poster

Dvouproudá asfaltka

  • USA

    Two-Lane Blacktop

Drama / Road movie

USA, 1971, 102 min

Režie:

Monte Hellman

Kamera:

Gregory Sandor

Producenti:

Michael Laughlin

Střih:

Monte Hellman

Kostýmy:

Richard Bruno
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • dobytek
    **

    Tak jsem čekal něco jako Vanishing point a dočkal jsem se akorát tak nudy. V půlce jsem to dokonce přerušil a šel radši spát. Teď jsem se podíval na ten zbytek a chce se mi spát znovu. Jinak ten vychvalovanej konec jsem asi trochu nepochopil. Hvězdičky dávám za pěkný auta. Jinak nic.(19.6.2008)

  • kleopatra
    ***

    Vanishing point i Dvouproudá asfaltka by se daly hodit do jednoho pytle. Skutečně daly? Jak je teda možné, že první mě vcucnul a druhý opakovaně odmítal vpustit byť na jeden prstíček? Tady bude hodně záležet na rozpoložení, ale z mnou nabízené škály nálad se nenašla taková, která by se nesápala jen po dvou pěkných chlápcích, co JEDOU. Zatím dávám k ledu a ... někdy příště.(14.6.2008)

  • Superpero
    ****

    Plyne to odnikud nikam. Dvojice magorů do aut nabere stopařku a vydělávaj si závoděním. Začne to mít šťávu, až když potkají Warrena Oatese a dají si závod až do Washingtonu. Z celého závodu se pak stane taková road movie a ke konci jde obou posádkám víc o udržení holky ve svym autě, než o výhru. Hlavní hrdinové byli dost nevýrazní, ale chorobný lhář Warren Oates srší charismatem a fakt jsem mu přál, ať to vyhraje.(16.12.2015)

  • Shadwell
    ***

    Šedesátá léta byla „úžasným časem“ pro Ameriku i pro zbytek světa – Vietnam, rocková hudba, studentské nepokoje, Léto lásky a první let na Měsíc. Ničila člověka z vnějšku. To v sedmdesátých letech přišla očista vnitřní, existenciální. Two-Lane Blacktop je prostorná, leč spartánská předzvěst Lovce jelenů, Rychle a zběsile, smutný bratr Vanishing Pointu a též speeďácky nadsazená fascinace Ameriky autem... i když ona Amerika je tak velká, že se bez něj nikam nedostanete.(27.1.2008)

  • Douglas
    ****

    Kdyby se dělaly statistické žebříčky využití žánrových modelů v období nového Hollywoodu, road movie by měl určitě nezanedbatelné zastoupení. Cesty bez konců nebo s konci zásadně se rozcházejícími s představami cestujících, ztráty ideálů, destrukce snů a deziluze... model jako stvořený pro vymezení se vůči happyendovému systému a klasickému hollywoodskému vyprávění v předchozích desetiletích. Dvouproudá asfaltka Monteho Hellmana je film už definitivně zbavený iluzí o svobodě, které jsou tak charakteristické pro Bezstarostnou jízdu. ___ Ve filmu o řidiči, mechanikovi, jedné stopařce a životem unaveném řidiči se vlastně většinu času mluví o zoufale nekonkrétních věcech (s výjimkou tematiky automobilizmu) a o žádném skutečném explicitním poselství nemůže být řeč. Nikdo nikam nesměřuje, cíl cesty je stanoven náhodně a samotný závod mladíků ve vlastnoručně sestaveném automobilu s mužem v zánovním GTO sice pohání vyprávění kupředu, ale ani on není ústředním tématem filmu. Proces cesty je důležitější než cíl a její důvody zůstávají utajeny... ___ U řidiče GTO sice můžeme hypotetizovat, nakolik jde o únik před zodpovědností či traumaty civilního života. U něj je ale každý pokus vytvořit si představu o identitě předem odsouzený k zániku, protože kdykoli vezme nového stopaře, vypráví sice jen a jen o sobě... a pokaždé úplně o úplně jiném „sobě“. S každým stopařem se mění řidičova identita, až nakonec nemá žádnou a jedinou konkrétní touhou je snaha zaujmout mladou stopařku, která posádky obou automobilů spojuje. ___ U stopařky a dvou mladíků už je soukromé pozadí potlačeno úplně a představy o nich si vybudováváme na základě chování v různých situacích, aniž bychom dostali šanci vytvořit si skutečný obraz postav a jejich motivací. Nemají minulost, o budoucnosti hovoří jen neurčitě a přítomnost je konstruována na základě všednodenních událostí bez pointy. Není důležité, kde jste, kdy jste a proč jste... ale prostě tam jste. Jedete, závodíte, pohybujete se zkrátka kupředu a vytváříte si provizorní cíle. ___ Ukázkovým příznakem „dočasnosti“ ve světě Dvouproudé asfaltky je mladá stopařka, která sice figuruje v pokusech postav vytvořit si konkrétní představu o vlastní budoucnosti, ale nakonec stejně každého opustí a stane se součástí přítomnosti někoho jiného... a zůstane po ní jen batoh. A postavy jedou dál, protože co jiného by měly dělat? Představa o budoucnosti se přepíše stejně snadno jako s každým dalším stopařem vytvářená představa o minulosti. A zůstává jen cesta... ___ Dvouproudá asfaltka je naprosto deziluzivním filmem, který je tak nesnadno uchopitelný a otevřený konstrukci implicitních i symptomatických významů, že se nakonec stal nepřijatelným pro západní i východní svět. Jistě, zakázat film, který produkuje nevhodné významy, je zřejmě za politicky vypjaté situace z ideologického hlediska vhodné. Zakázat film, který ve své indiferentnosti nabízí volné pole pro konstrukci jakýchkoli významů, je ale nezbytnost. Alespoň myslím, ve své apolitičnosti s podobnými soudy nakládám velmi opatrně. ;) ___ Každopádně podobně uvědoměle indiferentní film je ideální objekt ke zkultovnění. A to se Dvouproudé asfaltce bez debat povedlo...(30.7.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace