Vzpomínky na lásku

Prvnich 70 minut je celkem nuda, s prichodem nemoci se to ale cele rozjede a jde skutecne o velky zazitek. Misty mi spolecne s hlavni hrdinkou trestila hlava, tak jako bych onemocnel s ni. Jinak si ale myslim, ze film ma spoustu zbytecnych pasazi ( kradez kabelky, prace na stavbe ) a postav ( proc hlavni hrdina nemohl mit normalni matku a ucit tesarinu ho musel takovy magor?! ). (13.04.2008)

Koukat na tenhle film je jako pít na nějaké akci 10°pivo. Pijete pijete říkáte si, ty brďo nic, a ono to pomalu najíždí a nakonec to i stojí za to :o) Film se rozjíždí skutečně pozvolna a ani bych se nedivil, kdyby ho nejeden divák v půli vypl a prohlásil , že je to pitomost. Jenže to pravé ořechové se rozjede zhruba v poslední hodině filmu a to ho dostává v hodnocení do míst kam patří... skutečně silný příběh. Skvělé herecké výkony. Škoda, že není v řeči, která je přívětivější pro diváka. Ta asijská intonace je v některých scénách pro mne trošičku nezvyklá. Ale je to fakt skvělý film. P.S.Ale je tam málo kung-fu :o) (20.01.2009)

Ukázka, že neštěstí a tragédie se nevyhne ani hezkým a bohatým lidem a může je zasáhnout obrovskou silou. A v takových případech se už nedá ani říct " život jde dál " , ale " jen život končí ". Emotivnost celého snímku je působivá. Výkony hlavních představitelů taktéž. Skutečná láska hory přenáší. A přenese se i přes alzheimerovu chorobu v případě Woo-sung Junga (Cheol-su). Nechci si ani představit, že by potkalo něco podobného mě, ztráta pravé lásky takovým způsobem, neunesl bych to. Film protkaný srdečnou hudbou umocňující emotivní zážitek, nutící za polovinou filmu a především na konci plakat. Nenuceně smutné a tragické sousto naplněné bolestí a pomalou ztrátou duše. Dívat se jí do očí a ona vás nepoznává, trhá srdce na kusy. Ukázka průzračně čisté obětavosti a šlechetnosti starat se o Ye-jin Son (Su-jin) i když je duševně po smrti a nehynoucí láska trvající do doby dokud nás smrt nerozdělí... John H. Leeho teprve druhý celovečerní film a hned velká pecka. Jeden z nejlepších filmů. (28.06.2009)

Nepovedená reklama na Coca-Colu... Netuším proč má tento film tak vysoké hodnocení, průměrný popkorňák zneužívající asijske kulisy k získání originality... (13.08.2009)

Tak tohle mě celkem dostalo. Po 40 minutách jsem myslel, že to vypnu. Nepřišlo mi to nějak zábavné ani moc zajímavé, ale nakonec jsem rád, že jsem to dokoukal. Ve chvíli kdy se začne vyjasňovat její zapomětlivost mě snímek strhává a závěr je vážně velmi emotivní. Pro mě nakonec jasných 5 hvězdiček. (01.07.2010)

Tak tohle je film, kterej jsem strašně dlouho odkládal a přeskakoval. Možná tak 2 roky. Důvodem bylo to, že nejsem fanoušek asijské kinematografie a to hlavně protože mi nesedí jejich jazyk. Nicméně teď, po shlédnutí si říkám, proč jsem se na to nepodíval dřív. Ze začátku jsem si musel hlavně zvyknout na to, že je to i jiná mentalita a jiná kultura, protože některý věci nebo činy mi přišli zvláštní. Ale příběh jako takovej, i přesto, že je to evidentní vydírání, se mi prostě líbil. Ústřední dvojice si mě dokázala omotat kolem prstu a okamžiky jako vypití koly, odpalování míčku nebo pití pálenky se mi zapíšou do paměti. Díky tomu, že jsem vlastně neveděl, co přijde, jsem byl ještě překvapenější. A když jsme byly společně na chvilku v ráji... tak jsem se musel hodně držet, aby se mi nespustili slzy. Naštěstí jsem ustál, díky tomu, že jsem nekoukal sám. (10.07.2011)

Ak sa niekomu tento film nepáči tak potom asi nemá dušu...Príbeh o ktorom ešte dlho po skončení premýšľate aký je život nádherný a zároveň trpký. Ak by som nemal na nejaký film zabudnúť do konca života, som si istý že to bude tento. (16.08.2011)

Na vlastní kůži jsem si zažila ztrátu blízkého, který ztrácel paměť a skoro proto ani nemluvil, o to silnější byl můj zážitek z tohoto filmu.. Jak vymizí moje paměť, zmizí i moje duše.. Odpuštění je obětování malého kousku srdce na oltář svojí nenávisti.. Zapomnětlivost je dar.. PS: bez kapesníků se to neobešlo.. (06.09.2011)

Tak co k tomuhle napsat. Snad jen: -Jsme v nebi? -Ano, Su-jin. Tak takhle si představuji pravé melodrama. Pocity, u toho byli tak silné, že se skoro ani nedají vyslovit. Prostě božské. (22.04.2008)

s pevným :-) rozhodnutím nevypustit ani slzu, jsem se díval , 80min. pohoda ;-) (co na tom ti lidi vidí :-) ) , 20 min. dobrý pokus (stále jsem tvrdý ;-) , dalších 20 min. do prdele měknu ale držím slzu na krajíčku ;-) , uběhne 10 minut , kurva vydrž už není co ždímat ( asi jsem fakt dobrý , mám ze sebe radost) ;-), a závěr jsem brobulil , a dokonce mě to potěšilo (jsem měkký) :-D (10.08.2009)

Coca Cola zblizuje... (20.02.2010)

Ten konec mě samozřejmě vzal taky, i když asi míň, než by se slušelo :-) Problém vidím v tom, že rozplakat diváka s tímto tématem není žádný kumšt a jsem přesvědčen o tom, že by se to podařilo snad každému filmu. Proto mi nepřišel A Moment to Remember ničím zapamatováníhodný. První hodina a půl mi navíc přišla dost utahaná a docela jsem se nudil. Ale na druhou stranu bylo zajímavé sledovat, jak se v Jižní Koreji stavějí domy. (09.02.2011)

První polovina filmu byl na mě příliš dlouhý úvod, ale herecké výkony obou hlavních protagonistů od začátku skvělé. To byl asi jediný důvod, proč jsem se nestihla začít nudit. Druhá polovina surový útok na city, to neumím jinak popsat. Ráda si u filmu pobrečím, ale čeho je moc, toho je příliš. Na druhou stranu ubrat na obrátkách se tu zřejmě nedalo. A být to příběh z evropského prostředí, asi mu tak snadno neuvěřím. (19.10.2011)

Hodně slušné 4* (06.10.2012)

Rozhodně jsem podle komentářů čekal slzavé údolí a byl jsem povzbuzen i faktem, že se mi konečně podařilo docenit dobře hodnocený jihokorejský film. Jenže Moment tu Remember mě hodně zklamal. Nebýt emotivního konce spjatého se stupňováním nemoci, tak bych možná hodnotil ještě hůře, ale nakonec jsem měl velké dilema zda tři nebo čtyři hvězdy. Začátek je totiž hodně dlouhý a plný nebojím se říci debilních kroků v jistých situacích co se týče ústřední dvojice. Navrch mi tam hlavní hrdina příliš neseděl a celková stopáž s natahovaným koncem také moc nepřidala. Bohužel zklamání. (20.10.2012)

Už nééééé. Žádný dojáky už nechci vidět! (23.03.2013)

(Director's cut) Po delší době jsem zhlédl film, který mě opravdu dojal. V prvních scénách filmu vypadá děj tak trochu naivně, i když se tu občas povedou nějaké vtipné scény, což jsem u japonského romantického dramatu ani nečekal. Po "lehkém" začátku se děj neustále vyvíjí a hlavním postavám filmu přinese skvělý život. Bohužel po několika radostných chvílích jim ten vysněný život chce opět sebrat. Osudy hlavních hrdinů jsou vážně smutné a krásné zároven a moc diváků chladnými určitě nenechají. Postavy jsou zahrané naprosto skvěle, ale nejvíce na mě zapůsobil herecký um Woo-sunga. Ten svoje emoce hraje naprosto skvěle. Hudební doprovod vás také naladí na tu správnou notu a vůbec celý film v sobě má několik myšlenek, nad kterými by se člověk měl zamyslet. "Když zmizí pamět', zmizí i láska" nemusí platit ve všech případech. (31.10.2014)

Celkom vydarené spracovanie o tom, čo prinesie prvok Alzheimerovej nemoci do života mladého zamilovaného páru. Nie je to však moja šálka čaju, skôr typický romantický film pre nežnejšie pohlavie, navyše hrozne uťahaný (hoc dávno viem, že si nemám vyberať director's cut...mea culpa). Apropos, zobral by som strojček a tomu chlapovi by som ostrihal vlasy, ktoré mu prerastajú cez oči...nedalo sa naňho pozerať. (16.09.2015)

Masterclass ve filmové romantice. Na konci emocionálně těžce zdrcující. (13.01.2024)

Pocitově laděnej film o lásce, kterou nepřekazí nevěra, ale zákeřnej Alzheimer se svou zapomnělivou nemocí. Příběh se odvíjí poměrně pomalu, až to někdy vadí (viděl jsem Director's cut). Taky mi trochu vadily jakoby nucené dojákové scény, které byly uměle prodlužované a podkreslené smutnou hudbičkou. Jinak si ale nemůžu na nic stěžovat. (13.04.2008)