Inženýrská odysea

Další perla od Evžena Sokolovskýho. Až se budu nudit, napíšu ke každýmu dílu něco zvlášť :-) Mimochodem nejvíc se mi líbí, že seriál se má odehrávat v rozmezí 15 let a stárnutí hlavních postav se "vyřešilo" tim, že všichni začali nosit silný dioptrický brýle. Teda kromě Satoranskýho. Ten na začátku nosil jogurtovky a později upgradoval na tenký kovový obroučky. (25.09.2011)

Také jsem patřil k těm, kteří se těmto seriálům vysmívali. Za poslední rok jsem se na ně podíval bez toho povinného lepšoidně povýšeného postoje a vlastně shledávám, že ta vysmívaná Sokolovského díla nejsou vůbec špatná. I když v nich absolutně nefungují ty vztahové linie, tak člověk se o každém oboru (nebo aspoň rámcově o jeho úskalí) něco dozví a těch třináct dílů (či podobný počet) je tak akorát, aby zbytečných a nastavovaných scén bylo co nejméně. Když pominu Okres na severu, kde se to skutečně hemží neuvěřitelnými frázemi (díky čemuž to přechází do zajímavé komedie), tak všechny ty seriály, ač jim mnozí přisuzují roli vlajkové lodi propagandy, naopak popisují všechny překážky a limity socialistického hospodářství, když jde o zavádění jakýchkoli inovací. A pokud jde o Inženýrskou odysseu, tak mě anabáze frajerského Kostky, nenápadného génia Satoranského, přičinlivého Dočolomanského i jízlivě hláškujícího Císlera bavila. (09.11.2021)

Řemeslně velmi slušně natočený seriál s výborným hereckým obsazením, kde exceluje především do té doby celkem málo známý Jiří Cízler. Mám pocit, že většina recenzentů nehodnotí film, ale dobu ve které vznikal. Pokud by jenom trochu nad snímkem přemýšleli, tak by nemohli napsat takový blábol jako Jossie. Mnozí se budou divit, ale strašně chytří Češi, byli v podstatě blbí, protože si nechali ukrást skutečně spoustu vynikajících nápadů a vynálezů. Ono je tomu tak bohužel dodnes, ale dnes v tom už aní není tak blbost strašně chytrých Čechů, jako spíš jejich zkorumpovanost a úplatnost. (14.06.2012)

Keď tak pozerám ako užívatelia odpísali Sokolovského, je mi smutnosmiešno. Nevedeli, že mimo hraníc do 50 km neexistovala iná televízia iba dvojprogramová, ze okrem nejakej angeliky a funesa nebolo v telke nič cudzie. Preto boli divácky blízke "príbehy o nás" a z nášeho prostredia, naviac keď sa tam objavil nejaký na jednej strane "spravodivec" a na druhej nejaký karierista ... tak hneď boli sály straníckych konferencií plné tlieskajúcich nadšencov. Pracujúca vládnuca robotnícka trieda usadená v obývačkách panelákov doslova žrala podobné seriály a Dietl bol skoro "národným hrdinom" v obľúbenosti. Dnes táto "trieda " sedí v tých istých panelákoch v teplákoch zbehnú do obchodu na lacné párky a čipsy aby znovu zasadli k telke a pozerali pre zmenu hollywoodske gebuziny. (14.03.2013)

Pročtení většiny komentářů dokazuje, jak mladý věk vzdaluje pochopení věcí kdysi důvěrně známých. A jak absentuje jasná interpretace oněch čtyřiceti let, o jejichž černi sice nemůže být pochyb, ovšem za jednoho předpokladu: že i čerň má své odstíny a svůj vývoj a že je nutno se v nich vyznat a odlišovat je. Agitační ráz seriálu připomíná máchovské zborcené harfy tón: míra zobrazených nedostatků i životnost některých postav (včetně Satoranského Kořínka) ho však posouvají - oproti PLECHOVÉ KAVALÉRII nebo MUŽI NA RADNICI - zřetelně výš. Váznutí inovací, strnulost řízení, zoufalství idealistických schopných jedinců i šíbrovství, posvěcené vysokoškolským vzděláním, přináší - byť v notně deformované podobě - pochopení skutečných problémů doby. V rané normalizaci, do níž je seriál situován, dohasínaly poslední plamínky nefalšovaného budovatelského nadšení. Období mezi oběma ropnými šoky sedmdesátých let - v seriálu opět jen naznačené - bylo hlavní příčinou rychlé ztráty posledních zbytků fiktivní konkurenceschopnosti naší ekonomiky. Více než s látkou a nadprodukcí sváděl ovšem Dietl boje s bilakovskou cenzurou. Boje vedené s velmi proměnlivým zdarem. Až na výjimky v nich uhájil svou pověst zdatného rutinéra a spolehlivého řemeslníka, který má prokazatelně na víc. A dnes - v tom rozporném směsivu nejrůznějších parodií na kvalitu a nápad se zřetelně klesající úrovní v zahraničí vypůjčovaných prav a hodnot - se i tento dietlovský rys jeví podstatně přijatelněji než v dobách svého vzniku. To, co jsem napsal, není obhajoba, ale věcné konstatace jiného - politováníhodného - stavu. Toho "duálně současného". Toho, který dlouhodobě kazí vkus a hodnoty viditelně více, než - s ne příliš čestnými výjimkami - dokázala někdejší údernická agitka. (06.01.2008)