Inženýrská odysea

Doprdele... pardón :-o - - - Tak je to zase tady (8.1.2006). Prdmovaní inžinýři, šíbus cosihnus depresívá... No, upřimě řečeno, vyložený odpad to opravdu není - ale hnus, hnus to byl už v době svého vzniku. Prčou ovšem zůstává, že leckteré jiné srovnatelné debility z dob tehdejších i dnešních se zde na čsfd setkávají s frenetickým nadšením. Jó, tyhle hovadiny vychovávaly ty dnešní adoranty různých těch Koljinků, Pelechů, Gůtntágů, Gajzlerek, Dejdirů a jiného Šitstva. Tak užívejte v ixté repríze a pak si jděte vyhonit nějakej novej českej heskej serreál... - - - P.S. Tragedií však opravdu je to, že ti dnešní naši chudožnici tehdejším i přes tu hrůzu dobovou nesahají ani po paty. - - - P.P.S. Jen tak mimochodem, tzv. "zahraniční obchod" byl semeništěm jedněch z nejhorších bezskrupulozních estébáckých sviní a udavačů v dobách realsoc. Důsledky toho nese tato zem doposud a už asi v tomhle pseudokapitalismu ponese až do posrání světa. Smutné pak je spojení dnešních "kulturních elit" s těmito dnešními "špičkami politického a hospodářského dění"... Vrabci k vránám... A tak nějak lidsky cítím potřebu udělat potřebu... Nasrat, jó nasrat... (08.01.2006)

Už úvodní znělka mi dala poznat (za předpokladu, že jsme přehlédli kdo v tom má prsty), že toto je taková předzvěst Okresu na severu. Takže ano - propagandistická věc, která v dnešní době již neplní svůj původní účel, ale dává nám nahlédnout pod pokličku mentality, zápalu a zvyklostí tehdejší socialistické doby. Jako rozumný člověk tento seriál nevnímám s žádnou záští, protože vím, že časy socialismu jsou dávno pryč. Pozitivita s jakou to je točené a hlavně ten zápal hlavních hrdinů se mi prostě líbí. Může to být možná pro někoho vtipné, ale podle mě je to velmi důležitý aspekt úspěšnosti, který se v dnešní době naprosto vytratil. Prostě je dobré těšit se do práce a radovat se z ní ať už žijete v jakékoliv zemi a pod jakýmkoliv zřízením. A hlavně je dobré vědět co chcete dělat a být v tom ten nejlepší - a to přátelé není propaganda režimu. To je holý fakt úspěšnosti. A zde to režisér a herci krásně ztvárnili. Je to celkem napínavý výsek ze života 3 lidí, absolventů a kamarádů, který se rozděluje, proplétá a opět spojuje v pěkně uceleném dokončeném závěru. I přes velikou politickou angažovanost a i přes politické rozdělení tehdejší doby se tento příběh dá stále aplikovat na současnost a proto je poučný a hodnotný. (08.01.2024)

Neodolám... Je veřejným tajemstvím, že Jaroslav Dietl měl své slabší chvilky, ale komunistická sračka, samozřejmě, normalizační agitka, jistě, ale...ale! ALE!!! Ten seriál je tak UKRUTNÁ NUDA, že jsem to snad ještě v životě neviděl :-) To, co vždycky tvořilo v Dietlovi gró, to jest postavy a dialogy, je nyní vyblité jak zákon káže. Na nervy mi jde Petr Kostka se svým přehráváním a hlavně nejnejasnější je postava, kterou hraje Jaroslav Satoranský, o kterém nevíte, zda je to blázen, nebo blb, o kterého když se otře ženská (která je navíc pod vlivem alkoholu a rozešla se s přítelem), není ničeho shopen, anebo jen bulínek, který věří našemu socialistickému zřízení tak, že je schopen jak zajíček v své jamce čekat dvacet let v továrně na to, že mu konečně dají šanci. Nechápu to a upřímně - ani mě to nezajímá. (31.01.2006)

Esence reálného socialismu. Samozřejmě, pokud by to bral člověk vážně, musí to strhat, protože řemeslně je to šílenství (tvrdé svícení, tvrdý herecký projev Petra Kostky a tvrdá hudba Otmara Máchy). Občasné světlé Dietlovy momenty (schopnost přiblížit prostým divákům odbornou problematiku) a výkon Jiřího Valy v roli šéfkonstruktéra Heřmana tomu halt prdel nezchrání. Ale o to vůbec nejde, protože pomocí tohohle veledíla (samozřejmě s pečlivým komentářem, který by rozklíčovával jednotlivé ideologické momenty, jejichž kodifikace je navíc poměrně primitivní), by se měl na střední vyučovat socík. Good job soudruzi! (04.03.2010)

Hah! Komunistickí hrdinovia, poctiví a slušní, ktorí pracujú výhradne v prospech socialistickej vlasti. Ba pravda, nájdu sa i flákači a šmelinári, ale tí buď utiekli na západ, alebo nemajú doma na ružiach ustlané. A do toho Martička Vančurová, smutnokrásna rádoby panna, ideál socialistického človeka. Je to na smiech i na zvracanie, ale v kontexte doby... v kontexte doby dúfame, že tak ako sa Satoranskému podarí zostrojiť novú mašinu, podarí sa si Seagalovi poraziť tých imperialistických sviniarov, čo znečisťujú Aljašku. Raz darmo, ľudia majú radi hrdinov, čo bojujú proti kapitalizmu. (22.07.2009)