Člověk bez osudu

Začínam věřit, že snad v životě neuvidím dobrý tvrdý syrový realistický film z koncentračího tábora. Člověka bez osudu totálně pohřbil střih. Film není vůbec ucelený, je to jen soubor několika rozdělených pětiminutových povídek. Je to tak jako kdybyste z knihy vytrhli 30 stránek, nechci film srovnávat ke knížce, ale tak to prostě je. Střih nejenže posune děj o několik světelných let dopředu, ale nikdo se ani nenamáhá s tím, vysvětlit divákovi, co se mezitím stalo. Kam se poděl Citron? V jedné minutě hlavní hrdina leží s bolavým kolenem v nemocnici a v té druhé už je po válce a přijíždí hodný seržant Craig. Film má poměrně dlouhou stopáž, ale celou dobu to vypadá jako kdyby se za něčím honil a usekávaný děj znemožňuje vcítit se do pocitů Gyuriho. (15.09.2009)

Naprosto výborná záležitost! Snad nejlépe udělaný a zpracovaný příběh na téma "žídé a koncentrák". Vynikající herecký výkon hlavního hrdiny, fenomenální kamera, propracovaný příběh, Miniepizodky kde bylo jednoduchým způsobem vyjádřeno vyčerpání, ztráta naděje, agrese, bezohlednosto, hlad, ponížení...útrapy. Co bych na filmu jěště také rád ocenil je, že tohle téma poskytuje velký prostor pro násilí a ve filmu ho prakticky nenajdete. Je udělán tak elegantně a inteligentně. Navíc vše podpořeno jak jinak, výbornou hudbou pana Morriconeho. A věta " Já už jsem jednou umžel," nebo "už víš, co je židovství?" se vám zavrtá do hlavy. Snímek, který pohltí. (15.09.2009)

Na začátku, ještě než propukla válka, jsem si říkal, kde Maďaři splašili tolik přehrávajících herců. Koncentrák jakoby nakroutil někdo úplně jinej; střižně / stylově / vizuálně je to až psychedelickej zážitek, jenom za to hnisem a shnilým masem nateklý koleno napadený larvama nedík. Tenhle koncentrák mi přišel rozhodně koncentrovanější než ten v SCHINDLEROVĚ SEZNAMU. No a na konci jsem si říkal, jak dokázali Maďaři ukecat Morriconeho a Craiga. Napište sem prosím někdo něco v tom smyslu, že ten kluk měl na place po ruce kvalitního psychologa, nebo tak. Jinak spíš dlouhý sled cool momentek, než film. (25.08.2010)

Nepříjemná výprava do Buchenwaldu, kam se dostali ti šťastnější židovští občané. Celý příběh je divákům předáván z pohledu mladého chlapce, takže to správně přidává na intenzitě. Z celého snímku rozhodně stojí za zmínku naprosto skvostná hudba Ennia Morriconeho, která skvěle dokresluje silné scény. Taktéž se mi líbil kamerový filtr, který snímku ubral barevnost a podpořil temnou atmosféru. Velkou výtku bych měl rozhodně k dlouhé stopáži, která nacpala snímek pořádnou dávkou nudné vaty. V rámci žánru rozhodně kvalitní počin, jen už jsem podobných filmů viděl prostě obrovská mračna a nevšiml jsem si, že bych zrovna v tomto případě sledoval cosi mimořádného. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka Pajkenzi. (25.08.2017)

Dávám plný počet nejen za samotný příběh, ale opravdu za velmi věrohodné a dech beroucí vizuální zpracování, které se tak často nevidí. Když jsem viděl KT Buchenwald neměl jsem slov. Všimněte si, že při scénách s tímto koncentračním táborem je v jednom záběru v popředí zachycena zoo-zahrada, kterou si ve skutečnosti v táborové oblasti pro SS vybudovalo velení tábora. Sice ve filmu neleží na přesném místě, ale tohle zpodobnění cynismu tolik vlastní nacistům mě srazilo. Záběr na ulici s táborovými bloky v Osvětimi-Březince, to se opravdu ve filmu často nevidí. Troufám si říct, že se jedná o jeden z nejlepších snímků o holokaustu. Nepotřebuji, aby mě tvůrce zaváděl do hloubky, když samotný příběh osamělého chlapce v centru genocidy je sám o sobě dosti hlubokou výpovědí. Jestli jsou si filmy o šoa podobné, tak to je samozřejmé, vždyť se jedná o jedno a to samé téma, hlavně v případě, pokud se děj odehrává za „dráty“. Přesto děkuji za každý takový film, obzvlášť takové kvality a zpracování. Nezlobte se, ale vedle tohoto snímku se zcela rozplývá Chlapec v pruhovaném pyžamu, který je dle mě nepřesvědčivý a pokud mluvím o hloubce, tak ta v něm prostě není. Ale abych neodbíhal: Scénami podobné těm, kdy je chlapec s posledními silami nesen v KT Buchenwald na nosítkách a matně hledí na hromadu těl, jež je vyskládána u budovy krematoria, režisér L. Koltai téměř zachytil každodenní hrůzu a smrt nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů. Ještě víc se těším na samotnou knihu. (12.01.2012)