UhLee

(6/10). Bod obnovy je dalším filmem, u kterého se střízlivému divákovi nechce věřit, že vznikl v té naší prohnilé kotlině. Disponuje excelentní výpravou, která nemá chybu a člověk se opravdu přesune do budoucnosti. Cením maličkosti v podobě existence Škody či České televize v roce 2041. Myšlenku má film excelentní - možnost si zálohovat svůj život a v případě smrti vás mohou z vaší zálohy obnovit - taková berlička proti smrti. Daleko více bych však ocenil, kdyby to tvůrci dokázali naroubovat na jiný filmový žánr než je právě krimi. Tento žánr je pro naši zemi naprosto typický a vidím v tom určitou tvůrčí zdrženlivost. Když natočíte atypické sci-fi, které tady dlouho nebylo, tak chcete sáhnout alespoň žánrem najisto. Tady je to však spíš na škodu, protože se to k tomuto tématu tristně nehodí. Snímek lehounce obrušoval hranky sociálnímu dramatu. Kdyby se do těchto nejistých vod ponořil hlouběji, tak by to bylo z mé strany daleko vítanější. Režisér Robert Hloz může být na svůj počin patřičně hrdý. Dokázal do kina na svůj debutový film dostat obrovskou masu lidí a to svědčí o obrovském talentu. Mnozí slavní režiséři by mu mohli takovýto počátek kariéry pouze závidět. Herecké obsazení je ve většině případů taktéž sázkou na jistotu - Karel Dobrý bude už do konce svých dnů hrát záporné role. Ovšem věc, která mi udělala ohromnou radost a zjistil jsem jí až po skončení filmu, je skutečnost, že představitelka hlavní role Andrea Mohylová se narodila v nedaleké vesničce Čeladná. Je to možná trochu pošetilé, ale člověku to udělá o to větší radost, že v blízkosti jeho bydliště se narodila takto talentovaná herečka. Bod obnovy nám však možná ukázal jednu věc. A to takovou, že český jazyk se možná nehodí na takovýto typ filmu. Ve velkém množství případů totiž čeština trhala uši a nebyl to hezký poslech. Na stranu druhou - když promluvil třeba výborný Milan Ondrík ve slovenštině, tak se žádné krvácení uší nedostavilo. Na můj vkus scénář až příliš šustil papírem a dialogy byly místy spíš na škodu. I přes tuto kritiku jsem se rozhodl snímku udělit krásné 4 hvězdičky, i když jsem byl do poslední chvíle na pomezí tří a čtyř. Pomyslné misky vah zlomil až excelentní závěrečný song Vladimira 518, který mě doslova zvedl ze židle. "Už jste se dnes zálohovali?"

První série - (7,5/10). Seriálovou alegorii Love, Death & Robots jsem měl ve svém hledáčku už nějaký ten pátek a když jsem potřeboval nějaký seriál, na který se budu koukat před spaním a disponuje snesitelnou stopáží svých dílů, tak padla volba na tento nekonvenční počin. Hned svým prvním dílem mě dokázal dokonale uhranout a první díl považuji za jednu z nejlepších epizod celého sci-fi kolosu. Seriál disponuje opravdu jednohubkovou stopáží, kdy některé díly netrvají ani deset minut. To je v dnešní době, kdy se stopáž seriálu neustále prodlužuje bezesporu vítané. Love, Death & Robots excelují ve schopnosti uvedení diváka do děje během několika sekund. S ničím se nezdržují a hodí jej do této animované vřavy. Jsme svědky prezentace unikátních animovaných stylů, které jsou představeny během jednotlivých epizod, z čeho každý disponuje jinými vlastnostmi. Každá epizoda je uzavřeným mikro příběhem a v tomto případě jsem nesmírně rád, že na ČSFD jdou hodnotit jednotlivé epizody. Protože si nedokážu představit, že bych hodnotil první sérii jeho celek bez toho aniž bych ocenil excelentní díly. Témata jednotlivých epizod se různí, ale jedno mají společné - ovlivnění budoucnosti lidstva nějakými digitálními technologiemi nebo jinými hrozbami. Zkrátka jsou to výpravy do budoucnosti a diváci mohou jen tipovat, kdy se tyto mnohdy hrůzostrašné výjevy stanou skutečností. Poté budeme svědky nájezdů ghúlů či simulací, ze kterých se člověk nebude chtít probudit. I přestože kvalita u jednotlivých epizod kolísá, tak hodnotím tuto alegorii velice kladně a jsem zvědavý, s jakými nápady přijdou tvůrci v navazujících sériích. “Every Time I Step Into That Ring, I'm Fighting For My Life – That Fear Is My Edge.” Nejlepší epizoda: Sonnie's Edge(S01E01)

(7/10). Mrazivý a hutný thriller Reptile je nečekaným překvapením, které nám NETFLIX v roce 2023 stihl nadělit. Všichni jsme si stihli už zvyknout na to, že NETFLIX nevydává dvakrát kvalitní počiny. Když se však člověk prokouše tím nekvalitním odpadem, tak dokáže objevit nepatrné skryté klenoty, které disponují kvalitními atributy. Reptile bez bezpochyby jedním z nich, protože jde o velice atmosférické detektivní drama, které si dává ve svém hloubavém tempu patřičně na čas a diváka nechá vykoupat ve svízelné atmosféře. Místy mi to stylizací připomínalo výbornou první sérii True Detective. Hereckým výkonům kraluje přesvědčivý Benicio Del Toro, který nepatří k mým nejvyhledávanějším hercům, ale zatím mě ve všech filmech, kde hrál nezklamal. Dokázal vytáhnout absolutně nezajímavý film The French Dispatch do snesitelných vod.  Zde sází jeho herectví na minimalismus a je v dokonalé symbióze s nastaveným tempem. S kým jsem měl malinký problém byl herec/zpěvák Justin Timberlake, který mi své herectví nedokázal patřičně prodat a je to asi jediný nedostatek jinak přesvědčivého obsazení. Na filmu se mi velmi líbil takový ten nepříjemný pocit, kdy nevíte komu vlastně můžete věřit a kdo je na čí straně. Protože s přibývající stopáží začínají postavy pomalu svlékat kůži a výrazně se mění jejich motivace. Co se týče závěrečného rozuzlení, tak mohli tvůrci vyložit karty na stůl daleko později a na konci by se dostali i ten kýžený mindfuck. Takto bylo již před závěrečným aktem naprosto zřejmé, kam film směřuje. Reptile není dokonalou detektivkou, jako třeba Prisoners. Ovšem s jeho přístupem a snahou o originalitu si získal moje sympatie. "Get out of here! You gave them the drive. They know everything. Go!"

(5,5/10). Tak tady mě téma naprosto minulo. Filmy o skutečné události mám ve velké oblibě a takových Thirteen Lives považuji za jeden z nejlepších filmů loňského roku. Doufal jsem, že Nyad bude podobné překvapení jako výše zmiňovaný film Rona Howarda, ale zázrak se nekonal. Téma vytrvalostního plavání nezní dvakrát atraktivně, ale film měl výborně zaděláno na úspěch. Režisérského křesla se totiž chopil muž nejpovolanější. Jimmy Chin se donedávna specializoval na dokumentární snímky a Nyad byla jeho filmová prvotina. Natáčení v extrémních podmínkách má zmáknuté z předchozích projektů jako Free Solo, kde musel natáčet na skalách. Tady vyměnil pískovec za slanou vodu, takže musela být natáčecí technika opět patřičně chráněna. Vznikl z toho poutavý film, který je kvalitně natočený, přesně podle životopisné šablony. Máme tady odhodlaného člověka, který si jde za svým snem a po cestě nemá problém za sebou zapálit nejeden most. Odhodlání, kterým disponovala Diana Nyad ji přinesl sportovní výkon na hranici lidských možností. Před tímto výkonem nejde udělat nic jiného než smeknout plaveckou čepici. Ztvárnila ji Annette Bening, která dala do hereckého výkonu opravdu maximum, ale ať se snažila sebevíc - nedokázala mě svým výkonem strhnout. To samé musím bohužel říct o zbytku hereckého obsazení. Jodie Foster je hereckou stálicí, ale nikdy jsem neměl tu čest tuto americkou herečku poznat více. Jsem moc zvědavý, jestli mě svým výkonem dokáže přesvědčit alespoň v nové řadě seriálu True Detective, kde to  bude stát primárně na jejich bedrech. Rhys Ifans je na tom podobně jako zbytek osazenstva. Jeho herecký výkon je příjemný, ale ničím nezaujme a ani nestrhne. Celkově to byl takový příjemný film, kdy víte, že všechno dobře dopadne a nelámete si s tím vůbec hlavu. Víte, že to Diana Nyad nakonec zvládne uplavat. S čím mám docela zásadní problém byly záblesky do minulosti a také realistické záběry. Tvůrčí tým se rozhodl pro velice rušivý a prazvláštní filtr, který znemožní divákovi, aby jej tyto záběry z minulosti jakkoliv zasáhly či ovlivnily. To mi přijde jako veliká škoda, protože jedním z pilířů životopisných film jsou právě retrospektivní záběry. Životopisné filmy budou i po snímku Nyad nadále patřit k mým oblíbeným žánrům. Ovšem příště budu s výběrem filmu, kterému dám šanci daleko obezřetnější. You know, we're getting old, and if you die... I wanna be the last person you see. Don't die. But if you do, I'll be right there with you.

(6/10). Legendární režisér David Fincher si pro nás připravil další chirurgicky přesnou podívanou. Podobně však jako samotný Zabiják, nedokázal zacílit přesně na moje filmové srdce a jeho vize nezasáhla moje srdíčko. David Fincher má na kontě velmi úspěšné snímky jako Hra nebo Klub rváčů. Tyto snímky se nesmazatelně zapsaly do historie kinematografie. Velkou nevýhodou pro samotného režiséra je fakt, že tyto snímky přišly na samotném počátku jeho režisérské dráhy. Tím pádem dokázal sice velice rychle prorazit a vysloužil si status kvalitního tvůrce. Na straně druhé šlo si ze začátku vystřílel všechny ostré náboje a nezbylo mu moc střeliva pro současnou tvorbu. Od té doby, co Fincher točí exkluzivně pro NETFLIX sice natočil svoje vysněné projekty, ovšem ne vždycky to dopadlo podle očekávaní. Někdy je možná dobře, když je i nad takto kvalitním režisérem alespoň nějaký dohled. V NETFLIXU mu dají melouny a ne vždycky je s nimi dobře naloženo. Vzpomeňme na tragického sebehoničského Manka, který se postaral o spekulace, zda Fincher následující roky bude známou kvality. Naštěstí se historie neopakuje a The Killer opravdu není tak tragický, jako výše zmiňovaný film, u kterého bych nejraději zapomněl, že vůbec existuje. The Killer je odosobněnou podívanou chladnokrevného režiséra, který nedává divákovi šanci se na postavy jakkoliv napojit. Vzhledem k povaze samotného snímku je to nejspíše účelné, ale zapříčinilo to bohužel to, že jsem necítil absolutně nic. Po technické stránce se snímku nedá absolutně nic vytknout a jde klasicky o chirurgickou práci. Michael Fassbender zde předvedl nejlepší herecký výkon své kariéry, kde šlo i po fyzické stránce poznat, že dal do příprav maximum. Jedná se o patologické rozebírání mysli jednoho sociopatického vrahouna, který setká s něčím, co doposud nepoznal - neúspěchem. Toto profesní selhání zapříčinilo to, že jeho život nabral na nečekaných obrátkách a jsme svědky pravé vendety. Sekvenci, která otevírá celý snímek a ukazuje divákovi rutinu, která práce nájemného vraha obnáší byla radost sledovat. Klaustrofobické výjevy zakončené naprosto skličujícím vyústěním byly pastvou pro divácké oči. Kdyby se snímek nesl na této notě - neměl bych co vytknout, ovšem poté se film začne ubírat směrem, který mi nebyl sympatický. Kromě výborné úvodní sekvence tady dostaneme ještě výbornou akční sekvenci tělo na tělo, kde je výborně zachycena animálnost jednotlivých protivníků. Ostatní scény, kde došlo na lámaní chleba mě minuly velkým obloukem. The Killer bych shrnul asi tak, že je to kvalitní film, který na vás tak taky působí. Ale po jeho skončení necítíte nic než prázdnotu. "Stick to your plan. Anticipate. Don't improvise. Trust no one. Never yield an advantage. Fight only the battle you're paid to fight."

(8/10). The Help bych zařadil na seznam takových těch hrozně feel good movies, kterých je filmovém poli jako šafránu. Vyčaruje vám úsměv na tváři a zahřeje vás u srdce během dnů, kdy se na nebi objeví nějaké mráčky. Vypráví příběh, který se odehrává v americkém státě Mississippi a je součástí temné americké minulosti. Něco, na co Američané nejsou zrovna dvakrát hrdí a je to pro ně do dnešních dnů citlivé téma. The Help tedy zobrazuje velice hořkosladké scény, které v jednu chvíli divákovi kouzlí úsměv na tváři a za chvíli se mu derou slzy skrz jeho kanálky. I přes velice vysoké hodnocení jsem nečekal, že bude snímek až takto kvalitní. Může za to hned několik atributů. V první řadě jde o velice jemné podání, které s citem prezentuje tento silný příběh. Tate Taylor patří k méně známým režisérům a když jsem se po shlédnutí filmu koukal do jeho filmografie, tak The Help byl jeden z prvních počinů, které si zapsal na své režisérské konto. Ovšem od té doby nám představil spíš průměrné snímky. Dalším aspektem jsou určitě herecké výkony, které byly opravdu srdcervoucí a výkony kladných, ale záporných představitelek byly perfektní. V paměti mi určitě utkvěly výkony mých oblíbených hereček. Načež jsem měl na první pohled problém poznat Jessicu Chastain, která byla naprosto rozkošná a na druhé straně barikády stála Bryce Dallas Howard. Její herecký výkon, při kterém divákovi vře krev v žilách mne opravdu překvapil, protože ji znám především díky kladným charakterům. Musím zmínit samozřejmě brilantní herecké výkony dalších hereček v jejichž čele stojí mladičká Emma Stone, která už tady předvedla, jak výbornou herečkou je a už tady šlo rozpoznat, že jí čeká zářná budoucnost. Potom tady je ještě Viola Davis a Octavia Spencer, které dokázaly chirurgicky přesně zachytit to, co prožívaly černošky během této barbarské doby. Posledním pozvedajícím aspektem tohoto hřejivého snímku je bezesporu hudba. Thomas Newman je sázkou na jistotu a jeho hudební rukopis byl během filmu snadno rozpoznatelný. Snímek The Help tedy řadím mezi plejádu podobně laděných snímků, jako Green Book nebo The Shawshank Redemption a být zmiňován po boku těchto filmových velikánů, považuji za velikou známku kvality. "You is kind. You is smart. You is important."

(9/10). #annaismissing je virtuálním bleskem z čistého nebe, který osvětluje temnotu naší české kinematografie a nečekaně zamíchala s kartami mých TOP filmů roku 2023. Česká kinematografie je prorostlá pitomými komediemi, které zbytečně zabírají promítací časy v kině takovýmto skrytým perlám. Dělá mi nesmírnou radost a baví mě alespoň zpětně nacházet tyto poztrácené klenoty, které jsme mohli minulý rok vidět v kinech. #annaismissing má na české poměry nadstandardní kvality. Disponuje kvalitními atributy, které zahrnují nádhernou výpravu nebo ubíjející hudbu. Obsahuje taktéž nečekané herecké objevy a jsem si jistý, že o některých tvářích, které se zde objevily, ještě jednou uslyšíme. Taktéž jsem byl šokován z hereckého výkonu Marka Němce, kterého jsem doteď považoval za herce slabšího kalibru, ovšem v tomto filmu si mě naprosto získal. #annaismissing je volným pokračováním seriálu #martyisdead, který jsem bohužel neměl možnost vidět. Po této zkušenosti mám však velikou chuť si tento předchozí počin režiséra Pavla Soukupa doplnit. #annaismissing je dechberoucím sociálním dramatem, které nápaditě zasazuje divákovi brouka do hlavy. Ten totiž dostává tvrdý střed s realitou hned na několika frontách. Vykoupe jej v naivních představách o tom, že ví, kam budou tvůrci film směřovat. Protože co se může zprvu zdát jako jasně uzavřený případ, se vmžiku změní v daleko propletenější pavučinu. Divák ji s chutí začíná pomalu rozplétat a dychtivě vyhledává další kousky skládačky, které by mu utvořily finální mozaiku. Nesmírně mě bavila práce na detektiva a s přibývajícími minutami stoupal i můj hlad po vyřešení tajemství. Film je velmi podobný americkému filmu Missing, který shodou okolností vyšel taktéž minulý rok. Je tady spousta podobností, která diváka nutí tyto dva filmy srovnávat. Já musím s radostí v srdci konstatovat, že by na pomyslném piedestalu byla #annaismissing na tom nejvyšším stupínku. Protože tam, kde Missing ztrácí dech a identitu, tak český film sešlapuje plynový pedál a diváka nechává, aby se popral s drtivým závěrem. Nedělá mu ovšem problém ve vypjatých pasážích zpomalit a diváka v intenzivních emocích trochu vymáchat. Následuje tvrdý střed s realitou. Osobně si myslím, že film je určen především mladšímu publiku, protože i já - zástupce generace Z jsem měl zpočátku problém se naladit na mladistvou mluvu, která je zde hojně využívána. Ovšem pokud divák přistoupí na tuto filmovou hru, tak je bohatě odměněn. Myslím si však, že film velice trefně ukazuje, že naše životy jsou až děsivě ovlivněny černými zrcadly, které nás obklopují. Proto je film krásnou ukázkou toho, že se sociálními sítěmi si není radno zahrávat. Protože cokoliv, co na nich někdy zveřejníte, tak to tam taky už navždycky zůstane. "Jakoby ses ráno probudila do úplně jiného života."

(7/10). Society of the Snow v originále La sociedad de la nieve řadím rozhodně k povedenějším filmům o skutečné události. S ohledem na to, že se jedná o NETFLIX produkci, tak jde o nadprůměrný počin, kde jsme svědky doslova jednoho velkého zázraku, který se udál v mrazivých Andách. Nutno konstatovat, že jsem starší film Alive neviděl, který je vlastně jeho starším předchůdcem. Takže nemám moc co porovnávat. I tak jsem měl za svůj život možnost vidět nespočet filmů o skutečné události. La sociedad de la nieve řadím někde doprostřed celkového výčtu těchto filmů. Pokud bych to měl například porovnat s podobně laděným Everestem, tak mě La sociedad de la nieve tak emocionálně nezasáhl jako právě Everest. Nemůžu ubránit dojmu, že kdyby snímek pod ruky dostal spolehlivý Ron Howard, tak by z toho vznikla podobná pecka jako Thirteen Lives. Protože látka je to nesmírně silná. Moc se mi na snímku líbilo, že bez nějakých zbytečných okolků neprotahuje úvodní prolog a rovnou diváka hází do mrazivého pekla. Musím se přiznat, že jsem si musel dojít v půlce filmu pro deku, protože jsem začínal pociťovat, jak se mi začíná mrazivá atmosféra dostávat pod kůži. Atmosféra a výprava byla na špičkové úrovni. Nádherně to dokresloval spolehlivý skladatel Michael Giacchino. Co se týče hereckých výkonů, tak nemám co bych vytknul, akorát bych rád zmínil, že hlavní představitel, který je zároveň i vypravěčem mi neskutečně připomínal hollywoodskou star Adama Drivera. V konečném důsledku je La sociedad de la nieve mrazivou výpovědí, která zobrazuje nemalý zázrak, ke kterému je potřeba se vracet. Vhání divákům do žil naději, že štěstí je potřeba hledat i v té nejtemnější chvíli, abychom nezapomněli, že se za obzorem ukrývá světlo. "There is no greater love than that which gives one's life for one's friends."  

(6,5/10). Saltburn byl v konečném důsledku velice zapeklitým oříškem. Na jednu stranu měl tento film dokonale připravenou půdu. Režie se chopila osobitá režisérka Emerald Fennell, která má na kontě velmi hluboký zářez v podobě filmu Promising Young Woman. Tento film patřil k tomu nejlepšímu, co nám oscarová sezóna roku 2021 nabídla. Proto jsem s velkým očekáváním vyhlížel, co si pro nás tato britská režisérka připravila. O filmu Saltburn se jednu dobu šuškalo velice intenzivně a tato skutečnost tedy slibovala velice provokativní podívanou. A ve výsledku tomu tak skutečně je, protože některé scény byly opravdu velice kontroverzní a divákovi po zádech přejížděl nepříjemný mráz. Nemůžu se však ubránit pocitu, že to šlo udělat daleko lépe a vyždímat z toho daleko více. Neboť tady máme pospolu jedny z nejtalentovanějších mladých herců současnosti. Ďábelský Barry Keoghan je v hlavní roli až děsivě přesný a jasně dokazuje, že patří k největším hereckým objevům současnosti. Jeho role Olivera mi místy připomínala jeho dřívější roli ve filmu The Killing of a Sacred Deer, díky kterému se dostal do povědomí většímu spektru diváků. I zde hraje mladíka s nevinnou andělskou tváří, ale srdcem prohnilým zlem. Barry Keoghan předvedl famózní herecký koncert, který zarývá pobuřující scény z filmu hluboko do divákovy paměti. Osobně jsem Barrymu předpovídal zářnou budoucnost, ale až v takovouto hitparádu jsem ani v nejoptimističtějším snu nedoufal. Sekunduje mu Jacob Elordi, který známý především díky seriálu Euphoria. Tento vyzývavý seriál jsem vzhledem k mému překypujícímu watchlistu ještě neměl možnost vidět. Ovšem pokud tam bude Jacob Elordi předvádět něco podobného jako v Saltburn, tak se mám tedy na co těšit. Ostatní známí herci tady byli spíš do počtu, ale fanoušky určitě potěšily známá jména jako Rosamund Pike nebo hvězda již dříve zmiňovaného počinu Carey Mulligan. Celý film je oblečen do velice slušivého hávu, který se mi nesmírně líbil a přidává filmu na jeho kladech. Posledním kladem bych určitě rád vypíchnul hudbu, o kterou se postaral Anthony B. Willis. Podařilo se mu zkomponovat symfonii, která lahodí divákovu uchu a zároveň zachraňuje místy nevýrazná místa. Po technické stránce snímku nemám co vytknout. Herecky se taktéž jedná o chirurgicky přesnou záležitost. Kde však snímek výrazně pokulhává je scénář, který je hrozně nekoherentní. Kde snímek však nejvýrazněji ztroskotává, tak to je po komediální stránce. Obávám se, že snímek za nějakou dobu zmizí v zapomnění v propadlišti průměrnějších filmů. A je to spíše sbírka kvalitních střípků, které diváka po povrchu říznou, ale hlouběji se nedostanou. "I was a lesbian for a while, you know, but it was all a bit too wet for me in the end. Men are so lovely and dry."

(5/10). Barbie je nesmírně zvláštním filmem, který ne každému sedne. Nelze mu upřít jeho nezpochybnitelné kvality, ovšem pokud hned od začátku nepřistoupíte na její hru, tak budete po zbytek stopáže trpět. Protože Barbie je prostě svá a nepřizpůsobí se pod tlakem veřejnosti divákům, aby se zavděčila masám. To není styl tohoto filmu, který nejde na ruku veškerým očekáváním, které se nad ním před jeho uvedením vznášela. Film Barbie měla pod svými křídly asi jedna z nejznámějších ženských režisérek Greta Gerwig, která má na kontě hitovky jako Lady Bird nebo Little Women. Tato talentovaná režisérka se zdála jako ideální volba pro tento typ filmu. Má cit pro ženská témata a palčivá témata nemá problém prezentovat s patřičnou lehkostí. Barbie slibovala útok na sociální témata, které budou rozebírat problémy patriarchátu a feminismu. Těchto aspektů jsme se u filmu dočkali a byly podány opravdu trefně. Já osobně jsem spíše fanouškem Kena, kterého naprosto brilantně ztvárnil Ryan Gosling. Protože tento film není pouze o postavě Barbie, kterou si střihla také přesně obsazená Margot Robbie. Ale je to také příběh jejího mužského protikladu, bez kterého by nebyla kompletní. Právě Ken tomu dodával ten vtipný aspekt a výsledný punc. I přestože jsem většinu snímku spíše protrpěl, tak nejde přehlédnout impozantní výpravu. Kostýmy a kulisy zapříčiní to, že se opravdu jako diváci přesunete na necelé 2 hodinky do světa, kde neplatí klasické fyzikální zákony, ale platí tady zákonitosti dětské představivosti. Trochu mě mrzí, že toto vymezení pravidel místy nefunguje, protože když se naši hrdinové přesunou do "našeho" světa, tak jsme svědky scén, které by se zde vyskytovat neměly - pomalý běh hlavounů z Mattelu. Na druhou stranu musím vyzdvihnout konec, který mě chytil za srdce a byl to takový náhlý světlý záblesk kvality, hlavně díky božskému hlasu Billie. Ale i to celkové zakončení s postavou Barbie se mi moc líbí a potvrzuje nastavený mustr, který film od začátku drží. Kolem a kolem je Barbie nesmírně těžkým filmem na uchopení, ale hlavní myšlenku má zcela jasnou - rovnost pohlaví nebyla vždy samozřejmostí a i v dnešní době můžeme často pozorovat mnoho stereotypů, které do moderní a rovnoprávní společnosti zkrátka nepatří. Buďme vděční za dobu a zemi, ve které žijeme. Buďme rádi, že nežijeme v některé z arabských zemí, kde být ženou znamená něco podřadného. Barbie se snaží prezentovat myšlenku rovnosti a už jenom kvůli tomuto si zaslouží hluboké pukrle a sejmutí kloboučku.  “I would never wear heels if my feet were shaped like this.”