Inženýrská odysea

S takovými lidmi, jako je i postava, jíž hraje Petr Kostka, bychom socialismus vybudovali! Uvědomělí a spravedlivě rozhořčení mladí muži na svých místech! Neuvěřitelně zábavná podívaná. Já se smál od prvního do posledního dílu a nemohl jsem se dočkat další neděle. Pokud si zachováte střízlivou mysl, musíte ocenit přínos tohoto dílka, kterým je ukázkou absolutní absurdity socialismu! (14.07.2006)

Esence reálného socialismu. Samozřejmě, pokud by to bral člověk vážně, musí to strhat, protože řemeslně je to šílenství (tvrdé svícení, tvrdý herecký projev Petra Kostky a tvrdá hudba Otmara Máchy). Občasné světlé Dietlovy momenty (schopnost přiblížit prostým divákům odbornou problematiku) a výkon Jiřího Valy v roli šéfkonstruktéra Heřmana tomu halt prdel nezchrání. Ale o to vůbec nejde, protože pomocí tohohle veledíla (samozřejmě s pečlivým komentářem, který by rozklíčovával jednotlivé ideologické momenty, jejichž kodifikace je navíc poměrně primitivní), by se měl na střední vyučovat socík. Good job soudruzi! (04.03.2010)

Řemeslně velmi slušně natočený seriál s výborným hereckým obsazením, kde exceluje především do té doby celkem málo známý Jiří Cízler. Mám pocit, že většina recenzentů nehodnotí film, ale dobu ve které vznikal. Pokud by jenom trochu nad snímkem přemýšleli, tak by nemohli napsat takový blábol jako Jossie. Mnozí se budou divit, ale strašně chytří Češi, byli v podstatě blbí, protože si nechali ukrást skutečně spoustu vynikajících nápadů a vynálezů. Ono je tomu tak bohužel dodnes, ale dnes v tom už aní není tak blbost strašně chytrých Čechů, jako spíš jejich zkorumpovanost a úplatnost. (14.06.2012)

Po nezvykle syrových Zákonech pohybu se bohužel Sokolovský vrátil ke spolupráci s Dietlem v charakteristickém duchu normalizační tradice kvality, takže se v seriálu setkáváme s typickými neduhy literátských dialogů a neohrabaných zápletek. Určitá výpověď o komplikovaném fungování dobového průmyslu a obchodu tu ale přece jen pořád zůstává, byť je dosti idealizovaná a uměle tlačená do šťastných konců. Nesporným Dietlovým úspěchem bylo nakombinování ústřední trojice inženýrů, kteří by jinak klidně mohli být tahouny zdařilého sitcomu. Kostkův bodrý (a patrně histrionský) workoholik Vašek je díky Kostkově půvabnému přehrávání velmi uvěřitelnou postavou, stejně jako Dočolomanského slovenský seladon Jano z podniku zahraničního obchodu (že by Andrejův vzor z mládí?!) vzhledem k jeho přirozenému charismatu. Nejpozoruhodnější je ovšem Satoranského Zbyněk, nerd přes tkalcovské stavy, který patrně utrpěl citovou deprivaci během svého pobytu v dětském domově, což fatálně poznamenalo jeho přístup k životu a zejména k ženám. Se Satoranského typickým plachým projevem toto obzvláště vyniká v interakci s jeho dokonale nesnesitelnou láskou, učitelkou Veronikou (neuvěřitelně neúnosná plzeňská heroina Monika Švábová). Milostné linky jsou obecně typicky normalizačně upachtěné a bez vášně, za to pořádně naivní. Jestliže nejpopulárnější postavou seriálu byl Císlerův roztomile vlezlý konstruktér Voženílek, který podle mě mohl být chápan jako záporná postava snad jen z hlediska dobové ideologie, tak mému srdci byli mnohem blíže Adamírův protřelý šéf podniku zahraničního obchodu a Voskův drsný generální ředitel textilního strojírenství. Největším castingovým úletem naopak bylo obsazení nadutého Josefa Laufera do role prohnaného jihoamerického obchodníka. Celkové provedení seriálu je poněkud rutinní, občas na sebe ani pořádně nenavazují scény, největším ozvláštněním jsou tak občasné legendární prudké zoomy na ustarané tváře. Nejsilnější devizou seriálu je rozhodně epická hudba nedoceněného titána Otmara Máchy, kterou bych jednou moc rád slyšel v podání České filharmonie. (13.02.2024)

Hah! Komunistickí hrdinovia, poctiví a slušní, ktorí pracujú výhradne v prospech socialistickej vlasti. Ba pravda, nájdu sa i flákači a šmelinári, ale tí buď utiekli na západ, alebo nemajú doma na ružiach ustlané. A do toho Martička Vančurová, smutnokrásna rádoby panna, ideál socialistického človeka. Je to na smiech i na zvracanie, ale v kontexte doby... v kontexte doby dúfame, že tak ako sa Satoranskému podarí zostrojiť novú mašinu, podarí sa si Seagalovi poraziť tých imperialistických sviniarov, čo znečisťujú Aljašku. Raz darmo, ľudia majú radi hrdinov, čo bojujú proti kapitalizmu. (22.07.2009)