Režie:
George AgathonikiadisScénář:
George AgathonikiadisHrají:
Miroslav Donutil, Martin Donutil (průvodce), Bolek Polívka, Pavel Zedníček, Petr Oslzlý, Jan Burian, Karel Vágner, Iva Bittová, Jan Kačer, Ivo Krobot, Jitka Čvančarová, Milan Kňažko, Jiří Strach (více)Obsahy(1)
Bilanční dokument o jednom z nejznámějších českých herců Miroslavu Donutilovi. O jeho soukromí veřejnost mnoho neví, a tak díky důvěře, kterou chová k režisérovi Georgu Agathonikiadisovi se dostaneme k Donutilovi domů, dozvíme se o jeho nelehkém boji s dlouholetou nemocí a samozřejmě se podíváme skrze jeho osobnost i na historii divadel, s nimiž je úzce spjat. Divákovi se otevře nevšední pohled do jeho soukromí i herecké profese, které se věnuje již přes 50 let... Miroslav Donutil se narodil 7. února 1951 v Třebíči. Pro studium herectví na JAMU v Brně se rozhodl po absolvování gymnázia díky rodině – jeho rodiče hráli ochotnicky divadlo a jeho dědeček byl vynikajícím vypravěčem. Již za studií hrál v Divadle Husa na provázku. Poté se stal členem Národního divadla v Praze. Je nejen hercem vážných a komických rolí, ale i skvělým bavičem a vypravěčem. Významná je jeho role jako dabéra, působil i jako autorský moderátor. Je ženatý přes čtyřicet let s manželkou Zuzanou, mají dva syny, přičemž mladší syn Martin je i průvodcem tohoto dokumentu... Mirek Donutil miluje lidi, miluje své diváky a pro ně je ochoten jít až na hranice svých fyzických i psychických možností. Podají o něm svědectví jak jeho nejbližší, tak kolegové herci a muzikanti. Navštívíme jeho rodné město Třebíč, pojedeme s ním na ryby, budeme s ním v zákulisí divadla i na natáčení filmu. Posedíme s ním v kuchyni na jeho chalupě u čaje a taky si s ním zahrajeme tenis nebo fotbal. (Česká televize)
(více)Recenze (21)
Rozumného člověka opravdu napadne, že někteří profesionálové, zabývající se filmem, nebudou Miroslava Donutila hodnotit třeba jen podle televizních pořadů z posledních let nebo například podle seriálu Doktor Martin. Přijde mi směšné psát, že i když každý člověk postupem času nedělá samé super věci, neměli bychom zapomínat na jeho nejdůležitější počiny. Takže ano, tento herec patří k nejlepším své generace, jak divadelní, tak filmové a pokud se někteří z vás nedostanete dál než k narážkám na titul filmu a přemýšlíte, proč je součástí veřejné služby, běžte do háje a dostatečný čas tam zůstaňte. ()
Jediná otázka je, jak jde takový film s takovým titulem natočit a uvést neironicky. Že je to součást vysílání veřejné služby, je na tom nejvtipnější. ()
To je fajn, že tu ten chlápek byl alespoň na chvilku s námi. Donutil je legenda a dokument za života si zaslouží jako málokdo. Takže skvělé historky a poplácávání po zádech té legendě. Nic víc, nic míň. Všechno nejlepší k narozeninám. ()
Pan Donutil je moje srdcovka už od raného dětství, kdy jsem jako malý špunt sledoval seriál Báječná léta. Tehdy jsem byl ve věku hlavního hrdiny, stárl jsem spolu s ním a získával ze seriálu poznatky do života. Pan Donutil tam perfektně daboval tím svým úžasným vypravěčským hlasem a hodně mě to ovlivnilo. Dnes, ve svých 34 letech mohu říci, že jsem ho viděl hrát dvakrát v Národním divadle (Národní furianti a Sluha dvou pánů), viděl jsem jeho předčítání z knih Oty Pavla ve Viole, o němž je v tomto dokumentu řeč, viděl jsem ho v jeho nejnovější roli v Divadle ABC ve Smrti obchodního cestujícího, kde exceluje po boku Zuzany Kronerové i svého syna a sklízí potlesk vestoje, viděl jsem v divadle dvě jeho one-man-show, byl jsem přítomen i na jedné jeho knižní autogramiádě. Doma mám několik jeho podepsaných knih a DVD. A tím pádem je asi jasné, že tento dokument by se mi líbil zřejmě za všech okolností. Ale musím vyzdvihnout snahu o poetické záběry a vyznění dokumentu v segmentech, které se věnovaly vodě a rybářské vášni pana Donutila. Zároveň oceňuji možnost nahlédnout do soukromí pana Donutila a vidět ho v jeho civilní podobě. "Povinné" chvály, u které ale zrovna v tomto případě věřím, že je upřímná, od kolegů, kamarádů a známých hlavního aktéra, je zde možná na můj vkus až příliš mnoho, ale to je asi prostě dáno osobností pana Donutila. Možná kdyby se dokument více věnoval panu Donutilovi a osekal počet respondentů aspoň na polovinu, bylo by to jen ku prospěchu. Ale i tak chvála a poděkování ČT, že takový reprezentativní dokument o panu Donutilovi za jeho života natočila. Krásně to doplnilo epizodu o panu Donutilovi z cyklu "Komici na jedničku", kterou ČT vysílala před pár dny, a kde pan Donutil například vyprávěl historku o tom, kterak mu jedna neznámá paní málem ukradla o přestávce představení Sluhy dvou pánů ze šatny kostým Truffaldina. Za mě spokojenost a panu Donutilovi přeji ještě mnoho spokojených a úspěšných let, aby nás mohl ještě dlouho bavit v televizi či dojímat v silných divadelních představeních. Tak jako to dělá třeba právě ve Smrti obchodního cestujícího. Je to fajn, že tenhle chlápek tu s námi JEŠTĚ STÁLE JE! Alespoň na tu chvilku! ()
U dokumentů o někom podle mě záleží víc než na rejžovi na tom, o kom ten dokument je. A tady měl jazykolam Agathonikyanidis kliku, protože Donutil by utáhl i naložený ÉCéčko, kdyby se mu rozbila mašina. Fakt jsem moc zvědavej, o kom ze současný mladý generace herců se za padesát let budou točit takovýhle dokumenty, jako o každým druhým herci generace Donutila. Můj osobní tip je nula, maximálně jeden. Bohužel, tou dobou už bude naplněno krásný přísloví, který tady zazní, a Miroslav Donutil bude dávno slavný. Já rozhodně rád jsem, že tady tenhle chlápek byl. ()
Když má dnes sedmdesátiny, tak jsem se na to podíval. Musím konstatovat, že vzhledem k potenciálu pana Donutila, se tvůrci tohoto televizního medailonku moc nepředvedli. Tak jsem si leccos připomněl, nedozvěděl se prakticky nic nového (možná pár drobností od jeho lékařů), ale jelikož jsem vlastně nic víc nečekal, tak mě to nemohlo ani zklamat. ()
Tak pre mňa názov dokonalé sedí s realitou a takúto malú poctu si Donutil určite nevynútil, ale rovno zaslúžil. To spracovanie dokumentu nebolo dokonalé, ale aspoň sme sa o pánovi hercovi dozvedeli veľa detailného ohľadom jeho života a kariéry. A treba na jeho záverečnú vetu aj odpovedať: Áno, pán Donutil, je naozaj fajn, že ste tu s nami. ()
Většina herců v diskusních pořadech a v medailoncích mluví jen o divadle, případně filmu. Podezírám je , že celý život večer hrají, pak flámují a den prospí. Ani tento životopis není výjimka, přitom umělec říká svůj žebříček hodnot nejvýše rodina -, pak kamarádi a na třetím místě práce. Hodně o umělcovi mluví jak to bývá jeho okolí. Naštěstí je to ozvláštněno Donutilovými historkami a v závěru je pro mě jako folkaře skvostné kytarové posezení s kamarády. ()
Donutila jsem měl a pořád ještě mám rád jako herce a svým způsobem i baviče. Líbí se mi ty jeho vypravované příběhy (historky) ze života, i když se už i dost opakuje. Jednou jsem ho měl tu čest potkat „naživo“ na jedné nejmenované akci a k mému překvapení se tam choval s prominutím jako arogantní čurák – tím u mne trochu klesl, ale na jeho obranu je potřeba říci, když vás furt někdo otravuje…Nicméně od tohoto dokumentu jsem očekával trochu něco jiného, ale tak nebylo od věci si poslechnout jeho osobní příběh, nějaké ty rodinné drby, perličky, vidět videa, fotky… ()
Miroslava Donutila jsem měl dříve moc rád, po roku 2000 už méně a v poslední době mě jeho herectví absolutně nebaví. Pořád stejné výrazy, podobné role. Ani jako medailon o jeho životě mě nezaujal. Každý z vystupujících, co o něm mluví, srší jen v superlativech a celé mě to připadlo moc strojené, bez duše. V každém případě neodmyslitelně patřil k Huse na provázku, kde jsem ho měl nejraději. ()
Donutil ...... nic moc, já ho moc nemusim ... to uz fakt radsej taliansky Paolo Villaggio s Plinion Fernandom ako Mariangelou .... 20 % ()
Kdo má Donutila rád, tomu se bude líbit i tento dokument. V rozhovoru se svými syny (hlavně Martinem) přibližuje svůj život od malička až ke své výpovědi z Národního divadla. Mluví o svých rodičích, svém dětství, velkou část životopisu věnuje svému působení v brněnském Divadle husa na provázku a samozřejmě svému působení v Národním divadle. Zastaví se i u svých talk show. Uvidíme hodně fotek a videí z jeho života, záběry z filmů, divadelních představeních i dalších různých pořadů. Rozhodně obohacující dokument. ()
Pan herec Miroslav Donutil Standartní profilový dokument. Pro mě Donutil nikdy nepřekročil laťku brněnského herectví. Vypichovat jako vrchol herectví jeho podbízivé šaškování ve "Sluha tří pánů je legrační... Na druhou stranu si uvědomuji že téměř neznám jeho divadelní tvorbu... To co pro mě o sobě nejvíc prozradil a s čím nesouhlasím je-- že popularita je to proč to každý herec dělá---.Je to typ člověka který by podle mě byl úspěšný v každém povolaní. ()
Klasický dokument se vzpomínkami mluvících hlav a záběry na díla dané osobnosti. Donutil je super herec, určitě si takový pořad zaslouží. Vzhledem ke konceptu to ale není nic převratného. ()
Mirdu mám rád, škoda že je tak ukecanej jak Palackej. Kdyby jeho povídky nebyly založené na zveličování, tak by to bylo perfektní. Jinak dokument standard, ale jsem rád, že jsem si mohl připomenout výrazného českého herce, kterým bezesporu Mirda je. ()
Donutil je legenda, čo sa o tomto dokumente povedať nedá.. ()
Dokument o velkém herci a hlavně vybornem komikovi, jehož Sluha dvou pánů zůstane jednou z nejlepších inscenací v dějinách nasi zeme. ()
Za mne mohu říci. Ano, jsme rádi že jste tu byl, jste a doufám, že ještě velmi dlouho budete. Pan herec. ()
Povětšinou se ty "příběhy slavných" točí až po jejich smrti, ale to by ti, kteří tu o něm mluví, už taky nemuseli být naživu. A mě se to líbilo. ()
Georgis Agathonikiadis s Miroslavem Donutilem v minulosti několikrát spolupracoval a tak se vrhli i na tento dokument. Miroslav Donutil je hereckým symbolem své doby. Vlasta Burian - 1. republika, Vladimír Menšík - socialismus a M. Donutil - 90. léta a milénium. Tak to mám řazené alespoň já. Tři nejlepší herci ve třech různých obdobích. A nejen herci, ale i komici a vypravěči. Donutil rozhodně umí vyprávět. Jasně, sem tam si něco přimyslí, ale na druhé straně umí diváky zaujmout a pobavit a to si myslím, že je to hlavní. Rozhodně by si tento herec zasloužil velký filmový formát dokumentu. Necelá hodina na obsažení tohoto génia je prostě málo. Miroslav D. totiž zahraje prakticky cokoli - komedie, drama, pitoreskní postavy i muže v postavení. Geniální je především jeho herecká improvizace, která neubírá z tématu, ze scénáře a přitom naopak přidává jiskru tomu či onomu dílu. Bohužel trochu nerozumím úvodnímu textu, který buď lže nebo byl dokument zkrácen. Tak například boj s nelehkou nemocí je zmíněn velmi, velmi okrajově, tenis a fotbal jsem ho hrát neviděl a jeho filmové práci je také věnována na můj vkus příliš krátká stopáž. Přitom nejen na divadle, ale i v televizi a filmu zanechal nesmazatelnou stopu. Určitě to dokumentu dost ubírá. Stejně jako občasná moderace Martina Donutila, který chvíli průvodce dělá, chvíli ne a jeho dotazy spíš působí jako vyzvídání než seriózní prvek do dokumentu. ()