Pan Smith přichází

Na Pana Smithe jsem se moc těšila a měla jsem proč - výborný film, který splnil veškerá má očekávání. Naprosto úžasný James Stewart, který, jak už zde bylo řečeno, podává skvělý výkon (zejména při závěrečné řeči), krásná a vtipná Jean Arthur, která si mě s každým filmem získává víc a rovněž můj oblíbený Claude Rains, kterého jsem poznala až po chvíli díky jeho hlasu (je známý například z Notorious nebo Casablancy). Jistě film je někdy možná až příliš idealistický, ale vše ostatní mě nadchlo, takže mu to klidně odpustím, ostatně je to Capra. Zábavné, dojemné, SKVĚLÉ! (19.07.2010)

Film, který mě srazil k zemi natolik, že jsem si jej musel vzápětí pustit ještě jednou. Caprova schopnost přesvědčit, že se slušností a ideály se ještě dá někam dojít a bojovat, je obdivuhodná... navíc není sentimentální, ani citově nevydírá. Frank Capra svůj příběh buduje tak fikaně, že na začátku se cynický a protřelý divák dívá na Smithe jako na idealistického slušňáka, který nemá ponětí o skutečném světě, ale když mu uvěří a Smith si jej získá na svou stranu, musí projít stejným otřesným poznáním a prozřením jako on, to vše vrcholí geniálním monologem v Senátu, kde James Stewart podal jeden ze svých nejlepších výkonů. A závěr je typicky caprovsky mnohoznačný... Je jen škoda, že tento mistrovský kousek u nás není skoro známý, což ostatně postihlo většinu Caprových filmů (i dokonalý Život je krásný prošuměl televizemi bez většího ohlasu, navíc kolorovaně). (27.11.2004)

Neskutečně naivní, ale zároveň i tak nějak Caprovsky upřímné. To samé se dá říct i o výkonu Jamese Stewarta, který svůj zoufalý boj s větrnými mlýny podal s takovou zarputilostí, že si s přehledem získá srdce a přízeň snad každého diváka. I když nejsem příznivcem politických dramat, u Pana Smithe jsem se nenudil. Což je zajisté známka kvality a řemeslné schopnosti. 8/10 (12.09.2009)

Nebudu chodit kolem horké kaše a napíšu to rovnou - ano, Mr. Smith Goes to Washington je možná naivní film, s (povětšinou) naprosto černobílými charaktery, ale krásně se na to dívá. Je to film o klasickém boji dobra versus zla, ale tentokrát je ten boj zasazen do kongresu. A za sebe můžu říct, že některé pasáže mě opravdu strhly (hlavně závěrečný projev). Bravo, Franku. Opět jsi mě dostal. A i když (kdybych byl hodně cynický) bych mohl říct, že tohle je vlastně ta nejkrásnější pohádka, která kdy byla natočena, tak mi to nevadí a panu Smithovi jsem opravdu fandil. Tenhle film nám prostě ukazuje už dávno zapomenutý fakt, že jediný způsob, jak můžeme prohrát, je přestat bojovat za to, co je správné a prostě se "zařadit" do řady. A ano, možná to ukazuje dosti naivním způsobem, ale k sakru, vždyť je to tak krásný! 100 %. (24.01.2011)

Capra mě dostal. Mr. Smith je sice "idealistický pronárodní humus prvotřídní kvality", ale Capra ho dokázal i tak obdařit takovou energií a drajvem, že mu to prostě nelze nežrat rovnou z talíře. James Stewart v roli prosťáčka s mlékem na bradě, jenž se musí postupem času postavit na vlastní nohy a vzdorovat kruté politické a zákulisní mašinérii, je naprosto boží a když už neodlehčuje film on, vždy ho s přehledem zastoupí přenádherná Jean Arthur, do které jsem se při jejích jízlivých poznámkách a zasněných pohledech okamžitě zamiloval podobně, jako do famózního čtyřicetiminutového finále v kongresu, kde Stewart nejenže podává snad nejlepší výkon kariéry, ale trhá na kusy i ty úplně poslední pochybnosti o genialitě celého filmu. P.S.: Na konci jsem měl na krajíčku. (25.08.2008)