští fanatici jsou až příliš trhlí a nesympatičtí (snad později inspirovali i autory 30 případů majora Zemana - blouznivec Bič Boží má svůj předobraz právě zde). Právoplatný český král Zikmund Liška Ryšavá je jen záporným cizákem, zato Žižka svým jednotícím projevem připomíná totalitní všechny sjednocující Národní frontu. Pořád je to však pan Vávra, s velkolepými historickými scénami, včetně dobývání Tábora a bitvy na Vítkově, a s nejlepšími českými herci té doby. Skvělý byl např. Stanislav Neumann v roli ukňouraného zarputilého popa. Ukázka - bitva o Vítkov: http://www.youtube.com/watch?v=afEfCniXWV8 (30.05.2010)

Tělo v moci ideologie. Každý úd se v okamžiku, kdy ze sebe vyzařuje tajemství, svou duši – šílenství, úzkost, radost, štěstí, vůli – může stát oporou ve vzletu i při nachýlení. Více než pět set let od husitského povstání, něčeho spíše zemského, přírodního než vypočteného, kulturního, konstruovaného, „historického“ nedokážeme ani naznačit, jak tehdy plynul čas, co kdo z nás tenkrát prožíval, a nyní tváří v tvář těm promyšleně sehraným tělům, která se tak důvěrně známě pootevírají, aby vynesla svůj soud, musíme jistě říct to jediné: stojíme proti jakémukoliv násilí a fanatismu. Záhy jsem nabyl dojmu, že zde nejde o nic víc než o přizpůsobení si něčeho nepřisvojitelného. Hnutí se změnilo v pouhé gesto, a to v gesto vybízející k podobnému povstání – žel k jakému asi? Ovšem asimilovalo se to přesvědčivě… Propaganda. (22.12.2018)

Po letech dokoukán třetí díl Vávrovy husitské trilogie. Ze všech tří částí asi nejslabší. Čtvrtou hvězdičku přidávám především za finální epochální bitvu na Vítkově. Jinak je to hodně o politických machinacích...Je tu nejen Pražské katolické měšťanstvo a katoličtí kněží, jsou tu Husité, mezi kterými to začíná vřít a kteří se začínají štěpit, ať už na umírněné husity, na radikální, ale i na odštěpení zfanatizovaných adamitů, či chcete-li pikartů.... (08.12.2022)