poster

Dvouproudá asfaltka

  • USA

    Two-Lane Blacktop

Drama / Road movie

USA, 1971, 102 min

Režie:

Monte Hellman

Kamera:

Gregory Sandor

Producenti:

Michael Laughlin

Střih:

Monte Hellman

Kostýmy:

Richard Bruno
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • dobytek
    **

    Tak jsem čekal něco jako Vanishing point a dočkal jsem se akorát tak nudy. V půlce jsem to dokonce přerušil a šel radši spát. Teď jsem se podíval na ten zbytek a chce se mi spát znovu. Jinak ten vychvalovanej konec jsem asi trochu nepochopil. Hvězdičky dávám za pěkný auta. Jinak nic.(19.6.2008)

  • Ony
    ***

    Je mi to hrozně líto, ale pro vyšší hodnocení by těm geniálním posledním vteřinám musely předcházet o něco výživnější minuty.(1.9.2009)

  • Radko
    *****

    Kam zmizla tá energia (Ladislav Klíma uvádza aj eneržija), čo bola vo vzduchu až do konca 60. rokov? Nevedno. Zákony vetra sa postarali. Do konca 70.rokov 20. storočia ostal z predpolia revolúcie vedomia ľudstva len opar. A ten smrdí často pripáleninou, vzniknutou zmutovaním ideálov, postavených na láske a solidarite, mieri a spolupráci. Ale človek je adaptabilný tvor a zvykne si. Mutácie prebehli zmiešaním s inými šmačkami: agresiou a mocichtivosťou, neukojenými megaambíciami, márnomyseľnosťou a preceňovaním sa. S túžbou po prachoch. "Nudíš ma", povie znudená hipisáčka nadšencovi rýchleho súťaživého autopresunu hocikade po Amerike. On mlčí. A odíde ku kamošovi do plechového autiaka. Lebo hoci je možno do dievčiny zaľúbený, predovšetkým má trvalý vzťah k autu. K jazde. A rýchlosti. Tento mini hárem koníčkov vysoko prečnieva ponad nejakú šťandu, čo sa presúva zo zotrvačného vzdoru stopom. Aby spoznala, že namiesto slobodnej lásky aj pri tejto hipisáckej aktivite platí klasické ekonomické: dostala (jazdu zadara) – má dať (seba). On s technikom poruke, dlhšími vlasmi a ležérnym pohybom síce niečím kvetinové deti pripomínajú, no drogy napríklad sú už mimo ich obzor. Zle sa s nimi šoféruje a vyžadujú dlhý oddych. Čo sa im, nervne sa presúvajúc dňom/nocou jednoducho nehodí. Maximálne sa raz za čas zliať. Treba zabudnúť o čo zavrhnutím hipíctva prišli a čo namiesto neho získali: egoistickú snahu naplnenia sna o slobode. Ten je starý ako je ľudstvo samotné. Vlastne až odvtedy, kedy bolo za pomoci inštitúcií viery a moci násilne rozdelené z kmeňov do atomizovaných rodín. Ženuška by sa šikla, ale taká čo počúva. Čo obdivne jojká pri tom ako im partneri opisujú vlastnosti toho ako je ich zástupný modul na štyroch kolesách rýchly a spoľahlivý. Ako sa oň vedia postarať a tak. Ak by partnerka odoprela poslušnosť a zdieľanie raja, tak čo s ňou. Trebárs aj prevalcovať ju. Rovnako ako tú opustenú tašku, čo tu nechala namiesto seba. Ako odkaz nastupujúcim jupíkom a (v dobrom) aj pankáčom. Zberači postrehov, atmosféry a reflexie doby si pustia Monte Hellmanna. "Imidž a výkon! - o tom to celé je!", trefne skonštatuje jeden z hrdinov mantru poshipíckych ambicióznych agresorov, zrodiacich sa z ušľachtilých ideí a udávajúcich tón svetu dodnes.(26.6.2015)

  • Douglas
    ****

    Kdyby se dělaly statistické žebříčky využití žánrových modelů v období nového Hollywoodu, road movie by měl určitě nezanedbatelné zastoupení. Cesty bez konců nebo s konci zásadně se rozcházejícími s představami cestujících, ztráty ideálů, destrukce snů a deziluze... model jako stvořený pro vymezení se vůči happyendovému systému a klasickému hollywoodskému vyprávění v předchozích desetiletích. Dvouproudá asfaltka Monteho Hellmana je film už definitivně zbavený iluzí o svobodě, které jsou tak charakteristické pro Bezstarostnou jízdu. ___ Ve filmu o řidiči, mechanikovi, jedné stopařce a životem unaveném řidiči se vlastně většinu času mluví o zoufale nekonkrétních věcech (s výjimkou tematiky automobilizmu) a o žádném skutečném explicitním poselství nemůže být řeč. Nikdo nikam nesměřuje, cíl cesty je stanoven náhodně a samotný závod mladíků ve vlastnoručně sestaveném automobilu s mužem v zánovním GTO sice pohání vyprávění kupředu, ale ani on není ústředním tématem filmu. Proces cesty je důležitější než cíl a její důvody zůstávají utajeny... ___ U řidiče GTO sice můžeme hypotetizovat, nakolik jde o únik před zodpovědností či traumaty civilního života. U něj je ale každý pokus vytvořit si představu o identitě předem odsouzený k zániku, protože kdykoli vezme nového stopaře, vypráví sice jen a jen o sobě... a pokaždé úplně o úplně jiném „sobě“. S každým stopařem se mění řidičova identita, až nakonec nemá žádnou a jedinou konkrétní touhou je snaha zaujmout mladou stopařku, která posádky obou automobilů spojuje. ___ U stopařky a dvou mladíků už je soukromé pozadí potlačeno úplně a představy o nich si vybudováváme na základě chování v různých situacích, aniž bychom dostali šanci vytvořit si skutečný obraz postav a jejich motivací. Nemají minulost, o budoucnosti hovoří jen neurčitě a přítomnost je konstruována na základě všednodenních událostí bez pointy. Není důležité, kde jste, kdy jste a proč jste... ale prostě tam jste. Jedete, závodíte, pohybujete se zkrátka kupředu a vytváříte si provizorní cíle. ___ Ukázkovým příznakem „dočasnosti“ ve světě Dvouproudé asfaltky je mladá stopařka, která sice figuruje v pokusech postav vytvořit si konkrétní představu o vlastní budoucnosti, ale nakonec stejně každého opustí a stane se součástí přítomnosti někoho jiného... a zůstane po ní jen batoh. A postavy jedou dál, protože co jiného by měly dělat? Představa o budoucnosti se přepíše stejně snadno jako s každým dalším stopařem vytvářená představa o minulosti. A zůstává jen cesta... ___ Dvouproudá asfaltka je naprosto deziluzivním filmem, který je tak nesnadno uchopitelný a otevřený konstrukci implicitních i symptomatických významů, že se nakonec stal nepřijatelným pro západní i východní svět. Jistě, zakázat film, který produkuje nevhodné významy, je zřejmě za politicky vypjaté situace z ideologického hlediska vhodné. Zakázat film, který ve své indiferentnosti nabízí volné pole pro konstrukci jakýchkoli významů, je ale nezbytnost. Alespoň myslím, ve své apolitičnosti s podobnými soudy nakládám velmi opatrně. ;) ___ Každopádně podobně uvědoměle indiferentní film je ideální objekt ke zkultovnění. A to se Dvouproudé asfaltce bez debat povedlo...(30.7.2007)

  • Superpero
    ****

    Plyne to odnikud nikam. Dvojice magorů do aut nabere stopařku a vydělávaj si závoděním. Začne to mít šťávu, až když potkají Warrena Oatese a dají si závod až do Washingtonu. Z celého závodu se pak stane taková road movie a ke konci jde obou posádkám víc o udržení holky ve svym autě, než o výhru. Hlavní hrdinové byli dost nevýrazní, ale chorobný lhář Warren Oates srší charismatem a fakt jsem mu přál, ať to vyhraje.(16.12.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace