Jeden život

Kdo by neznal příběh Nicholase Wintona, jemuž se ve spolupráci s dalšími odhodlanými lidmi podařilo zachránit život 669 dětem? Jeden život je příběhově v podstatě jednoduchý film s jasnou strukturou, kde se účelně střídají dvě časové etapy oddělené půlstoletím, nicméně právě onen příběh dělá z filmu neuvěřitelně silný a jímavý zážitek, umocněný přesvědčivými hereckými výkony a přesným obsazením. Český divák jistě mj. ocení pražské lokace a množství českých frází, které ve filmu zazní. V závěru může film působit možná poněkud melodramaticky, nicméně tvůrci tím jen podtrhli skromnost "obyčejného" člověka, který dokázal neobyčejné věci. (17.02.2024)

My, co jsme viděli film Všichni moji blízcí, nebo Nickyho rodinu, v podstatě jsme to hlavní měli vyspoilerováno. Mnohem lépe jsou na tom ti, kterým jméno Sir Nicholas Winton nic neříká. Je jen pár jmen u kterých si se Sir před jménem dávam práci a pan Winton je jedním z těch jmen. Byl to neskutečný člověk a je dobře, že i v současné době, tak dávno po válce to téma někdo filmově zpracoval. Od kteréhokoliv jiného herce bych tuhle roli vzal podobně jako svatokrádež, ale naštěstí byla svěřena dalšímu Sir a to Anthony Hopkinsovi. A překvapila mne ta vzájemná podobnost, byť já Hopkinse zbožňuji a pořád jsem tam viděl pod těmi brýlemi spíše jeho, než pana Wintona. Když bych si měl představit v roli pana Wintona někoho jiného, tak nakonec musím jen říci.. a sakra kdo jiný než Hopkins? :-). Film mne ale překvapil v jedné věci. Kdesi jsem četl, že jeho žena našla albumy a čísla dětí na půdě při jakémsi úklidu. On že prý o transportech nemluvil a ona o nich do té doby nevěděla. Ale tady o všem ví, tak by mne zajímalo jak to ve skutečnosti bylo. Ačkoliv setkání přeživších je s panem Wintonem ve filmu natočeno téměř na chlup přesně, přeci jen nemá tu sílu ze skutečného natáčení BBC. Když jsem to viděl poprvé právě ve filmu Všichni moji blízcí, fakt mně to totálně dostalo. Ten film mně úplně odrovnal a ještě dneska bych asi u jeho konce musel hodně těžko polykat... BBC tehdy dost riskovala, protože já osobně bych se bál o toho stařičkého dobrého pána co by s ním ten nával emocí mohl udělat. A že to pro něj musela být sakra nálož! Souhlasím s některými komentujícími, že hlavní emoční síla tohoto filmu  je v jeho samotném scénáři a vědomí, že se tohle skutečně stalo. A také samozřejmě velkou roli hraje případná znalost holocaustu a deportací Židů z protektorátu do nacistických koncetračních táborů. Pro děti neschopné otrocké práce pro Třetí říši znamenaly hned po příjezdech (pokud je přežily) většinou jistou smrt v plynových komorách. Teprve až pak dělá film zajímavým způsob vyprávění i velké herecké nasazení  86 letého Anthonyho Hopkinse. Hodně se pohybuji vlakem a alespoň jednou týdně procházím Hlavním nádražím, kde vždy při průchodu k nástupištím spočinu očima na těch vystavených vagónových dveřích, kde jsou na skle znázorněny z jedné strany malé dětské ručky a zdruhé strany skla velké dospělé ruce rodičů.... A když mám čas, občas zajdu i na první nástupiště podívat se k sousoší s panem Wintonem. Tehdy se tam musely odehrávat strašlivé výjevy.  Ale snad bylo umírajícím rodičům daleko v polských a nemeckých vyhlazovacích táborech skutečně úlevou, že se jim podařilo alespoň své děti zachránit... Dávám tedy za 4 schválená víza do Anglie. * * * * (16.03.2024)

Pocta nekonečné lidskosti a skromnosti člověka, který nedokázal jen stát a dívat se a současně též velké odvaze těch, kteří denně riskovali své životy pro záchranu jiných. Příběh tichého hrdiny, jenž se nechce smířit s tím, že nemůže pomoci všem, je zde uchopen s vědomím, že jej dnes už zná prakticky celý svět, a tak volí formu vzpomínek starého muže, které snad neposkytují komplexní a hlubší pohled na celé dění a jeho protagonisty, ale na druhou stranu vytváří strhující a neskonale dojemný počin, který vede i k zamyšlení. 95 % (06.02.2024)

Z kina, kde jsem film sledoval, si odnáším velký zážitek. Nejen kvůli filmu samotnému, ale také kvůli spolusledujícím. Ještě jsem nezažil, aby celé kino v naprostém tichu sledovalo běžící titulky. Bylo to skoro tak super jako tento film, jenž jen umocnil můj respekt a úctu k osobě Nicholase Wintona. (06.02.2024)

Jeden život sází především na silné ústřední téma. Příběh Nicholase Wintona je fascinující a jsem rád, že jsem se o celé československé akci, i když s velkým zpožděním, mohl touhle formou něco dozvědět. Bohužel mám pocit, že tvůrci až příliš spoléhají právě na námět a samotné zpracování je v mnoha ohledech neuspokojivé. O Wintonovi se toho člověk příliš nedozví, nemá šanci jeho charakter prozkoumat do větší hloubky, a některé jeho činy (v obou časových rovinách) tak působí trochu z ničeho. Pasáže z minulosti jsou navíc dost uspěchané, chybí jím větší napětí a trpí i na herecké výkony některých zúčastněných, které mi přišly až strojené. Zvlášť u mladého Wintona je ten rozdíl oproti skvělému Hopkinsovi až propastný. Z filmařského hlediska jde tedy o mírné zklamání, ale co naplat, snímek mě i přesto třikrát dohnal k slzám. Ačkoliv to celé mohlo být mnohem komplexnější, tomuhle filmu o čisté lidskosti prostě ty slabší 4* dát musím. Ale pokud chcete o Wintonovi víc informací, hledejte jinde. 7/10 (03.02.2024)