Lubor Tokoš

Lubor Tokoš se narodil 7. února 1923 ve Šternberku. Vyrůstal v Hodoníně, kde s divadlem začínal již jako ochotnický herec. Po prvním angažmá v brněnském Českém národním divadle (1941 – 1944) se stal hercem Svobodného divadla v Brně (1945), Slováckého divadla v Uherském Hradišti (1945 – 1949), ostravského Státního divadla (1949 – 1962), Divadla S. K. Neumanna v Praze (1962 – 1965) a poté olomouckého Divadla Oldřicha Stibora (1965 – 1968).

Dalších dvanáct let hostoval např. v pražském Činoherním klubu, uherskohradišťském Slováckém divadle (1978 – 1980). Své poslední angažmá Tokoš nalezl do odchodu na odpočinek ve zlínském (gottwaldovském) Divadle pracujících (1980 – 1985).

I na penzi ojediněle na divadle hostoval (Praha, Brno, Zlín). Na jevišti byl Lubor Tokoš představitelem rázných, lidových a jadrných postav v českém i světovém komickém a dramatickém repertoáru.

Jeho doménou byla zejména práce s tělem a hlasové dispozice. Objevil se např. v inscenacích „Žebrácká opera" (Peachum), „Hamlet" (Polonius), „Mnoho povyku pro nic" (Boraccio), „Dalskabáty, hříšná ves" (Solfernus), „Richard III." (Sir James Tyrrel), „Třetí zvonění" (Pilz), „Zlý jelen" (Prokop), „Návrat domů" (Max), „Jak se vám líbí" (Le Beau), „Strakonický dudák" (Vocílka), „Pygmalión" (Alfréd Doolitle), „Těžká Barbora" (Hans Bols), „Vlci" (Quesnel), „Sen noci svatojánské" (Lysandr), „Nora", „Loupežník" apod.

Známá byla taktéž jeho spisovatelská činnost. V českém filmu se Lubor Tokoš objevoval od konce 40. let do konce let 90. Ovšem kvůli mimopražským angažmá má jeho (jinak celkem početná) filmografie často velké časové mezery.

Zpočátku se na plátně objevil jako vedoucí ozdravovny Miroslav Ryšavý (KŘÍŽOVÁ TROJKA), bagrista Votýpka (VELIKÁ PŘÍLEŽITOST), rozhlasový reportér (ŠTIKA V RYBNÍCE a RYCHLÍK DO OSTRAVY i NEKLIDNOU HLADINOU), asistent Ing. Simon Hart (VYNÁLEZ ZKÁZY), seržant (ČERNÝ PRAPOR), brigádník Zeman (KŘIŽOVATKY), Ing. Jiří Zástěra (TŘI TUNY PRACHU), kpt. Drahota (ČERNÁ SOBOTA), Jan Zika (REPORTÁŽ PSANÁ NA OPRÁTCE), pilot (OK 12 STARTUJE), MUDr. Zeman (PRAHA NULTÁ HODINA), ředitel (VĚŠTEC) i muž v placaté čepici (TÁTO, PŘEČTI TO!).

Dále si zahrál ve snímcích LETOS V ZÁŘÍ (Karel Zeman), LÁSKA NEBESKÁ (manžel Láďa), SVATBA S PODMÍNKOU (JUDr. Král), KLADIVO NA ČARODĚJNICE (popravený barvíř Kašpar Sattler), UCHO (ministr), „ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU" (gangster Ronald z Michaga), nikdy nedokončené NÁVŠTĚVY (Frajher), SVĚDECTVÍ MRTVÝCH OČÍ (Máca), TAJEMSTVÍ VELIKÉHO VYPRAVĚČE (architekt), DVĚ VĚCI PRO ŽIVOT (revírník Tuháň), NÁVRATY (ochotník), PODEZŘENÍ (řečník Vaclík), SMRT SI VYBÍRÁ (manažer), SONÁTA PRO ZRZKU (učitel hudby), O STATEČNÉM KOVÁŘI (král), VÝBUCH BUDE V PĚT (Matěj), SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ (Nejezchleb), LEV S BÍLOU HŘÍVOU (skladatel Antonín Dvořák) nebo DVOJROLE (profesor). Často účinkoval ve Filmovém studiu Gottwaldov.

V českém filmu od 70. let často daboval herecké kolegy (př. DÍVKA NA KOŠTĚTI, UKRADENÁ BITVA, ELIXÍRY ĎÁBLA, ZLÁ NOC, JAK UTOPIT DR. MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH, NA KONCI SVĚTA, COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT, JAK SE BUDÍ PRINCEZNY atd.).

Své herectví uplatnil taktéž ve studentských filmech Studia FAMU (TEMNÁ BRÁNA NOCI či ZN.: „3 + 1, PRAHA"), televizních inscenacích (KOMTESA MARY, DUHOVÁ KULIČKA, VIKTOR VELIKÝ, KOCOURKOV nebo KOŽENÉ SLUNCE) a seriálech (PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO či KŘEČEK V NOČNÍ KOŠILI). Vystupoval i v zábavných pořadech a jako moderátor Tokoš pracoval v ostravské televizi a rozhlase.

Tokošův charakteristický hluboký hlas diváci mohli často zaslechnout i v rozhlase („Kletba zlata", „Vítr", „Staré pověsti české", „Automat Svět", „Rok na vsi", „Mozart v Praze", „Anděl", „Výkop", „Život je sen" aj.), umělecké četbě a přednesu, dabingu (KRÁL LEAR, ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA, OSKAR, ...) a jako spíkra dokumentárních, loutkových a krátkých filmů.

Skrz herecký um měl Cenu Senior Prix (1994), Křišťálovou růži (1998), za celoživotní mistrovství v činohře Cenu Thálie (2001) a Cenu města Zlína za rok 2002 (2003). Již od dětství se věnoval své druhé životní lásce – malování (účastnil se i několik samostatných výstav). Lubor Tokoš zemřel 26. září 2003 ve svém zlínském bytě ve vysokém věku osmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour