Na titulní straně

║Rozpočet $4milióny║Tržby USA $15,000,000║Tržby Celosvetovo $15,000,000║ Už viem kde sa inšpirovali tvorcovia Simpsonovcov postavami, taký starosta a šerif, ako by im z oka vypadli, dokonca tu je spomenutý aj Springfield. Úvod filmu mierne krkolomný, keď sledujeme dobieračky novinárov ale v druhej polovičke sa to konečne rozbehne a začne baviť. /70%/ (08.05.2009)

Zatím ojediněle jsem tu zachytil poznání, že TITULNÍ STRÁNKA je zdařilým remakem Hawksova filmu JEHO DÍVKA PÁTEK. Pochopit Wilderův film tedy znamená oživit si feministického ducha originálu z pozdních třicátých let, který vznikl v době, kdy v Evropě již naplno zuřila druhá světová válka, jenž ale ještě hluboko tkví v iluzích amerického předpearlharborovského izolacionismu. Zatímco originál je viditelně poznamenán sladkým snovým oparem tehdejšího Hollywoodu, remake se plně soustředí na důslednější prokreslení prostředí, viditelně naráží na maccarthyovské třeštění padesátých let, které originál nezná, a Matthauův Burns postrádá šarm a boj o srdce milované ženy, které naopak charakterizuje Grantovo pojetí. Zřejmě fiktivní jsou životopisné dodatky, které provázejí závěr STRÁNKY; myšlenka, že v roce 1940 by se hlavním hrdinou filmu mohly stát živé chicagské noviny, je krajně nepravděpodobná, i když zcela vyloučit ji nelze. Je jen pochopitelné, že za těchto okolností důsledné dodržení zřejmě výchozího divadelního tvaru-předlohy dnes ruší stejně tak jako důsledně divadelně pojaté Mathauovy a Lemmonovy kreace. Ale i tak je nutno zdůraznit skutečnost, že TITULNÍ STRANA, začínající skvělým dynamickým motivem zrodu novinového čísla od prvního pohybu sazečovy ruky pracující na hlavním titulku titulní strany až po kontrolu lavinovitě přibývajících čerstvých hotových výtisků přímo z rotačky, je víc než důstojným a funkčním posunem svého originálu, který právě tak ční z tehdejší americké filmové produkce a rovněž patří do tehdejší soudobé špičky světového hraného filmu. Pieta, která je u Wildera patrná, mu nebrání v tvůrčím rozvíjení vlastních pohledů (akcenty tehdy počínající aféry Watergate tu rovněž nelze přehlédnout; v tomto ohledu je TITULNÍ STRÁNKA filmem žhavě aktuálním). Chuť, kterou tvůrci nabízejí svému divákovi, je sice navenek prostá, ale je to prostota, která nejenže má daleko do dilentatismu, ale naopak je výsledkem velkého, mimořádného filmového umění. Umění téměř nehollywoodského, které připomene svým rukopisem i pojetím o téměř dvě desetiletí starší geniální další retrokomedii NĚKDO TO RÁD HORKÉ. (20.09.2011)

První verze této divadelní hry Jeho dívka pátek byla tradiční konverzačkou, kde vše závisí na rychlosti. Wilder podtrhl politickou moralitu, přidal hrubší slova a hlavně se na celý ten novinářský kolotoč dívá daleko více cyničtěji. Rozhodně je tato verze víc emocionální a spíše než na vybroušeném slovním kočkování stojí na situačních zápletkách. (20.05.2011)

Nemohu si pomoci. Asi proto, že jsem "Jeho dívka Pátek" viděl mnohokrát, se mi "Na titulní straně" zdaleko tolik nelíbilo. "Fádnější", řekl bych. Chemie mezi oběma hlavními představiteli nefungovala tak, jak v v His Girl Friday, slovní humor nebyl tak úderný, neprospělo ani častější prostřihy do jiných exteriérů nebo interiérů. Postava odsouzeného mi ve verzi z roku 1940 připadne být důvěryhodnější. Líbil se mi začátek s ukázkou dobové výroby novin. Dát 3* by bylo málo, reálných 73%. ■ Zajímavé je, že podle divadelní hry od Bena Hechta byl natočen film s názvem The Front Page už v roce 1931. (06.11.2010)

Nastalá situace mi nakonec přivála do cesty remake pouhý den po zhlédnutí originálu, tím pádem budu hodně srovnávat. Mnoho věcí je podobných, ale třeba už hlavní dvojice je nejen pohlavím o dost jinačí než ta původní. A popravdě řečeno mi chvíli dělalo problém si zvyknout na Matthaua v takové roli, ale na rozdíl od Jeho dívky Pátek si jeho Burns dělal špinavou práci sám a prohnanosti měl také na rozdávání, takže to nakonec netrvalo tak dlouho. Lemmonova postava mě naopak nadchla hned a také se mi zdála její změna názoru přirozenější. Přesto mi přišlo, že mohli oba ústřední protagonisté dostat mnohem více prostoru, už jen kvůli naprosto trapným karikaturám v podobě šerifa, doktora či Ruddyho Kepplera (Williams mi přišel pro změnu nevyrovnaný svou na jednu stranu zjevnou inteligencí a přitom také prostostí). A změnila se též atmosféra. Hodně se naráží komunismus, satira celkově přidala na síle, humor je někdy černější; pokud je ještě vůbec přítomen, protože některé scény jsou už vyloženě zabarveny do dramatu (třeba takové dění kolem postavy Mollie mi vyznělo maximálně vážně, i když tak možná zamýšleno vůbec nebylo, každopádně se mi toto vyznění nelíbilo). A tak se moje očekávání, že mě Na titulní straně pobaví už jen díky silné herecké dvojici třeba ještě více než jeho originál, nakonec nenaplnilo, a já filmu přiklepnu pouze lepší průměr (při váhání mezi udělením 3/4 * nakonec rozhodly již zmíněné slabé vedlejší postavy). „Potloukal se okolo Division Street každou noc s těmi svými letáky a říkal nám, jak jsme využívány kapitalismem, a že bychom se měly organizovat. Tak se místní šlapky zorganizovaly a zmlátily ho.“ (02.10.2013)