Zápisník jedné lásky

Notebook je tak precizně vybroušeným krystalem čirého žánrového křišťálu, že mu snad ani nejde vyčítat ty jednotlivé elementy, které jsme už tolikrát viděli jinde. Je sice neuvěřitelně průhledný a možná i trochu dlouhý, ale díky Ryanu Goslingovi, Rachel McAdams, Geně Rowlands, Joan Allen a Jamesům Garnerovi a Marsdenovi dokáží momentky jako návštěva "Garnerových" dětí zamrazit, a naopak dychtivost mladých těl rozpálit... a samozřejmě oddanost lásky až za hrob "zahřát u srdíčka" (nebo vyvolat cynické ušklíbnutí). Režisérovi se navzdory několika WTF momentům (jako setkání Allie s "veselou vdovou" nebo matčin srdceryvný "já ti tak rozumím" výlev) jakž takž podařilo nepřetáhnout strunu, respektive nepřetahovat ji moc často a na moc dlouho, ale nějak nemám pocit, že by mě k tomuhle filmu něco táhlo - mám ho zafixovaný jako velmi dobrou žánrovou učebnici a nic víc. Tak dobrou, že to asi nakonec bude blíž k osmdesátce než sedmdesátce, ale i tak silně pochybuju, že bych se ještě někdy podíval znovu. (09.04.2013)

Myslela jsem, že už mě na tomhle světě obecně a na téhe databázi speciálně nic nepřekvapí, ale... 82%?! Nedat se zrovna do mytí oken (které u mě mají rozměry výkladních skříní a tvoří je nesčetné množství tabulek vnějších i vnitřních, takže ve srovnání s jejich mytím ukřižování rázem vypadá jako celkem příjemný způsob trávení odpoledne), vydržela bych u toho tak dvacet minut a ne o sto víc. Ze začátku vypadalo celkem nadějně a moje láska k americkému Jihu se blaženě tetelila, ale z racčího dada rozhovoru mi naskočily první pupínky a u milostné scény "on, ona a kachny... kachny... kachny..." jsem už byla osypaná jak ropucha zelená. Možná kdyby základním kamenem filmu nebyla sentimentalita, cihlami asi padesát milónů klišé a maltou harlekýnové monology a dialogy... kdyby se Ryan netvářil otráveněji než Goebbelsovic děti (ne že bych se mu divila)... kdyby se postava Rachel McAdams nechovala jak hysterická desetiletá školačka, která se nemůže rozhodnout, kterou barbínu si vybrat... a kdyby byl Bavorov, co jsou Vodňany... a dost. Zápisník jsem byla nucena jednou provždy odepsat a zaklapnout s tím, že kýčovitější a přeslazenější blábol jsem už dlouho neviděla a že od adaptací veleděl Rosamundy Pilcher se liší pouze v tom, že tam místo Friedricha a Hanelore z Kolína nad Rýnem hrají slavnější jména. (18.04.2011)

Tak já vážně nevím – ani napotřetí to nedolehlo tak, jak by mělo nebo mohlo. Čekal jsem obrovské romantické dílko, ze kterého bude dýchat romance i ze všech kulis a dekorací, alespoň jak bylo všude prezentováno. Rachel McAdams navíc není žádná tuctová barbína, co jen nelogicky čeká, až ji nějaký ten úchyl v masce probodne hrdlo, ale solidní vycházející herečka, a charismatického Ryana Goslinga si pečlivě všímám od dob, kdy mě uchvátil v nezávislém Svatém boji. Spolu dojali půlku Ameriky, ceny MTV se jen hrnuly. Režisér ale více zvládá dramatické sekvence, nežli ty romantické, i přes nádherné obrazy se film docela táhne, dá se silně předpovědět, originalita je ta tam a má spíše jen milé okamžiky, než nějaké zásadní scény. A postavy občas jednají, no, bizarně. Ano, občas tvůrci něco naservírují jinak, než by divák čekal, ale pořád je to málo. Považuju se za romantika a film jsem viděl u rozpáleného krbu :-), ale tohle mě za srdce vážně nechytlo. Pro mě je to pouze mírně nadprůměrná záležitost, místy příjemně staromódní. (07.02.2006)

Soundtrack Aaron Zigman: 1. Main Title ,2. Overture ,3. "I'll Be Seeing You" Performed by Billie Holiday ,4. "Alabamy Home" Performed by Duke Ellington ,5. Allie Returns ,6. House Blues/The Porch Dance/The Proposal/The Carnival ,7. Noah's Journey ,8. "Always And Always" Performed by Benny Goodman & His Orchestra ,9. "A String Of Pearls" Performed by Glenn Miller & His Orchestra ,10. On The Lake ,11. "Diga Diga Doo" Performed by Rex Stewart And The Ellingtonians ,12. "One O'Clock Jump" Performed by Benny Goodman & His Orchestra ,13. "I'll Be Seeing You" Performed by Jimmy Durante ,14. Noah's Last Letter ,15. Our Love Can Do Miracles , (12.05.2011)

Tu je vidno krásny rozdiel medzi typicky americkým, prvoplánovým kudrlinkovým pátosom a napr. ázijským romantickým snímkom Moment to Remember (2004). Tá najhrubšia pointa je v oboch prípadoch podobná ale spracovanie, forma, obsah a dialógy sú diametrálne na inej kvalitatívnej úrovni. Netvrdím, nebolo to úplne zlé, najviac sa mi páčila predostretá osudovosť oboch zaľúbencov, snímok mal preto i svetlejšie chvíľky, väčšinou sa však utápal v plánovanom emočnom kalklulu, ktorý bol sprevádzaný priemernými cukrovými dialógmi a klasickou trojuholníkovou šablónovitou zápletkou, kedy sa žena rozhoduje medzi dvoma mužmi rozumom (pracháč na úrovni) a srdcom (chudobný sympoš). Jednoducho typická priemerná emočná ždímačka na americký spôsob. 60/100 (13.08.2014)