Inženýrská odysea

Jednoducho krása. Znak toho, že aj v bývalom Československu vznikalo niečo, čo sa dá nazvať Ztko a k tomu ešte aj v seriálovej podobe. Neskutočný dej o problémoch inžinierov a ich práci s fantastickým nevhodným názvom. Prekásne sterilné štúdiové interiéry, v ktorých sa odohráva socialisticko realistický príbeh. Naozaj skvost, pri ktorého úvodných titulkách sme sa so sestrou neudržali a začali sme sa pred obrazovkou klaniať! :) (05.01.2006)

Každá doba nese sebou své klady i zápory. To se projeví pochopitelně i na filmové tvorbě z oné doby. Jistě, v socialistických dobách byla poplatná režimu, ale nemyslím, že by naprosto ve všem byla pro dnešního mladého diváka zcela nepřijatelná. Lidé jsou stále stejní, ať je doba a režim jakýkoliv. Jsou a byli slušní a jsou a byli i ti "hajzlíkové" a ještě horší. Myslím tedy, že i tento seriálek může dnešního mladého člověka něčemu poučit, aby se uměl ve svém životě správně orientovat. Souhlasím s komentářem uživatele sportovec a vřele doporučuji onen komentář nastudovat! Ne pouze číst, ale nastudovat! :-) (14.03.2010)

Jééé, hura hura...opět dávají seriálovou krutou komedii (možná proto na csfd označenou jako "drama" - taky dobrý vtip), kde čtyřicátníci s umělou chutí a nadšením hrají promované mládežníky, kteří s jejich skutečně senilním projevem opravdu dokáží nechtěně pobavit. No, snad si tu tragikomedii aspoň užili při natáčení. Pravda, Satoranský, coby podpantoflák Kuba od Trautenberka, má s dětinským projevem větší zkušenosti než jeho soudruzi ve zbrani, takže si mě svým křečovitém nadšení opět okamžitě získal. (08.01.2006)

Po nezvykle syrových Zákonech pohybu se bohužel Sokolovský vrátil ke spolupráci s Dietlem v charakteristickém duchu normalizační tradice kvality, takže se v seriálu setkáváme s typickými neduhy literátských dialogů a neohrabaných zápletek. Určitá výpověď o komplikovaném fungování dobového průmyslu a obchodu tu ale přece jen pořád zůstává, byť je dosti idealizovaná a uměle tlačená do šťastných konců. Nesporným Dietlovým úspěchem bylo nakombinování ústřední trojice inženýrů, kteří by jinak klidně mohli být tahouny zdařilého sitcomu. Kostkův bodrý (a patrně histrionský) workoholik Vašek je díky Kostkově půvabnému přehrávání velmi uvěřitelnou postavou, stejně jako Dočolomanského slovenský seladon Jano z podniku zahraničního obchodu (že by Andrejův vzor z mládí?!) vzhledem k jeho přirozenému charismatu. Nejpozoruhodnější je ovšem Satoranského Zbyněk, nerd přes tkalcovské stavy, který patrně utrpěl citovou deprivaci během svého pobytu v dětském domově, což fatálně poznamenalo jeho přístup k životu a zejména k ženám. Se Satoranského typickým plachým projevem toto obzvláště vyniká v interakci s jeho dokonale nesnesitelnou láskou, učitelkou Veronikou (neuvěřitelně neúnosná plzeňská heroina Monika Švábová). Milostné linky jsou obecně typicky normalizačně upachtěné a bez vášně, za to pořádně naivní. Jestliže nejpopulárnější postavou seriálu byl Císlerův roztomile vlezlý konstruktér Voženílek, který podle mě mohl být chápan jako záporná postava snad jen z hlediska dobové ideologie, tak mému srdci byli mnohem blíže Adamírův protřelý šéf podniku zahraničního obchodu a Voskův drsný generální ředitel textilního strojírenství. Největším castingovým úletem naopak bylo obsazení nadutého Josefa Laufera do role prohnaného jihoamerického obchodníka. Celkové provedení seriálu je poněkud rutinní, občas na sebe ani pořádně nenavazují scény, největším ozvláštněním jsou tak občasné legendární prudké zoomy na ustarané tváře. Nejsilnější devizou seriálu je rozhodně epická hudba nedoceněného titána Otmara Máchy, kterou bych jednou moc rád slyšel v podání České filharmonie. (13.02.2024)

Jeden z nejhorších seriálů co kdy naše socialistická televize natočila. Herci nehrají, odříkávají pouze dialogy, jakýkoliv náznak sexu neexistuje, ale co je největší nesmysl, že Japonci by od nás v době normalizace chtěli kopírovat nějaké stroje. Tento seriál je neuvěřitelný paskvil. Je to odpad na druhou! (12.09.2012)